Dželada

Dželada
Samec
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Podkmen	obratlovci (Vertebrata)
Třída	savci (Mammalia)
Řád	primáti (Primates)
Podřád	opice (Haplorrhini)
Čeleď	kočkodanovití (Cercopithecidae)
Rod	dželada (Theropithecus) I. Geoffroy, 1843
Binomické jméno
Theropithecus gelada (Rüppell, 1835)
rozšíření dželady
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dželada (Theropithecus gelada), známá též pod názvem dželada hnědá nebo pavián dželada, je velká starosvětská opice blízce příbuzná paviánům, ke kterým bývá často přiřazována,^[2] a jediný žijící zástupce rodu Theropithecus obývající vysoko položené horské plošiny a horské louky na území Etiopie a Eritreje.

Charakteristickým znakem pro tento druh je holá prsní růžová ploška, která je u samců výrazněji zbarvena než u samic a kterou lemuje světle zbarvená srst. Samci jsou celkově nápadnější než samice, mají hnědočernou srst v mnoha odstínech, nápadně zbarvený obličej, dlouhé licousy po stranách hlavy směřující dozadu a nahoru a na krku, a na ramennou mohutnou hřívu, která sahá u starých samců téměř k zemi. Samice jsou obvykle čistě tmavě hnědé. Průměrná délka těla se pohybuje mezi 70–74 cm a hmotnost kolem 19 kg. Samice jsou také výrazně menší a lehčí než samci a mají kratší ocas, který u samců může měřit i více než 55 cm a který je na konci zakončený střapcem z dlouhých žíňovitých chlupů. Sedací mozoly dželadě umožňují sedět na kamenité podložce poměrně dlouhé časové období bez větších problémů. Dželady velmi často ohrnují horní ret, přičemž obnažují rudou vnitřní stranu rtu, dásně a dlouhé zuby.

Dželada je zemní primát s denní aktivitou výborně přizpůsobený k životu v chladnějších, horských podmínkách. Většinu dne tráví na horských loukách, kde v sedě vyhledává pouze rostlinnou stravu, jejíž obsah se mění podle období. V období dešťů dává přednost čerstvým zeleným částem rostlin, plodům a květům, v období sucha se spokojí se semeny, trávou nebo hlízami. Má jako jeden z mála primátů skvěle vyvinutý palec, přizpůsobený k rychlému uchopení a následnému trhání rostlin. Žije v menších skupinách tvořených jedním dospělým samcem, několika samicemi a mláďaty. Tyto skupiny se v období sucha spojují a občas tvoří i více než 100člennou skupinu. Mladí samci žijí v několikačlenném stádu. Samci dželad nejsou územní a na jedné pastvině se může pást hned několik oddělených skupin. Dorozumívají se širokou škálou posunků, např. ceněním zubů, trháním hlavou, ale i výraznými hlasovými projevy.

Dželada se může rozmnožovat zpravidla po celý rok, ačkoli se rodí nejvíce mláďat v období dešťů. Obou pohlavím se v období páření prsní růžové plošky výrazně zviditelní a samicím se i výrazně zvětší genitální oblast. Samice je březí po dobu 5 až 6 měsíců a rodí jediné mládě, které je na ni závislé po dobu 12 až 18 měsíců. Samec se pravděpodobně na rodičovské péči nepodílí. Samice dosahují pohlavní dospělosti ve čtyřech letech života, samci téměř o dva roky později.

V současné době se počet volně žijících dželad odhaduje na 50 000–60 000 jedinců.^[3] Největší nebezpečí pro ni představuje lov a ztráta endemických lokalit, která ji nutí obývat jen vysoko položené oblasti, kde se vyskytuje i pavián anubi (Papio anubis), u kterého spolu s dželadou dochází často k vzájemnému křížení.^[3]

V Česku lze tyto opice spatřit v Zoo Brno a v ZOO Zlín.

U dželady rozeznáváme celkem dva poddruhy:

• Theropithecus gelada gelada
• dželadu východní (Theropithecus gelada obscurus)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Gelada na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dželada na Wikimedia Commons
• Taxon Theropithecus gelada ve Wikidruzích
• Slovníkové heslo dželada ve Wikislovníku
• Theropithecus gelada – The IUCN Red List of Threatened Species (anglicky)
• Theropithecus gelada – Animal Diversity Web (anglicky)
• Dželada na www.afrikaonline.cz
• Dželada v ZOO Brno
• Dželady, paviáni s krvácejícím srdcem – www.poutnik.cz