Arnošt Heidrich
Arnošt Heidrich | |
---|---|
Narození | 21. září 1889 Josefov |
Úmrtí | 12. února 1968 (ve věku 78 let) Washington, D.C. |
Alma mater | Filozofická fakulta Německé univerzity v Praze Právnická fakulta Německé univerzity v Praze |
Povolání | politik, diplomat a publicista |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Arnošt Heidrich (21. září 1889, Josefov – 12. února 1968, Washington, D. C.)[1] byl československý diplomat a zahraniční politik.
Život
[editovat | editovat zdroj]Mládí
[editovat | editovat zdroj]Narodil se do rodiny vojenského lékárníka Arnošta Heidricha (??–1922[2]). Heidrich ml. vystudoval gymnázium v Sarajevu, kam byl jeho otec převelen, a poté práva ve Vídni a v Praze (1912).
Diplomat za první republiky
[editovat | editovat zdroj]Před vznikem ČSR pracoval jako úředník pro místodržitelství v Praze, v letech 1919–1920 absolvoval diplomatický a konzulární kurs na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. Od října téhož roku působil ve službách Ministerstva zahraničních věcí, zpočátku jako smluvní a posléze řádný úředník.
Zpočátku byl konzulárním atašé v ústředí, od srpna 1921 pak legačním tajemníkem na čs. zastupitelském úřadě v Ženevě. Po návratu do Prahy v srpnu 1923 byl zařazen do oddělení II/4 pro Společnost národů v politické sekci. Coby expert na problematiku této mezinárodní instituce pravidelně doprovázel i ministra Edvarda Beneše na jeho služebních cestách do Ženevy.
V lednu 1933 byl Heidrich jmenován vedoucím odd. II/4 a roku 1937 také vrchním odborovým radou. V následujícím období se opět zúčastnil některých řádných i mimořádných zasedání Společnosti národů, mj. na podzim 1935 a v březnu 1936, a také jednání čs. diplomacie s velmocemi, například tajných čs. - německých jednání 1936–1937. Tehdy Heidrich pro Beneše vypracoval návrh čs. - německé smlouvy o neútočení.
Krize září 1938 zastihla Arnošta Hedricha v Ženevě, kde od května toho roku působil jako první stálý delegát ČSR u Společnosti národů v Ženevě. V období následujícím po Mnichovské konferenci se ujal funkce prvního čs. předsedy mezinárodní komise pro delimitaci hranic.
Protektorát a odboj
[editovat | editovat zdroj]Po likvidaci zahraniční služby a vzniku Protektorátu Čechy a Morava byl Heidrich jako vrchní rada přeřazen do Národní a univerzitní knihovny, odkud v roce 1941 přešel do knihovny Královské české společnosti nauk. Současně se zapojil do domácího odboje ve skupině Parsifal informující čs. exilovou vládu v Londýně o situaci v Protektorátu.
Arnošt Heidrich byl od února do května 1945 vězněn v Terezíně a následně na Jenerálce. Propuštěn byl na začátku Pražského povstání, 5. května 1945, na příkaz nacistického pohlavára Karla Hermanna Franka, který chtěl chtěl v Protektorátu ustanovit přechodnou vládu, aby se zabránilo krveprolití. Heidrich však účast v této vládě odmítli.[3]
Po osvobození Československa
[editovat | editovat zdroj]Hned po osvobození se vrátil na obnovené Ministerstvo zahraničních věcí. Jmenování prvním generálním sekretářem ministerstva v září toho roku mu umožňovalo výrazně promlouvat do chodu celého úřadu. Opět se zúčastnil mezinárodních jednání, včetně rozhovorů čs. delegace vedené Klementem Gottwaldem v Moskvě, kde Stalin vetoval čs. účast na Marshallovu plánu.
Jako úředník s vazbami na sociální demokracii Heidrich zpočátku setrval v úřadu i po komunistickém převratu. Do USA přes Německo emigroval v polovině listopadu 1948. Tam se stal kromě jiného členem Rady svobodného Československa. Čs. exil zastupoval i ve Shromáždění porobených evropských národů (ACEN).
V roce 1998 mu bylo uděleno čestné občanství města Jaroměře.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Kdo byl kdo/ Heidrich Arnošt
- ↑ Zprávy osobní a rodinné. Národní listy. 17. 8. 1922, s. 4. Dostupné online.
- ↑ PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 206.
- ↑ Čestní občané. město Jaroměř [online]. [cit. 2024-04-12]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DEJMEK, Jindřich: Diplomacie Československa, Díl II. Biografický slovník československých diplomatů (1918-1992). Praha 2013, s. 82
- DEJMEK, Jindřich. Svědectví Arnošta Heidricha o československé diplomacii a sovětské politice z konce roku 1948. In: Moderní dějiny 17, 2009, č. 2, s. 139-178
- DEJMEK, Jindřich; NĚMEČEK, Jan. Arnošt Heidrich. In: Historie a vojenství, 1993, č. 3, s. 142–150
- MERTLÍKOVÁ, Olga; SÍLOVÁ, Věra. Československá republika v letech 1918-1948 s přihlédnutím k životu a dílu velvyslance Arnošta Heidricha (1889-1968), významného josefovského rodáka. In: MERTLÍKOVÁ, Olga; SÍLOVÁ, Věra. Ročenka Knihovny a muzea v Jaroměři V. . Jaroměř: Městská knihovna a Městské muzeum v Jaroměři. 2001
- NOVÁK, Václav. Pevnostní hřbitov v Josefově. Jaroměř: Město Jaroměř. 2002, s. 7-8
- PEJSKAR, Jožka. Pocta padlým, sv. 1. Curych, 1982, s. 113–123
- HEIDRICH Arnošt. Ministerstvo zahraničních věcí České republiky: Kdo byl kdo [online]. Praha: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky, 2017 [cit. 2017-10-05]. Dostupné online
- Diplomaté Československa
- Českoslovenští politici
- Osobnosti Parsifalu
- Osobnosti Ústředního vedení odboje domácího
- Vězni koncentračního tábora Terezín
- Čeští emigranti a exulanti
- Čestní občané města Jaroměře
- Narození v roce 1889
- Narození 21. září
- Narození v Josefově (Jaroměř)
- Úmrtí v roce 1968
- Úmrtí 12. února
- Úmrtí ve Washingtonu, D.C.