Christian Thielemann
| Christian Thielemann | |
|---|---|
 Christian Thielemann během zkoušky , 2015 | |
| Základní informace | |
| Narození | 1. dubna 1959 (65 let) Západní Berlín |
| Žánry | klasická hudba |
| Povolání | dirigent a šéfdirigent |
| Nástroje | viola |
| Vydavatel | Deutsche Grammophon |
| Členem skupiny | Bavorská akademie krásných umění |
| Ocenění | Berlínský medvěd (2014) Österreichischer Musiktheaterpreis (2023) Záslužný kříž 1. třídy Záslužného řádu Spolkové republiky Německo |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Christian Thielemann (* 1. dubna 1959 Západní Berlín) je německý dirigent.
Dirigentská dráha
[editovat | editovat zdroj]Thielemann studoval hru na violu a klavír na Vysoké škole hudební (Hochschule für Musik) ve svém rodném městě a bral soukromé hodiny v hudební skladbě a dirigování. Již ve svých devatenácti letech se stal korepetitorem u Německé opery (Deutsche Oper) v tehdejším Západním Berlíně pod vedením dirigenta Heinricha Hollreisera[1] a byl také asistentem Herberta von Karajana.[2] Následně pracoval pro řadu menších německých divadel včetně Musiktheater im Revier v Gelsenkirchenu, v Karlsruhe, v Hannoveru, poté jako první kapelník v düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein a následně v Norimberku jako šéfdirigent (Generalmusikdirektor, GMD). Do Německé opery v Berlíně se vrátil v roce 1991 a uvedl se řízením Wagnerova díla Lohengrin.[3] V této době rovněž asistoval Danielu Barenboimovi na Hudebních slavnostech v Bayreuthu.
Po americkém debutu v sezóně 1991/92, kdy dirigoval v San Franciscu novou inscenaci Straussovy opery Elektra, byl brzy angažován newyorskou Metropolitní operou. V roce 1997 se stal šéfdirigentem Německá opera v Berlíně. V roce 2000 se objevila zpráva, že Thielemann hodlá z Německé opery odejít v roce 2001 z důvodu uměleckých sporů s nastupujícím uměleckým ředitelem Udo Zimmermannem.[4] Thielemann nakonec v souboru zůstal do roku 2004, kdy rezignoval v důsledku sporů týkajících se distribuce finančních prostředků senátem města Berlína mezi Německou operu a Státní operu Pod lipami.[5]
V září 2004 byl Thielemann jmenován šéfdirigentem Mnichovské filharmonie. Toto místo opustil roku 2011 po sporech s vedením orchestru ohledně konečného schválení výběru hostujících dirigentů a programu orchestru,[6][7] a to i přes to, že v Mnichově byl s 800 000 eur ročně nejlépe placeným veřejným zaměstnancem.[8]
Již v říjnu 2009 oznámil drážďanský orchestr Sächsische Staatskapelle jmenování Thielemanna za svého příštího šéfdirigenta s účinností od sezóny 2012/13.[9] V Drážďanech působí Thielemann i v současnosti.
