Přeskočit na obsah

Emanuel Engel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
MUDr. Emanuel Engel
Emanuel Engel (kreslil Jan Vilímek, 1886)
Emanuel Engel (kreslil Jan Vilímek, 1886)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1883 – 1907
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1885 – 1901
Stranická příslušnost
ČlenstvíČeský klub
(mladočeši)

Narození20. října 1844
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. října 1907 (ve věku 63 let)
Karlovy Vary
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materKarlo-Ferdinandova univ.
Profeselékař, bankéř, politik a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Emanuel Engel (20. října 1844 Praha[1]26. října 1907 Karlovy Vary[2][3]) byl český lékař a politik, poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady, jedna z hlavních postav mladočeské strany.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Byl synem pražského lékaře Josefa Engela, profesora lékařské fakulty Karlo-Ferdinandovy univerzity, a Johanny, dcery Franze Zimmera.[4] Jeho dědeček Franz Zimmer (1765–1842) byl první český obchodník s uměním. Jeho pozůstalost Emanuel zdědil a daroval do Národního muzea v Praze. [5]

Vystudoval lékařství na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde roku 1868 získal titul doktora všeobecného lékařství.[6] Během studií se zapojil do veřejného života. Zpočátku projevoval literární sklony. Vydal básnickou sbírku a byl předsedou literárního družstva Ruch, které roku 1868 vydalo almanach Ruch coby výrazný generační manifest jedné větve českého písemnictví. Po dokončení školy byl lékařem v Praze, Benešově a v pozdější fázi života jako lázeňský lékař v Karlových Varech.[3] V období let 1875–1881 pobýval v zahraničí.[3] Žil v Paříži, byl vychovatelem v Rusku.[6]

V letech 1883–1907 byl poslancem Českého zemského sněmu.[6] Poprvé sem byl zvolen v zemských volbách roku 1883 jako jeden z dvanácti mladočeských poslanců.[7] Ve volbách roku 1885 se stal i poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kde zastupoval městskou kurii, obvod Kolín, Poděbrady atd. Mandát obhájil za stejný okrsek i ve volbách roku 1891. Ve volbách roku 1897 byl zvolen za všeobecnou kurii v obvodu Kolín, Český Brod atd. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období, tedy do roku 1901.[8] V lednu roku 1896 se oženil[9] s vdovou Bohumilou Šindelářovou rozenou Jandovou (* 1863). Oddal je monsignore Ferdinand Josef Lehner.

V 80. letech reprezentoval mladočechy v rámci střechové parlamentní české frakce Český klub (jednotné parlamentní zastoupení, do kterého se sdružili staročeši, mladočeši, česká konzervativní šlechta a moravští národní poslanci). K Českému klubu se připojil i po volbách roku 1885.[10]

Mladočeská strana v té době ovšem byla jen málo výrazná a v praktické politice se neodlišovala od Národní (staročeské) strany, jejíž předseda František Ladislav Rieger roku 1885 po volbách do Říšské rady prohlásil s uspokojením, že „Mladočešství, může se říci, že se jaksi vůbec ztrácí. Eduard Grégr chová se velmi rozumně, pravými mladočechy jsou nyní vlastně Engel a Vašatý.“[11] S tím, jak aktivita mladočechů v druhé polovině 80. let ožívala a jak se strana emancipovala z jednotné české politické reprezentace, se ovšem Engel a jiní začali kriticky vymezovat vůči staročeskému vedení, které ztělesňoval Rieger. Když roku 1887 vrcholila takzvaná drobečková aféra (kampaň mladočechů cílená proti Riegrovi), byl Engel společně s dalšími mladočeskými předáky (včetně Eduarda Grégra) vyloučen z Českého klubu, protože podepsal veřejnou výzvu Riegrovi k provedení personální rekonstrukce Českého klubu. Poté tito čtyři mladočeši ustavili vlastní poslanecký klub.[12] Engel byl jeho dlouholetým předsedou.[3] V říjnu 1887 měl tento rodící se mladočeský klub (oficiálně Klub neodvislých českých poslanců) šest členů (kromě Engela ještě Gabriel Blažek, Eduard Grégr, Václav Robert z Kounic, Leopold Lažanský a Jan Vašatý).[13] Předsedou klubu mladočechů na Říšské radě byl i po volbách roku 1891, kdy se jejich počet zvýšil na 37.[14] Ještě k roku 1895 se uvádí jako člen výkonného výboru mladočeské strany a předseda poslaneckého klubu strany na zemském sněmu i Říšské radě.[6] od roku 1891 zasedal jako jeden z pěti ředitelů v Hypoteční bance království českého.[15]

