Chartreská škola

Škola v Chartres [šártr] anebo chartreská škola byla jednou z nejvýznamnějších škol středověké filosofie 11. a 12. století. Navázala na katedrální školu, která je v Chartres doložena od 6. století. Na přelomu 10. a 11. století ji však znovu založil Fulbert ze Chartres (960–1028), který se zasloužil o vybudování knihovny pro studium sedmi svobodných umění. Počátkem 12. století se rektorem školy stal Bernard z Chartres, jehož znalost a příklon k platonismu daly škole nový směr. Koncem 12. století malou školu v Chartres zastínila vznikající škola při klášteře sv. Viktora i univerzita v Paříži. V 19. století se k chartreské škole začali počítat i další teologové a učenci, kteří si byli názorově blízcí, míra jejich působení v Chartres je však předmětem sporů.^[1]

Katedrální škola vyučovala tradiční program sedmi svobodných umění (septem artes liberales), ovšem na vysoké úrovni. Věnovala velkou pozornost latinským filosofům i básníkům (Ciceronovi, Horatiovi, Vergiliovi, Ovidiovi). Ve své vrcholné době byla střediskem novoplatonismu a protože z Platóna byl tehdy dostupný pouze dialog Timaios, věnovala se i matematice a otázkám po původu a povaze světa. To odpovídalo druhé, vyšší části svobodných umění (quadrivium), která v Chartres dominovala. Mezi studovanými autory byli například Eukleidés, Pythagoras, Klaudios Ptolemaios, Calcidius nebo Galén.^[1]

• Fulbert ze Chartres
• Berengar z Tours
• Bernard z Chartres
• Thierry z Chartres
• Gilbert de la Porée
• Jan ze Salisbury
• Vilém z Conches
• Bernard Silvestris

• Filosofický slovník. Olomouc 1998, Str. 395
• Kobusch, Theo: Filosofie vrcholného a pozdního středověku. Praha, 2013.
• Heizmann, Richard: Středověká filosofie, Olomouc, 2000.

• School of Chartres na stránkách University Notre Dame