Přeskočit na obsah

Arnošt Heidrich

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Arnošt Heidrich
Narození21. září 1889
Josefov
Úmrtí12. února 1968 (ve věku 78 let)
Washington, D.C.
Alma materFilozofická fakulta Německé univerzity v Praze
Právnická fakulta Německé univerzity v Praze
Povolánípolitik, diplomat a publicista
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arnošt Heidrich (21. září 1889, Josefov12. února 1968, Washington, D. C.)[1] byl československý diplomat a zahraniční politik.

Narodil se do rodiny vojenského lékárníka Arnošta Heidricha (??–1922[2]). Heidrich ml. vystudoval gymnáziumSarajevu, kam byl jeho otec převelen, a poté práva ve Vídni a v Praze (1912).

Diplomat za první republiky

[editovat | editovat zdroj]

Před vznikem ČSR pracoval jako úředník pro místodržitelstvíPraze, v letech 19191920 absolvoval diplomatický a konzulární kurs na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od října téhož roku působil ve službách Ministerstva zahraničních věcí, zpočátku jako smluvní a posléze řádný úředník.

Zpočátku byl konzulárním atašé v ústředí, od srpna 1921 pak legačním tajemníkem na čs. zastupitelském úřadě v Ženevě. Po návratu do Prahy v srpnu 1923 byl zařazen do oddělení II/4 pro Společnost národů v politické sekci. Coby expert na problematiku této mezinárodní instituce pravidelně doprovázel i ministra Edvarda Beneše na jeho služebních cestách do Ženevy.

V lednu 1933 byl Heidrich jmenován vedoucím odd. II/4 a roku 1937 také vrchním odborovým radou. V následujícím období se opět zúčastnil některých řádných i mimořádných zasedání Společnosti národů, mj. na podzim 1935 a v březnu 1936, a také jednání čs. diplomacie s velmocemi, například tajných čs. - německých jednání 19361937. Tehdy Heidrich pro Beneše vypracoval návrh čs. - německé smlouvy o neútočení.

Krize září 1938 zastihla Arnošta Hedricha v Ženevě, kde od května toho roku působil jako první stálý delegát ČSR u Společnosti národůŽenevě. V období následujícím po Mnichovské konferenci se ujal funkce prvního čs. předsedy mezinárodní komise pro delimitaci hranic.

Protektorát a odboj

[editovat | editovat zdroj]

Po likvidaci zahraniční služby a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl Heidrich jako vrchní rada přeřazen do Národní a univerzitní knihovny, odkud v roce 1941 přešel do knihovny Královské české společnosti nauk. Současně se zapojil do domácího odboje ve skupině Parsifal informující čs. exilovou vládu v Londýně o situaci v Protektorátu.

Arnošt Heidrich byl od února do května 1945 vězněn v Terezíně a následně na Jenerálce. Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Heidrich však účast v této vládě odmítli.[3]

Náhrobek A. Heidricha na hřbitově v Josefově

Po osvobození Československa

[editovat | editovat zdroj]

Hned po osvobození se vrátil na obnovené Ministerstvo zahraničních věcí. Jmenování prvním generálním sekretářem ministerstva v září toho roku mu umožňovalo výrazně promlouvat do chodu celého úřadu. Opět se zúčastnil mezinárodních jednání, včetně rozhovorů čs. delegace vedené Klementem GottwaldemMoskvě, kde Stalin vetoval čs. účast na Marshallovu plánu.

Jako úředník s vazbami na sociální demokracii Heidrich zpočátku setrval v úřadu i po komunistickém převratu. Do USA přes Německo emigroval v polovině listopadu 1948. Tam se stal kromě jiného členem Rady svobodného Československa. Čs. exil zastupoval i ve Shromáždění porobených evropských národů (ACEN).

V roce 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Jaroměře.[4]

  1. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Kdo byl kdo/ Heidrich Arnošt
  2. Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 17. 8. 1922, s. 4. Dostupné online. 
  3. PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 206. 
  4. Čestní občané. město Jaroměř [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • DEJMEK, Jindřich: Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 82
  • DEJMEK, Jindřich. Svědectví Arnošta Heidricha o československé diplomacii a sovětské politice z konce roku 1948. In: Moderní dějiny 17, 2009, č. 2, s. 139-178
  • DEJMEK, Jindřich; NĚMEČEK, Jan. Arnošt Heidrich. In: Historie a vojenství, 1993, č. 3, s. 142–150
  • MERTLÍKOVÁ, Olga; SÍLOVÁ, Věra. Československá republika v letech 1918-1948 s přihlédnutím k životu a dílu velvyslance Arnošta Heidricha (1889-1968), významného josefovského rodáka. In: MERTLÍKOVÁ, Olga; SÍLOVÁ, Věra. Ročenka Knihovny a muzea v Jaroměři V. . Jaroměř: Městská knihovna a Městské muzeum v Jaroměři. 2001
  • NOVÁK, Václav. Pevnostní hřbitov v Josefově. Jaroměř: Město Jaroměř. 2002, s. 7-8
  • PEJSKAR, Jožka. Pocta padlým, sv. 1. Curych, 1982, s. 113–123
  • HEIDRICH Arnošt. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Kdo byl kdo [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2017 [cit. 2017-10-05]. Dostupné online