V návaznosti na rozhodnutí Nadace Richarda Wagnera Bayreuth ze září 2008 o jmenování Evy Wagnerové-Pasquierové a Kathariny Wagnerové jako nástupkyně Wolfganga Wagnera ve vedení bayreuthského festivalu byl Thielemann jmenován hudebním poradcem. Je tedy v zásadě hudebním ředitelem slavností; smlouva byla podepsána roku 2010.[10][11] Thielemann dirigoval v Bayreuthu již více než 100 představení, což je více než kterýkoli dirigent slavností vyjma Felixe Mottla.[7] Působí také na Salcburském festivalu.[12]
Jako host dirigoval Thielemann například v Teatro Comunale di Bologna, v Royal Opera House v Covent Garden v Londýně, v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Vídeňské státní opeře.[3] V letech 2019 a 2024 dirigoval tradiční novoroční koncert Vídeňských filharmoniků.[13]
Roku 2003 obdržel Thielemann z rukou vládnoucího starosty Berlína Klause Wowereita německý Spolkový záslužný kříž 1. třídy (Bundesverdienstkreuz 1. Klasse).[14] Je považován za nositele rakousko-německé dirigentské tradice ve stopách Wilhelma Furtwänglera a Herberta von Karajana.[15][16]
Diskografie
[editovat | editovat zdroj]- pro Major
- Discovering Beethoven. Blue-Ray Ludwig van Beethoven, Symfonie č. 1, č. 2 a č. 3, Vídeňští filharmonikové, 2011
- Discovering Beethoven. Blue-Ray Ludwig van Beethoven, Symfonie č. 4, č. 5 a č. 6, Vídeňští filharmonikové, 2011
- Discovering Beethoven. Blue-Ray Ludwig van Beethoven, Symfonie č. 7, č. 8 a č. 9, Vídeňští filharmonikové, 2011
- pro Hänssler
- Anton Bruckner, Symfonie č. 8, Staatskapelle Drážďany, březen 2010
- pro Virgin
- Richard Strauss: Písně, Diana Damrauová (soprán), Mnichovská filharmonie, 2010
- pro Unitel Classica
- Richard Wagner, Mistři pěvci norimberští DVD, účinkující: Falk Struckmann, Ain Anger, Johan Botha, Adrian Eröde, Rikarda Merbeth, Michael Schade, orchestr Vídeňské státní opery, vydáno říjen 2009
- pro Opus Arte
- Richard Wagner: Prsten Nibelungův. Účinkující: Michelle Breedt, Albert Dohmen, Stephen Gould, Hans-Peter König, Linda Watson, Eva-Maria Westbroek, orchestr Bavorského festivalu, nahráno živě v průběhu slavností 2008, vydáno listopad 2009
- pro Decca
- Richard Strauss, Růžový kavalír DVD, účinkující: Renée Flemingová, Sophie Kochová (mezzosoprán), Diana Damrauová (soprán), Franz Hawlata (baryton) a Jonas Kaufmann (tenor), Mnichovská filharmonie, říjen 2009
- Richard Strauss, Čtyři poslední písně, Renée Flemingová (soprán), Mnichovská filharmonie, duben 2008
- New Year's Eve Dresden Concert (Drážďanský novoroční koncert), s Renée Flemingovou a Christophem Maltmanem, Staatskapelle Dresden, 2010
- Carl Orff: Carmina Burana, účinkující: Christiane Oelze, David Kuebler, Simon Keenlyside, sbor a orchestr Německé opery Berlín, 2007
- Ludwig van Beethoven: předehra Egmont, a Johannes Brahms, Symfonie č. 1, Mnichovská filharmonie, duben 2007
- Wolfgang Amadeus Mozart: Requiem, Mnichovská filharmonie a Sbor Bavorského rozhlasu, listopad 2006
- Richard Wagner: Parsifal, sbor a orchestr Vídeňské státní opery, duben 2006
- Anton Bruckner: Symfonie č. 5, Mnichovská filharmonie, březen 2005
- Heinrich Marschner, Felix Mendelssohn Bartholdy, Carl Otto Nicolai, Carl Maria von Weber, Richard Wagner: předehry, Vídeňští filharmonikové, říjen 2004
- Richard Wagner: Tristan a Isolda, orchestr Vídeňské státní opery, květen 2004
- Richard Strauss: Život hrdinův a symfonická fantazie z opery Žena beze stínu, Vídeňští filharmonikové, srpen 2003
- Albert Lortzing, Richard Strauss, Carl Maria von Weber, Richard Wagner, německé operní árie, Thomas Quasthoff (baryton) a orchestr Německé opery v Berlíně, duben 2002
- Robert Schumann, Symfonie č. 1 a č. 4, orchestr Philharmonia, 2001
- Richard Strauss, Arabella DVD, Kiri Te Kanawa (soprán) a orchestr a sbor Metropolitní opery, březen 2001 (1996)
- Richard Strauss, Alpská symfonie a suita z Růžového kavalíra, Vídeňští filharmonikové, březen 2001
