Cementování

Cementování nebo cementace je v metalurgii označení pro proces povrchového zušlechťování oceli tím, že se v povrchové vrstvě výrobku zvyšuje obsah uhlíku (do 0,25 %) resp. martenzitu, což pak umožňuje povrchové kalení. Nauhličená vrstva bývá cca 0,8 mm silná, hotový výrobek zůstává uvnitř houževnatý a na povrchu je tvrdý.^[1] Cementování už běžně používali staří Římané. Objev je však starší, uvádí se, že technologie byla známa na Kavkaze už v 10. - 9. stol. př. n. l.^[2] Oceli k cementování: uhlíkové, slitinové s přísadou Cr, Mn, Ni, atp., nízko a středně legované třídy 14 – 16.^[3]

K dodávání uhlíku lze použít:

• cementační prášek, v němž se součástka žíhá při teplotě kolem 930 °C;
• rozpustné uhlíkaté látky, obvykle kyanidy; protože jsou většinou jedovaté, tento způsob se dnes už nepoužívá;
• uhlíkaté plyny, nejčastěji propan, butan nebo acetylen, smíšený s neutrální atmosférou, aby nevybuchl; tato metoda je v současnosti nejvíce používána;
• účinnost plynné cementace se zvýší, pokud se provádí ve vakuové peci při velmi nízkém tlaku uhlíkatých plynů.

• Nitrocementování
• Nitridování
• Kalení
• Martenzit
• Ocel
• Třídy oceli

• Obrázky, zvuky či videa k tématu cementování na Wikimedia Commons
• Galerie cementování na Wikimedia Commons
• Cementování Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.

• J. Korecký, Cementování oceli. Praha 1957
• Ottův slovník naučný' nové doby', heslo Cementování kovů. Sv. 2, str. 871