Přeskočit na obsah

Bob Frídl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bob Frídl
Základní informace
Rodné jménoJosef Frídl
Jinak zvaný„Český Bob Dylan“
Narození13. listopadu 1947
Praha, Československo
Úmrtí26. února 2013 (ve věku 65 let)
Brno, Česko
Příčina úmrtírakovina plic
Žánryfolk
Povolánízpěvák, kytarista, skladatel
Nástrojekytara
WebOficiální stránky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Obrázek Tomuto článku chybí obrázky. Víte-li o nějakých svobodně šiřitelných, neváhejte je načístpřidat do článku. Pro rychlejší přidání obrázku můžete přidat žádost i sem.
WikiProjekt Fotografování

Bob Frídl, vlastním jménem Josef Frídl (13. listopadu 1947 Praha26. února 2013 Brno[1]) byl český písničkář, zpěvák, kytarista a skladatel.

Narodil se 13. listopadu 1947.[2] Otce nepoznal, do svých 17 let žil jen s matkou – povoláním zdravotní sestrou, která zemřela na mozkovou mrtvici ve věku 50 let.[3] Učil se slévačem.[3]

Zpočátku se věnoval sportu v Kometě Brno a Zbrojovce Brno[2] a chtěl se stát profesionálním fotbalistou.[3] V důsledku dvojité zlomeniny nohy,[pozn. 1] kterou utrpěl při vojenské službě v Piešťanech,[4] však sportovní dráhu opustil.[2] Později se k ní symbolicky vrátil, když spoluzakládal umělecké fotbalové družstvo Bolkova jedenáctka.[5]

Svoji hudební kariéru začal v roce 1967[6] se skupinou Green Spaedars. O rok později příležitostně hrál zejména v mládežnických a studentských klubech v Brně a okolí, zejména v klubu Šelepova.[3] Po vzoru Boba Dylana hrál na kytaru a na foukací harmoniku. Převzal od něj i umělecké křestní jméno.[6] Jeho dalšími uměleckými vzory byli písničkáři Donovan, Leonard Cohen, Bulat Okudžava[6] či Simon & Garfunkel.[2]

Zpočátku vystupoval sólově, později také několik let spolupracoval s pěveckým duem řeckého původu Marta & Tena Elefteriadu. [pozn. 2] Od roku 1971 začal pravidelně vystupovat doma i v zemích někdejší RVHP a jeho popularita stoupala. Na vrcholu své umělecké dráhy v polovině 70. let 20. století hrál a zpíval s doprovodnou hudební skupinou Jana Sochora. V 70. letech také často vystupoval na festivalech politické písně Sokolov.[zdroj⁠?!] V té době vydal alba Jen vítr to ví, Abeceda a Všem svým láskám.[6] Od roku 1978 vystupoval opět sólově nebo jako host s různými folkovými skupinami, např. skupinou Folk Team. Působil i ve skupině Ex Libris.[2] Někdejší jeho známost a popularita postupně upadala.[pozn. 3]

V roce 1972 si vzal svoji první ženu Zoju Almetidou a měl s ní dvě děti: dceru Kateřinu (* 1973) a syna Richarda (* 1974).[zdroj?] Bývalá manželka i dcera žijí trvale v Řecku, syn Richard se roku 2003 vrátil do Brna.

V roce 1990[zdroj?] se i s rodinou odstěhoval do Řecka,[6] odkud pocházela jeho první žena Zoja.[pozn. 4] Tam začínal složitě, vzhledem k jazykové a kulturní bariéře. Později vystupoval v barech a začal se také věnovat podnikatelské činnosti v cestovním ruchu.[6] Od roku 1996[zdroj?] se vracel do vlasti častěji, i když stále působil i v Řecku.[2] V Řecku se seznámil se svojí pozdější druhou manželkou Danou a roku 2000[zdroj?] se definitivně vrátil do Česka.[3] Pokusil se o umělecký návrat a příležitostně sólově vystupoval po různých hudebních a společenských klubech. Po roce 2000 vyšly další jeho nahrávky, povětšinou výběry Divadlo života, Zastav se človíčku, Roky už se toulám.[6] Jediné polistopadové původní album a v tuzemsku také vůbec první kolekci, kde vedle CD vyšlo i DVD, byl titul Sto patnáct havranů.[zdroj⁠?!] Posmrtně vyšlo v roce 2015 EP Sedmé patro lásky (Carpe Diem Records, 2015), sestavené z jeho nahrávek pro připravované album z poezie Oldřicha Mikuláška. Hudebně ho ve Francii (v Mougins blízko Cannes) dotvořil a dalšími nástroji opatřil francouzský hudebník a skladatel Damien Riba.[zdroj⁠?!]