- Arnold Schoenberg, Pelleas a Melisanda, a Richard Wagner, Siegfried-Idyll, červen 1999
- Carl Orff, Carmina Burana, Chor und Orchester der Deutschen Oper Berlin, květen 1999
- Robert Schumann, symfonie č. 3 Rýnská, předehra k opeře Genoveva, op. 81, předehra, scherzo a finále, op. 52, Philharmonia Orchestra, 1999
- Richard Wagner, orchestrální hudba z oper Lohengrin, Parsifal a Tristan a Isolda, orchestr Philharmonia, únor 1998
- Robert Schumann, symfonie č. 2, předehra Manfred, koncert pro 4 lesní rohy, op. 86, orchestr Philharmonia, září 1997
- Ludwig van Beethoven, smuteční kantáta na smrt císaře Josefa II., Robert Schumann, Konzertstück op. 86 pro 4 lesní rohy a orchestr, Hans Pfitzner, Palestrina (předehry k I. a II. dějství), 1997
- Hans Pfitzner, hudba z oper Palestrina a Katynka z Heilbronnu, Richard Strauss, výňatky z oper Guntram (preludium), Capriccio (preludium), Ohně zmar (milostná scéna), orchestr Německé opery v Berlíně, 1996
- pro EMI Classics
- Richard Wagner a Richard Strauss, árie zpívá René Kollo, orchestr Německé opery v Berlíně, 1992
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Christian Thielemann na anglické Wikipedii a Christian Thielemann na německé Wikipedii.
- ↑ Obituary for Heinrich Hollreiser. The Times [online]. 2006-08-28 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin: Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy)
- ↑ a b Christian Thielemann. A Biographical Timeline [online]. Deutsche Grammophon, 2007-02 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky)[nedostupný zdroj]
- ↑ STAUNTON, Denis. Berlin's maestros out of tune in race rown. The Observer [online]. 2000-10-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ CONNOLLY, Kate. Berlin opera chief quits in cash row. The Daily Telegraph [online]. 2004-05-18 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-04. (anglicky)
- ↑ Causa Thielemann. "Intrigantenstadel" – Philharmoniker ausgebuht. Süddeutsche Zeitung [online]. 2009-10-16 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-21. (německy)
- ↑ a b Christian Thielemann – I was pushed [online]. Intermezzo, 2009-07-26 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Thielemann trumps Pappano [online]. Intermezzo, 2010-11-23 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Christian Thielemann Chefdirigent ab 2012 [online]. Dresden: Sächsische Staatskapelle Dresden, 2009-10-09 [cit. 2011-03-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-10-24. (německy)
- ↑ Thielemann's Bayreuth reigh begins [online]. Intermezzo, 2010-07-29 [cit. 2011-03-24]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BOYES, Roger. Wagner hits a note of peace over Bayreuth. The Times [online]. 2008-09-02 [cit. 2011-03-03]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ NOSS, Stephen. The only star here is dead. The Guardian [online]. 2006-07-20 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ New Year's Concert 2019. www.wienerphilharmoniker.at [online]. [cit. 2018-12-31]. Dostupné online.
- ↑ Wowereit überreicht Generalmusikdirektor Thielemann Bundesverdienstkreuz [online]. Berlin: Senatzskanzlei, 2003-09-25 [cit. 2011-03-24]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-02. (německy)
- ↑ SERVICE, Tom. Christian Thielemann - the power and the politics. The Guardian [online]. 2009-10-15 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ HEWETT, Ivan. Classical choice. The Times [online]. 2003-03-29 [cit. 2011-03-25]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- WERNECKE, Kläre. Christian Thielemann. Ein Porträt. Berlin: Henschel Verlag, 2003. ISBN 3894874651. (německy)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Christian Thielemann na Wikimedia Commons - Životopis Christiana Thielemanna na cosmopolis.ch (anglicky)
- Životopis Christiana Thielemanna na stránkách Hudebních slavností v Bayreuthu (německy)
- Christian Thielemann na stránkách KlassikAkzente (německy)
