Dikobraz srstnatonosý

Dikobraz srstnatonosý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	hlodavci (Rodentia)
Podřád	dikobrazočelistní (Histricognathi)
Čeleď	dikobrazovití (Hystricidae)
Rod	dikobraz (Hystrix)
Binomické jméno
Hystrix indica Kerr, 1792
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dikobraz srstnatonosý, též dikobraz běloocasý (Hystrix indica) je dikobraz běžný v jihovýchodní a Střední Asii, vyskytuje se také na Blízkém východě. Mezi všemi dikobrazy je to druh s nejsevernějším rozšířením.

• Hystrix hirsutirostris Sykes, 1831
• Hystrix leucura Brandt, 1835

• hmotnost: 11–18 kg
• délka těla: 70–90 cm
• délka ocasu: 8–10 cm

Dikobraz srstnatonosý je velký hlodavec se zavalitým tělem a silnými končetinami opatřenými dlouhými drápy. Srst na břiše, hlavě a končetinách je tvořena hrubými chlupy tmavě hnědé barvy, na temeni hlavy je delší a tvoří „hřívu“. Chlupy vyrůstající na krku, hřbetě a ocasu jsou přeměněné v typické černo-bílé ostny různé délky.

Nejdelší ostny vyrůstají na krku a ramenou a mohou být až 30 cm dlouhé. Mezi dlouhými úzkými ostny se skrývá další řada kratších, ale za to silnějších bodlin, na ocase jsou pak obecně ostny kratší a téměř bílé. Některé z těchto ocasních ostnů jsou navíc duté a při třesení vydávají chřestivý zvuk.

Dikobraz srstnatonosý je velice přizpůsobivé zvíře, vyskytuje se prakticky v celé jihozápadní a Střední Asii v pásu od Bangladéše přes Indii a Nepál až po Blízký východ, jeho areál zahrnuje mimo jiné Izrael, Turecko i Saúdskou Arábii. Mezi dikobrazy má nejsevernější rozšíření, je běžný v Kazachstánu, Arménii i Ázerbájdžánu. Vyskytuje se též v Himálaji a to až do výšky 2400 m n. m.

Dávají přednost kamenitým stráním a úbočím kopců, nicméně to není podmínkou a dikobrazi žijí také v travnatých a křovinatých biotopech nebo v lesích.

Dikobraz srstnatonosý je zvíře s noční aktivitou, přes den spí ve vyhrabaných norách, ve škvírách pod kameny nebo v jeskyních. Živí se výhradně rostlinami, pojídá hlízy, kůru stromů i listy, mladé výhonky, ovoce i semena. Také okusuje kosti, aby tak získal stopové prvky.

Je monogamní, březost trvá asi 240 dní. Novorozená mláďata jsou dobře vyvinutá, mají otevřené oči a jejich těla jsou už krytá krátkými měkkými bodlinami, které časem ztvrdnou. Obvykle přicházejí na svět 2–4 mláďata. Dikobraz se dožívá v průměru 10 let, ale je zaznamenán i jedinec, který se dožil 22 let.

V případě ohrožení se dikobraz naježí a začne výhrůžně chrastit ostny. V případě, že to nepřítele neodežene, pokusí se jej nabodnout na ostny, které se při zapíchnutí do kůže snadno uvolňují. Dikobraz tak dokáže způsobit těžká zranění nebo dokonce zabít i tygra nebo levharta.

Ve své domovině je zemědělským škůdcem, zvláště rád požírá cukrovou třtinu, kukuřici a různé druhy zeleniny. V některých oblastech Indie a Střední Asie je příležitostně loven pro maso, které se konzumuje jako bushmeat.

Dikobraz srstnatonosý je nejčastěji chovaným dikobrazem. V Evropě jej chová asi 220 veřejných institucí.^[2] Nejvíce přitom v Německu (takřka 90). V Česku ho proto můžeme nalézt v řadě zoologických zahrad.

Ze zoo v Unii českých a slovenských zoo se jedná o:^[3]

• Zoo Chleby^[2]
• Zoopark Chomutov
• Zoo Jihlava
• Zoo Olomouc
• Zoo Ostrava
• Zoo Plzeň
• Zoo Praha
• Zoo Ústí nad Labem

Ve všech zmíněných zoo s výjimkou Zoo Jihlava byla v roce 2017 odchována mláďata.^[3]

Na Slovensku jsou chováni ve třech velkých zoologických zahradách, které jsou členy Unie českých a slovenských zoologických zahrad (Zoo Bojnice, Zoo Bratislava, Zoo Spišská Nová Ves), i několika dalších zařízeních.^[4]

První příslušníci tohoto druhu přišli do Zoo Praha v roce 1942 a pocházeli z Nizozemska. Další dikobrazi se objevovali průběžně a také se začala rodit mláďata (celkem několik desítek^[5]). Jedním z pražských rodáků byl i samec Ferdinand, který se proslavil tím, že se stal nejstarším dikobrazem na světě.^[6] V srpnu 2011 oslavil třicáté narozeniny.^[6] Zemřel v květnu následujícího roku.^[7]

Každoročně se daří odchovávat mláďata. Ke konci roku 2017 bylo chováno 5 zvířat tohoto druhu včetně dvou mláďat toho roku narozených. V průběhu roku 2018 se narodila čtyři mláďata. Ke konci roku 2018 bylo chováno devět jedinců.^[8] Další mláďata se narodila v březnu 2019^[9][10], jedno přišlo na svět také v červenci 2019.^[11] Dvě mláďata byla zaznamenána v březnu 2020.^[12]

Expozice tohoto druhu dikobraza se původně nacházela v dolní části zoo před pavilonem Sečuán, roku 2023 ale byla zrušena, a posléze přesunuta do prostoru vedle pavilonu velkých želv.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dikobraz srstnatonosý na Wikimedia Commons
• Taxon Hystrix indica ve Wikidruzích
• ZOO Praha - Lexikon zvířat - Dikobraz srstnatonosý
• Schlimme, K. 2000. „Hystrix indica“ (On-line), Animal Diversity Web (anglicky)