David Razi'el
| David Raziel | |
|---|---|
 | |
| Narození | 19. prosince 1910 Smarhoň |
| Úmrtí | 20. května 1941 (ve věku 30 let) Bagdád |
| Místo pohřbení | Herzlova hora |
| Alma mater | Merkaz ha-rav |
| Povolání | voják a důstojník |
| Zaměstnavatelé | Hagana Irgun |
| Choť | Šošana Razi'el |
| Příbuzní | Ester Razi'el-Na'or (sourozenec) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
David Razi'el (hebrejsky דוד רזיאל, žil 19. prosince 1910 – 20. května 1941) byl příslušník židovského podzemního hnutí během Britského mandátu Palestina a jeden ze zakladatelů radikálního židovského hnutí Irgun.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v litevské části carského Ruska ve městě Smarhoni (dnes Hrodenská oblast, Bělorusko). Když mu byly tři roky, podnikl společně s rodinou aliju do Palestiny, tehdy ještě pod osmanskou nadvládou, kde se jeho otec stal učitelem hebrejštiny na základní škole v Tel Avivu. Razi'el později studoval filosofii a matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a v roce 1929 v reakci na Hebronský masakr vstoupil do židovské podzemní vojenské organizace Hagana. Když pak v roce 1931 revizionistické sionistické hnutí založilo svou vlastní podzemní vojenskou organizaci s názvem Irgun, stal se jedním z jeho prvních členů a podle internetových stránek této organizace „prokázal vynikající vojenské dovednosti.“[1]
V této organizaci postupně vystoupal do velících pozic; v roce 1937 se stal prvním velitelem Irgunu v Jeruzalémském distriktu a již o rok později se stal náčelníkem štábu organizace.[2] Období, kdy zastával tuto nejvyšší funkci, bylo charakteristické násilnostmi proti Arabům, včetně používání bomb na arabských tržištích.
V květnu 1941 Razi'el souhlasil s účastní na tajné misi jménem Britské armády v Iráku.[3] V tomto období totiž Irák sympatizoval s nacistickým Německem a rovněž tak poskytoval útočiště jeruzalémskému muftímu Hadž Amínu al-Husejní, který hitlerovské Německo otevřeně podporoval. Právě muftího přítomnost byla jedním s důvodů, proč Razi'el souhlasil, neboť doufal v jeho zajetí.[3] Dne 17. května se tedy společně se třemi kolegy, včetně Ja'akova Meridora, vydal na tuto tajnou misi, avšak již o tři dny zahynul společně s britským důstojníkem při německém leteckém náletu.[4] Po jeho smrti se Meridor vrátil do Palestiny, kde převzal velení Irgunu.
Razi'elovy ostatky byly exhumovány v roce 1955 a následně byly převezeny na Kypr. Znovu exhumovány byly v roce v roce 1961, načež byly převezeny do Jeruzaléma, kde byly pohřbeny na národním hřbitově na Herzlově hoře. Na jeho počet nese v Izraeli mnoho ulic jeho jméno a rovněž tak i mošav Ramat Razi'el v jeruzalémském distriktu v Judských horách. Jeho sestra Ester Razi'el-Na'or se stala po vzniku Izraele poslankyní Knesetu za stranu Cherut, kterou založil Menachem Begin.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu David Raziel na Wikimedia Commons
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Raziel na anglické Wikipedii.
- ↑ David Raziel [online]. Irgun [cit. 2010-02-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-03-27. (anglicky)
- ↑ BEN-YEHUDA, Nachman. The Masada Myth: Collective Memory And Mythmaking in Israel. Madison: University of Wisconsin Press, 1995. 384 s. Dostupné online. ISBN 978-0299148348. S. 321. (anglicky)
- ↑ a b BEN-YEHUDA, Nachman. Political Assassinations By Jews: A Rhetorical Device For Justice. New York: State University of New York Press, 1992. 527 s. Dostupné online. ISBN 978-0791411650. S. 223. (anglicky)
- ↑ LAPIDOT, Jehuda. David Raziel [online]. Jewish Virtual Library [cit. 2010-02-03]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- COMAY, Joan; COHN-SHERBOK, Lavinia. Who's Who in Jewish History: After the Period of the Old Testament. London: Routledge, 2002. 407 s. Dostupné online. ISBN 978-0415260305. (anglicky)
- LEVINE, Daniel. The Birth of the Irgun Zvai Leumi. Jerusalem: Gefen, 1991. 202 s. Dostupné online. ISBN 965-229-071-8. (anglicky)
- Encyclopaedia Judaica. Svazek 13, s. 1593-1594
