Budovatel
Budovatel bylo v době socialistického Československa tedy od roku 1948 až 1989 označení pro pracujícího/soudruha, který aktivně přispíval k budování socialismu/komunismu. Na rozdíl od úderníka, což bylo označení pro vzorného manuálně pracujícího dělníka, mohl být budovatelem kterýkoliv uvědomělý pracovník, tedy i úředník, voják nebo politik. Budovatelem se tak mohl stát kdokoli, pokud bylo třeba vyzdvihnout jeho zásluhy o budování socialismu.
Komunistická propaganda, která musela stále podporovat budovatelské nadšení pracujících, o budovatelích stále informovala – psalo se o nich v tisku, točily se o nich reportáže v televizi, byli hlavními hrdiny v románech nebo budovatelských písních, dostávali vyznamenání.
V roce 1980 byla na počest budovatelů pojmenována nynější stanice metra Chodov v Praze.[1]
Morální kodex budovatele
[editovat | editovat zdroj]Morální kodex budovatele komunismu byl přijat v roce 1961 na XXII. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu a postupně se k němu přihlásila většina komunistických a dělnických stran, tedy i Komunistická strana Československa. Bylo to dvanáct bodů, které charakterizovaly morálně vyspělého socialistického občana – budovatele:
- oddanost věci komunismu, láska k socialistické vlasti a k socialistickým zemím
- svědomitá práce pro společnost: kdo nepracuje, ať nejí
- péče všech o zachování a rozmnožení společenských hodnot
- vysoké vědomí společenské povinnosti, nesmiřitelnost vůči porušování zájmů společnosti
- kolektivismus a soudružská vzájemná pomoc: jeden za všechny, všichni za jednoho
- humánní vztahy a vzájemná úcta mezi lidmi: člověk je člověku přítelem, soudruhem a bratrem
- poctivost a pravdivost, mravní čistota, prostota a skromnost ve veřejném i osobním životě
- vzájemná úcta v rodině, péče o výchovu dětí
- nesmiřitelnost k nespravedlnosti, příživnictví, nepoctivosti, kariérismu a hrabivosti
- přátelství a bratrství všech národů SSSR, nesmiřitelnost k národní a rasové nenávisti
- nesmiřitelnost k nepřátelům komunismu, míru a svobody národů
- bratrská solidarita s pracujícími všech zemí, se všemi národy
Ruský komunistický politik a vůdce Gennadij Zjuganov přirovnal morální kodex budovatele komunismu k Desateru přikázání.[2]
Budování socialistického státu
[editovat | editovat zdroj]Budovatelské nadšení
[editovat | editovat zdroj]Podle komunistické ideologie je práce za kapitalismu břemenem a utrpením, ale v nové socialistické době se stává radostnou, uspokojující a tvořivou aktivitou. Podle komunistů jejich zřízení dělníka osvobodilo od práce vykonávané pro kapitalisty. Dělník začal pracovat pro sebe, své kolegy, svou rodinu, a proto práci vykonával rád a aktivně se tak podílel na budování socialistického státu. Počátky socialistického režimu po druhé světové válce tak byly naplněny vlnou budovatelského nadšení. Základní silou pokroku byla dělnická a rolnická třída, která uvědoměle a obětavě budovala socialismu. Z dělníků a rolníků se tak stali budovatelé.
Udělování řádů práce
[editovat | editovat zdroj]Budovatelské nadšení bylo potřeba stále podporovat, a tak se z vynikajících a uvědomělých budovatelů stávali hrdinové socialistické práce, kteří byli pro ostatní příkladem.
Již v roce 1952 před prvním májem byl v Rudém právu otištěn článek s názvem Komunistická metoda výstavby socialismu, ve kterém byly rekapitulovány hlavní zásady a pilíře socialismu a s nimi i kořeny pracovního hrdinství. Čestné tituly, zpočátku Řád práce a od roku 1959 Hrdina socialistické práce, začaly být udělovány těm, kdo se zasloužili obzvláště vynikající průkopnickou činností, zejména v průmyslu a zemědělství, dopravě, obchodu, anebo vědeckými vynálezy o vítězství socialismu v Československé republice.
Oslava svátku práce
[editovat | editovat zdroj]Komunistický režim kladl důraz na svátek práce, který se konal 1. května. Tento den připomínající stávku dělníků v Chicagu, kteří manifestovali proti špatným pracovním podmínkám a který se slavil již od roku 1890, si komunisté zcela přisvojili. Svátek práce se stal masovou demonstrací, které se museli zúčastnit všichni obyvatelé, aby angažovaně podpořili vedoucí postavení dělnické třídy a tím komunistické strany. Při oslavě svátku všech pracujících šli v čele prvomájového průvodu nejlepší budovatelé socialistického státu.
Budovatelské písně
[editovat | editovat zdroj]Budovatelské písně byly jedním z mocných nástrojů komunistů, pomocí kterého v pracujících podporovali budovatelské nadšení. Jednou z nejznámějších budovatelských písní je píseň Kupředu levá, zpátky ni krok. Tato píseň vznikla v roce 1948 po zveřejnění výzvy Kupředu, zpátky ni krok!
Už rozvil čas a voní nadějemi
svobody, slunce, prší z oblaků.
Vpřed soudruzi, hle, zaslíbenou zemi,
kde už není pánů, ani žebráků
Kde nebe míru nad hlavou se klene,
kde člověk není vlkem člověku.Vpřed soudruzi k té zemi zaslíbené,
kterou chudák marně hledal od věků
Do houfu v srdce spojme svoji víru,
muž podle muže, podle boku bok,
my dojdeme, my dojdeme!Je čas, je čas by každý z nás svou paži k dílu zved,
tam, kde se napře síla v jeden ráz, tam se pohne svět!
Do houfu v srdce jeden pevný blok!
Kupředu, levá, kupředu, levá, zpátky ni krokTen stranou je, kdo hluchý je a slepý,
kdo nejde s lidem, ten se vrací zpět.
Vpřed soudruzi, hle, od východních stepí,
nám už jarní vítr bije do plachet
Teď svorně v práci podejme si ruce
a píseň lidu ať se dotkne hvězd!Výš pozvedněme prapor revoluce,
proti nepřátelům ocelovou pěst
Do houfu v srdce spojme svoji víru,
muž podle muže, podle boku bok,
my dojdeme, my dojdeme!Je čas, je čas by každý z nás svou paži k dílu zved,
tam, kde se napře síla v jeden ráz, tam se pohne svět!
Do houfu v srdce jeden pevný blok!
Kupředu, levá, kupředu, levá, zpátky ni krok
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Metroweb.cz: Historie metra ve zkratce dle jednotlivých let
- ↑ Г.А. Зюганов: Защитим наши национальные ценности и святыни!. kprf.ru [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online. (rusky)