Přeskočit na obsah

Cyklohexan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Cyklohexan
Strukturní vzorec cyklohexanu
Strukturní vzorec cyklohexanu
Model molekuly cyklohexanu
Model molekuly cyklohexanu
Obecné
Systematický názevcyklohexan
Ostatní názvyhexamethylen, hexahydrobenzen
Anglický názevCyclohexane
Německý názevCyclohexan
Sumární vzorecC6H12
Vzhledbezbarvá kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS110-82-7
SMILESC1CCCCC1
Vlastnosti
Molární hmotnost84,160 g/mol
Teplota tání6,5 °C
Teplota varu80,74 °C
Hustota0,779 g/cm3
Dynamický viskozitní koeficient1,02 cP (17 °C)
Rozpustnost ve voděnemísitelný
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°−156 kJ/mol
Bezpečnost
GHS02 – hořlavé látky
GHS02
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS08 – látky nebezpečné pro zdraví
GHS08
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Nebezpečí[1]
R-větyR11 R38 R50/53 R65 R67
S-věty(S2) S9 S16 S25 S33 S60 S61 S62
NFPA 704
3
1
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Cyklohexan je uhlovodík ze třídy cykloalkanů. Má chemický vzorec C6H12. Používá se jako nepolární rozpouštědlochemickém průmyslu a také jako surovina pro průmyslovou výrobu kyseliny adipové a kaprolaktamu (meziproduktů pro výrobu polyamidů). Průmyslově se cyklohexan vyrábí reakcí benzenuvodíkem. Díky unikátním chemickým a konformačním vlastnostem se cyklohexan používá i v laboratořích pro analýzu a jako standard.

Konformace cyklohexanu

[editovat | editovat zdroj]
Konformace cyklohexanu

Cyklohexan se vyskytuje v několika konformacích. Nejstabilnější je v židličkové konformaci. Ve vaničkové konformaci je molekula naopak nejméně termodynamicky stálá. Při přeměně mezi vaničkovou a židličkovou konformací musí cyklohexan projít zkříženou konformací.[2]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cyclohexane na anglické Wikipedii.

  1. a b Cyclohexane. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. JIŘÍ, Svoboda, a kolektiv. Organická chemie I. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT Praha, 2005. 310 s. Dostupné online. ISBN 80-7080-561-7. S. 73. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]