Biskupská konference

Kanonické právo katolické církve
Ius vigens (současné právo)
Kodex kanonického práva z roku 1983 (Omnium in mentem, Magnum principium) Kodex kánonů východních církví Další dokumenty a zdroje: Ad tuendam fidem, Ex corde Ecclesiae, Indulgentiarum Doctrina, Praedicate evangelium, Veritatis gaudium, obyčej, Reformy manželského procesu papeže Františka, Církevní přikázání II. vatikánský koncil: Christus Dominus, Lumen gentium, Optatam totius, Orientalium ecclesiarum, Presbyterorum ordinis, Sacrosanctum concilium
Právní dějiny katolické církve
Jus antiquum (r. 33–1140): Starověké předpisy (Didaché, Constitutiones Apostolorum, Canones apostolorum); Sbírky starověkých kánonů (Dionysianae, quadripartita, Quesnelliana, Wigorniensis); Decretum Gelasianum, Symmachiánské padělky, Pseudoisidorské dekretálie (Konstantinova donace), Gregoriánská reforma (Boj o investituru, Dictatus papae, Libertas Ecclesiae, Plenitudo potestatis) Jus novum (r. 1140–1563): Corpus iuris canonici – Gratiánův dekret (Dekretista, capitulum Episcopi, Margaritae), Ius commune, Decretales Gregorii IX (Dekretalista), Regulae Iuris, Extravagantes, Liber Septimus Jus novissimum (r. 1563–1918): Tridentský koncil – Benedictus Deus, Tametsi, Apostolicae Sedis moderationi Jus codicis (1918 – současnost): Kodex kanonického práva 1917, Ecclesiae Sanctae, Kodex kanonického práva 1983 Další: Contractum trinius, Papežský soudce-delegát, Opční právo
Východní katolické kanonické právo

Biskupská konference, často nazývaná také konference biskupů, je oficiální shromáždění biskupů katolické církve na daném území. Biskupské konference již dlouho existují jako neformální subjekty. Prvním shromážděním biskupů, které se pravidelně scházelo, mělo vlastní právní strukturu a funkci církevního vedení, je Švýcarská biskupská konference, která byla založena v roce 1863.^[1] Před Druhým vatikánským koncilem existovalo více než čtyřicet biskupských konferencí,^[2] jejich status potvrdil Druhý vatikánský koncil^[3] a dále je definoval papež Pavel VI. v motu proprio Ecclesiae sanctae z roku 1966.^[4][5]

Biskupské konference jsou obvykle vymezeny geografickými hranicemi, často národními, přičemž všichni biskupové v dané zemi patří do jedné konference, i když mohou zahrnovat i sousední země. Biskupským konferencím jsou svěřeny určité pravomoci a úkoly, zejména pokud jde o stanovení liturgických norem pro mši svatou. Biskupské konference získávají svou pravomoc na základě univerzálního práva nebo zvláštních mandátů. Za určitých okolností, jak je definuje kanonické právo, podléhají rozhodnutí biskupské konference ratifikaci ze strany Svatého stolce. Jednotliví biskupové se nevzdávají své bezprostřední pravomoci při řízení svých diecézí ve prospěch biskupské konference.^[6] Je právnickou osobou.

Fungování, pravomoc a odpovědnost biskupských konferencí v současnosti upravuje Kodex kanonického práva z roku 1983 (viz zejména kánony 447-459).^[7][8] Kromě toho existují shromáždění biskupů, která zahrnují biskupy různých obřadů v daném národě, a to jak východní katolické církve, tak latinskou katolickou církev. Jsou popsána v kánonu 322 §2 Kodexu kánonů východních církví.

Povahu biskupských konferencí a zejména jejich magisteriální autoritu následně objasnil papež Jan Pavel II. ve svém motu proprio Apostolos suos z roku 1998, v němž uvedl, že prohlášení těchto konferencí „představují autentické magisterium“, pokud je konference schválí jednomyslně; v opačném případě musí konference dosáhnout dvoutřetinové většiny a požádat Svatý stolec o recognitio, tj. uznání schválení, které neobdrží, pokud „většina není podstatná“.^[9]

V apoštolské exhortaci Evangelii gaudium z roku 2013 papež František vyjádřil obavu, že záměr Druhého vatikánského koncilu, který by biskupským konferencím udělil „skutečnou doktrinální autoritu, nebyl dosud dostatečně rozpracován.“^[10] Papež František 9. září 2017 upravil kanonické právo a udělil biskupským konferencím zvláštní pravomoc „věrně připravovat ... schvalovat a vydávat liturgické knihy pro regiony, za které jsou zodpovědné, po potvrzení Apoštolským stolcem“. Kongregaci pro bohoslužbu a svátosti, která měla dříve hlavní odpovědnost za překlady, bylo nařízeno, aby „pomáhala biskupským konferencím plnit jejich úkol.“^[11][12] 22. října 2017 Svatý stolec zveřejnil dopis, který papež František zaslal prefektovi Kongregace pro bohoslužbu a disciplínu svátostí kardinálu Robertu Sarahovi a v němž objasnil, že Svatý stolec a jeho oddělení budou mít pouze omezenou pravomoc potvrzovat liturgické překlady uznané místní biskupskou konferencí.^[13] Koncem února 2018 se Rada kardinálů a papež František pustili do úvah o teologickém statusu biskupských konferencí a znovu přečetli spis Apostolos suos papeže Jana Pavla II. ve světle Evangelii gaudium papeže Františka.^[14]

Zdroj:^[15]

1. Australská katolická biskupská konference
2. Novozélandská katolická biskupská konference
3. Biskupská konference Tichomoří (C.E. PAC. )^{[p 10][20]}
4. Katolická biskupská konference Papuy-Nové Guineje a Šalamounových ostrovů

1. Argentinská biskupská konference (CEA)
2. Bolívijská biskupská konference
3. Národní biskupská konference Brazílie (CNBB)
4. Biskupská konference Chile (CECh)
5. Biskupská konference Kolumbie
6. Ekvádorská biskupská konference
7. Paraguayská biskupská konference
8. Peruánská biskupská konference
9. Uruguayská biskupská konference
10. Venezuelská biskupská konference

Kromě biskupských konferencí definovaných Svatým stolcem existuje řada dalších regionálních seskupení biskupů:^{[15]:1101–1106}

Synody biskupů patriarchálních a velkých arcibiskupských církví

Národní shromáždění hierarchů církví sui iuris (včetně východních katolických i latinských ordinářů).

• Shromáždění katolické hierarchie Egypta
• Shromáždění katolických biskupů Iráku
• Shromáždění patriarchů a biskupů Libanonu
• Shromáždění katolických hierarchů Sýrie
• Shromáždění katolických ordinářů Svaté země
• Iránská biskupská konference
• Katolická biskupská konference Indie (CBCI)

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Episcopal conference na anglické Wikipedii.

• Seznam všech biskupských konferencí [online]. Giga-Catholic Information [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
• CHENEY, David M. The Hierarchy of the Catholic Church [online]. Catholic-Hierarchy.org [cit. 2024-10-07]. Dostupné online. (anglicky) 
• SULLIVAN, Francis. The Teaching Authority of Episcopal Conferences. Theological Studies. 2002, roč. 63, čís. 3, s. 472–493. Dostupné online. (anglicky) 

• Biskupský stolec
• Česká biskupská konference
• Dikasterium
• Hierarchie katolické církve
• Kolegialita v katolické církvi
• Římská kurie

• Obrázky, zvuky či videa k tématu biskupská konference na Wikimedia Commons