Bitva u Custozy (1848)
Bitva u Custozy | |||
---|---|---|---|
konflikt: První italská válka za nezávislost | |||
![]() Bitva u Custozy (1848) | |||
Trvání | 25. červenec 1848 | ||
Místo | Custoza, severní Itálie | ||
Souřadnice | 45°22′44″ s. š., 10°47′45″ v. d. | ||
Výsledek | Habsburské vítězství | ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
| |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bitva u Custozy[1] (24. a 25. července 1848) byla bitva mezi armádou Rakouského císařství vedenou maršálem Radeckým a Sardinským královstvím vedeným Karlem Albertem v rámci italské revoluce za osvobození a sjednocení. Bitva skončila vítězstvím rakouské armády a ústupem piemontské armády zpátky na území Sardinského království.
Pozadí
[editovat | editovat zdroj]V březnu roku 1848 zahájilo město Milán povstání proti rakouské okupaci (známou jako Pět dní v Miláně). Sicilský král Karel Albert povstání podpořil a vyhlásil válku Rakousku. Zanedlouho se povstání odehrálo také v Benátkách. Rakouský polní maršál Radecký, který proti povstáním v této oblasti zasahoval, stáhl své síly z Milána do obranných pozic na čtyřech pevnostech známých jako Kvadrilaterál: Verona, Mantova, Peschiera a Legnago. Jediná pevnost, která padla, byla Peschiera, všechny ostatní odolaly také díky posilám přivolaným z Rakouska.
Bitva
[editovat | editovat zdroj]Kolem 25. července byla piemontská armáda rozptýlena po celé lokalitě bitvy, od plošiny Rivoli na severu až po obec Governolo na jihu. 23. července zaútočil maršál Radecký na piemontsk�� II. sbor (pod velením generála Ettora Gerbaixe De Sonnaze) a donutil ho ustoupit nejprve před pevností v Peschieře, a poté, po dalším úspěšném útoku 24. července, až za řeku Mincio, čímž rozdělil piemontskou armádu na dvě části.
Vrcholné velení piemontské armády reagovalo na zprávy ze severu pomalu a s opatrností. Nakonec bylo rozhodnuto zaútočit na rakouskou armádu zezadu směrem k vesnici Staffalo, přičemž hlavní síly I. sboru (vedeného generálem Eusebiem Bavou) zaútočily odpoledne 24. července. Útok byl úspěšný a jediná rakouská brigáda, která tuto oblast kryla, byla nucena ustoupit. Tento úspěch však vedl sardinské velitele k neopatrnosti, což podnítilo Radeckého, aby zastavil svůj postup za řekou Mincio a vydal se proti těmto nepřátelským silám.
25. července bylo piemontským nařízeno pokračovat v útoku na nepřítele v této oblasti, zatímco II. sbor měl podporovat útok z oblasti řeky Mincio (generál De Sonnaz však odmítl rozkaz splnit s odůvodněním, že jeho jednotky jsou příliš vyčerpané). To, co mělo být ofenzivou, se brzy změnilo v zoufalou bitvu o udržení čím dál tím více postupujícího nepřítele. Celý den byly početně slabší piemontské síly vystaveny útokům dvou rakouských sborů a do konce dne byla celá linie donucena k ústupu.
Důsledky
[editovat | editovat zdroj]Ačkoli se nejednalo o úplné vítězství rakouské armády (ve skutečnosti utrpěli Rakušané vyšší ztráty než armáda Sardinsko-Piemontského království a všechny hlavní piemontské jednotky si udržely svou soudržnost i vybavení), znamenala bitva významný obrat. Dne 26. července se piemontské jednotky pokusily zabránit Rakušanům překročit řeku Mincio v rámci bitvy u Volty Mantovany. Jejich neúspěch a drtivé rakouské vítězství vedlo k tomu, že Piemontští byli nuceni nejprve ustoupit na západ k nové obranné linii za řekou Oglio, a poté dále do Milána. Po menší bitvě na okraji Milána bylo podepsáno vzájemné příměří (původně na šest týdnů, později prodloužené), a piemontská armáda ustoupila zpět na území Sardinského království.
Pokus obnovit válečné výboje ze strany Sardinie v následujícím roce vyústil v další vítězství Radeckého a faktický konec první italské války za nezávislost. Rakouský maršál navrátil všechna vzbouřená území na italském území pod rakouskou nadvládu.
V kultuře
[editovat | editovat zdroj]Právě na počest rakouského vítězství složil Johann Strauss starší svůj opus 228, tedy Radeckého pochod.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Battle of Custoza (1848) na anglické Wikipedii.
- ↑ First Battle of Custoza | Austrian-Italian history [1848] | Britannica. www.britannica.com [online]. [cit. 2024-10-22]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]TARABA, Luboš, Italské patálie maršála Radeckého, První válka za osvobození Itálie 1848-1849, Epocha, Praha 2013
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]Obrázky, zvuky či videa k tématu Bitva u Custozy na Wikimedia Commons
- (česky)Článek Bitva u Custozzy Archivováno 6. 8. 2009 na Wayback Machine.