Zatímco v 80. letech vystupoval radikálně opozičně, v 90. letech se postupně zařadil mezi umírněné křídlo mladočeské strany, jehož představitelem byl Josef Kaizl.[16] Roku 1893 se díky jeho diplomatickému vystoupení na zemském sněmu mladočeská strana distancovala od podezření, že se podílela na přípravě vraždy konfidenta Rudolfa Mrvy.[17] Engel podporoval mladočeskou vstřícnost vůči vládě Kazimíra Badeniho.[3] V roce 1896 náležel do provládního křídla strany, které podpořilo návrh takzvané Badeniho volební reformy, jež rozšiřovala volební právo, třebaže nešla tak daleko, jak si mladočeši původně přáli. A reformu podpořil i při závěrečném hlasování, kdy 21 mladočechů bylo pro a 15 proti.[18] V dubnu 1897 podpořil i přímý přechod mladočechů do provládního Badeniho tábora. Historik Otto Urban dokonce uvádí, že v tomto momentu Engel překročil své pravomoci předsedy poslaneckého klubu, když namísto pozorovatelské role přejal aktivní vyjednávací pozici.[19] Podobně nestandardně proběhlo za jeho účasti i rozhodnutí o přímém vstupu Josefa Kaizla do vlády Franze Thuna roku 1898. Engel totiž byl informován o nabídce, kterou Kaizl k účasti v kabinetu dostal a odsouhlasil ji, ale nečekal na schválení formálními orgány strany.[20] Odmítal výstřelky radikálního mladočeského křídla, které po pádu Badeniho vlády a odvolání Badeniho jazykových nařízení opakovaně spouštělo v Říšské radě obstrukce.[3] Koncem 19. století působil i jako ředitel Hypoteční banky.[6] V čele mladočeského klubu na Říšské radě setrval do roku 1900. Rezignoval 8. května 1900 v důsledku štěpení uvnitř poslaneckého klubu, jehož část aktivně podporovala radikálně opoziční a obstrukční kroky na Říšské radě.[21] Poté, co o rok později skončil jeho mandát v Říšské radě, už byl jen poslancem zemského sněmu a aktivní politiku prakticky opustil. Od roku 1902 působil výlučně jako praktický lékař v Karlových Varech, kde také zemřel[3] na onemocnění jater.

Je pohřben v Praze na Olšanských hřbitovech (část 5, odd. 17, hrob č. 18).

Podle podoby Emanuela Engela nakreslil Václav Brožík postavu Jana Husa na známém obrazu z kostnického koncilu.

Sběratel umění

[editovat | editovat zdroj]

Po rodičích a dědečkovi, zakladateli pražského obchodu s uměním Franzi Zimmerovi, zdědil některé umělecké předměty, sbírku sám rozšířil a postupně daroval, zčásti do Národního muzea v Praze. Byl také mecenášem výtvarného umění.

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost při kostele Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici na Novém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. a b c d e f g kol. aut.: Kdo byl kdo v našich dějinách. Praha: Libri, 1993. ISBN 80-901579-0-4. S. 69. 
  4. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství
  5. Lubomír Sršeň: Obchod s uměleckými předměty v Čechách v 1. polovině 19. století. K zakladatelské úloze Franze Zimmera, Sborník Národního muzea v Praze, řada A-Historie, LI, 1997, č. 1-4
  6. a b c d e NAVRÁTIL, Michal. Almanach sněmu království Českého 1895–1901. Praha: [s.n.], 1896. Dostupné online. Kapitola Engel Emanuel, Dr.. 
  7. Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 370. Dále jen: Česká společnost 1848-1918. 
  8. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. Matriční záznam o sňatku Emanuela Engela s vdovou Bohumilou Šindelářovou roz.Jandovou farnost při kostele sv. Ludmily na Královských Vinohradech v Praze
  10. Našinec, 14. 6. 1885, s. 1-2.
  11. Česká společnost 1848-1918. 372
  12. Česká společnost 1848-1918. 386
  13. Inland. Die Presse. Březen 1904, roč. 40, čís. 282, s. 2. Dostupné online. 
  14. Česká společnost 1848-1918. 410
  15. Schematismus, vydaný výborem zemským království Českého v Čechách v červenci 1898, s. 187-189, dostupné online [1]
  16. Česká společnost 1848-1918. 482
  17. Česká společnost 1848-1918. 433
  18. Česká společnost 1848-1918. 450-451
  19. Česká společnost 1848-1918. 460
  20. Česká společnost 1848-1918. 468
  21. Česká společnost 1848-1918. 509

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]