Zemřel ve věku 65 let 26. února 2013 časně ráno v brněnském hospici, kde strávil poslední čtyři dny života. Předtím žil s manželkou v Bučovicích.[3][6] Příčinou úmrtí byla rakovina, s níž se potýkal dva roky.[3] Poslední rozloučení se uskutečnilo 5. března 2013 jednak v Bučovicích v kostele a jednak v brněnském krematoriu.[5]

Diskografie

[editovat | editovat zdroj]

Gramofonová alba

[editovat | editovat zdroj]
  • 1970: Zpívej tu píseň kouzelnou/Madona – SP [7]
  • 1971: Dívka ze severního kraje (Girl Of the North Country) / Píseň z dětskýho krámuPanton, EP
  • 1971: Lena/Mám ji rádPanton, SP
  • 1971: Řeka nadějí/Krásný senPanton, SP
  • 1972: Zapomeň/Snad víte kdo vám zpíváPanton, SP
  • 1972: Maminka/Jednou, dvakrátPanton, SP
  • 1973: Jen vítr to víPanton, LP, nahráno ve studiu Čs. rozhlasu Brno
  • 1974: AbecedaPanton, LP, nahráno ve studiu Čs. rozhlasu Brno se Skupinou Jana Sochora
  • 1975: Všem starým láskámPanton, LP [8]
  • 1976: Hrej, ať stromy roztančíš – LP
  • 2015: Sedmé patro lásky (Prodavačka květin/Staří koně/Sedmé patro/Obrození)Carpe Diem Records, EP

CD a DVD alba

[editovat | editovat zdroj]
  • 1993: Návraty – Free Art, CD [9][10]
  • 2000: Vzpomínky – CD spolu s kapelou Piknik[2]
  • 2000: Jiří Wolker – Carpe diem, CD, limitovaná edice s dvěma zhudebněnými básněmi
  • 2002: Divadlo životaFT Records
  • 2003: Zastav se človíčku – CD[2]
  • 2005: Sto patnáct havranů – nahráno „unplugged“, Carpe Diem Records EAN 859406870018, CD+DVD [11]
  • 2007: Roky už se toulám – Radioservis, CD se zpěvníkem [12]
  • 2012: Dívka ze severního kraje (Nahrávky z let 1970–1976) – Supraphon, CD

U příležitosti 60. narozenin vydal souborné album Roky už se toulám.[2] V roce 2012 vydal Supraphon elektronicky znovu alba Jen vítr to ví, Abeceda, Návraty a soubor písní sebraný převážně z SP nahrávek pod názvem Dívka ze severního kraje.

Vydal soubor překladů písní Bulata Okudžavy.[6]

V 70. letech se pravidelně objevoval v první desítce hudební ankety Zlatý slavík,[2][13] nejlépe v roce 1972 na čtvrtém místě (za Gottem, Matuškou a Neckářem).[3][5] Získal také ocenění Děčínská kotva či Bratislavská lyra.[3]

V listopadu 2014 a znovu v září 2016 zastupitelstvo města Bučovic neschválilo návrh udělit Frídlovi in memoriam čestné občanství.[14][15]

  1. Podle pořadu 13. komnata šlo o „těžký úraz kolene“.[3]
  2. Známou se tehdy stala jejich společná píseň „Vzpomínka na kolo“.[3]
  3. V televizním pořadu 13. komnata hovořil o tehdejších problémech s alkoholem, které později překonal.[3]
  4. Se ženou prožil už svá úspěšná 70. léta.[3]
  1. TAUŠOVÁ, Zuzana. Zemřel brněnský zpěvák, textař a skladatel Bob Frídl. iDNES.cz [online]. 2013-02-26 [cit. 2013-02-26]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f g h i j Bob Frídl: Deska je dárek fanouškům. Vyškovské noviny [online]. 2007-11-04 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m VOLEMANOVÁ, Šárka. 13. komnata Boba Frídla. Česká televize [online]. 2012-01-20 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  4. Frídl Bob [online]. Menšíkova 11 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  5. a b c Bučovice smutní. Odešel mimořádný kumštýř, zpěvák a textař Bob Frídl. Vyškovské noviny [online]. 2013-02-26 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  6. a b c d e f g h i ČTK. Zemřel zpěvák a kytarista Bob Frídl, podlehl rakovině. české noviny.cz [online]. 2013-02-26, rev. 2013-02-26 [cit. 2013-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-01. 
  7. Archivovaná kopie. www.zateckecountry.cz [online]. [cit. 2009-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-14. 
  8. Archivovaná kopie. www.ceskyhudebnislovnik.cz [online]. [cit. 2009-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-10-09. 
  9. http://www.hornibojanovice.cz/hbsunny/5pz/osobnosti/osobnosti.htm[nedostupný zdroj]
  10. www.brnomagazin.cz [online]. [cit. 31-01-2007]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-01-2007. 
  11. Archivovaná kopie. www.michalhuvar.eu [online]. [cit. 2009-10-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-29. 
  12. http://www.webmagazin.cz/index.php?stype=all&id=6718
  13. MF DNES. Připomeňte si na CD největší hity roku 1973. iDNES.cz [online]. 2008-06-27 [cit. 2013-02-27]. Dostupné online. 
  14. HAŠKOVÁ, Martina. Zpěvák a zastupitel Josef Bouda navrhne poctu pro zemřelého Boba Frídla. Vyškovský deník. 2014-12-12. Dostupné online [cit. 2021-02-10]. 
  15. VESELÝ, Martina Hašková ,David. Bob Frídl čestným občanem? Bučovičtí zastupitelé návrh zase zamítli. Vyškovský deník. 2016-09-25. Dostupné online [cit. 2021-02-10]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]