Arne Novák

Prof. PhDr. Arne Novák
Narození	2. března 1880 Litomyšl Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	26. listopadu 1939 (ve věku 59 let) Polička Protektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbení	Ústřední hřbitov v Brně
Povolání	spisovatel, literární historik, pedagog, vysokoškolský učitel, literární kritik, učitel, jazykovědec, bohemista, germanista a filolog
Alma mater	Univerzita Karlova
Témata	školství, literární kritika, literární historie, lingvistika, bohemistika, germanistika a literatura
Manžel(ka)	Jiřina Nováková
Děti	Radovan Novák[1]
Rodiče	Josef Novák[2] a Teréza Nováková[2]
Příbuzní	Theodor Eduard Arnošt Novák[2] a František Vladimír Novák[2] (sourozenci)
Podpis
multimediální obsah na Commons
původní texty na Wikizdrojích
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Arne Novák, vlastním jménem Arnošt František Marie Novák (2. března 1880 Litomyšl^[3] – 26. listopadu 1939 Polička^[4]), byl český výtvarný a literární historik a kritik, bohemista a germanista.

Pocházel ze sedmi dětí středoškolského učitele dr. Josefa Nováka a spisovatelky Terézy Novákové. Všech šest jeho sourozenců předčasně zemřelo, většinou ve věku mladé dospělosti.^[5]

Studoval na gymnáziu v Litomyšli a od roku 1895 v Praze. Maturoval v roce 1898. V letech 1898–1902 studoval^[6] germanistiku a bohemistiku na Universitě Karlově. V roce 1901 pobýval na univerzitě v Berlíně, roku 1904 na univerzitách v Mnichově a Heidelbergu.

Působil jako středoškolský profesor v Praze a Kutné Hoře.

V roce 1906 se habilitoval na Univerzitě Karlově jako docent německé literatury a roku 1910 rozšířil svou habilitaci i na dějiny literatury české. V roce 1920 se stal řádným profesorem české literatury na Masarykově universitě v Brně. V roce 1921 natrvalo přesídlil do Brna. V letech 1924–1925 byl děkanem Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Dvakrát, v letech 1938 a 1939, byl zvolen rektorem Masarykovy university. Je po něm pojmenována ulice, na které dnes sídlí Filozofická fakulta MU.^[7]

Jeho zásluhy ve vědních oborech dějiny české a německé literatury byly oceněny řádným členstvím v České akademii věd a umění (zvolen 27. ledna 1936), členem Královské české společnosti nauk se stal 14. ledna 1931,^[8] v červnu 1936 byl přijat do Pražského lingvistického kroužku.^[9] Od roku 1921 působil jako stálý a čelný spolupracovník redakce Lidových novin. Byl činný také v časopisech Volné směry, Pestrý týden, Lumír, Rozhledy aj.

Dne 7. července 1908 se v Praze oženil^[10] s Jiřinou Novákovou, rozenou Haaszovou (1887–1977)^[11], dcerou překladatele Jaroslava Haasze (1860–1939).^[12] Manželům Novákovým zemřel po nemoci v roce 1927 syn Radovan, student 2. třídy gymnázia.^[13]

Byl velmi vzdělaný. V jeho díle je patrný nadhled, velký přehled, ale i analytické a hodnotící schopnosti. Jeho názory ovlivnili jeho učitelé František Xaver Šalda, Jaroslav Vlček a Josef Pekař. V jeho díle je patrný vliv pozitivismu.

• Přehledné dějiny literatury české – první vydání v roce 1910 pod názvem Stručné dějiny literatury české. Postupně byly rozšiřovány (Přehledné dějiny literatury české od nejstarších dob až do politického osvobození, Praha 1922). Naposled vyšly v roce 1995.^[14]
• Patero obrázků z dějin knihy (1911) ^[15]
• Kritika literární (1916 a 1925) – teoretický výklad postupů literární kritiky ^[16]
• České písemnictví s ptačí perspektivy (1920) ^[17]
• Zvony domova (1916) – statě o českých spisovatelích
• Z času za živa pohřbených (1923) – úvahy z let válečných ^[18]
• Nosiči pochodní (1928) – eseje ^[19]
• Řeči a proslovy (1931) ^[20]
• Literatura českého klasicismu obrozenského (1933) ^[21]
• Duch a národ (1936) ^[22]
• Smrt básníkova (1937) ^[23]
• Ruchovci a Lumírovci v bojích proti křivdě a za právo (1938) ^[24]
• Motivy ze spanilé země svatosti a umění (1940) ^[25]
• Zvony domova – eseje
• Literární atlas československý (2 svazky, spoluautor)

• T. V. Šimon: Praha. Dvacet pět původních leptů, Praha 1911
• Praha barokní Zlatoroh, Spolek výtvarných umělců Mánes 1915, 1921, František Borový, nakladatelství, Praha 1938, 1947 – eseje o pražské barokní architektuře ^[26]
• Litomyšl (1916) ^[27]
• Podobizny žen, Praha 1918, Novina, nakladatelství, Praha 1940 ^[28]
• La Prague baroque, Aventinum (Otakar Štorch-Marien), Praha 1920, 1938
• Das Barocke Prag, Orbis, Praha 1922
• Jaroslav Veris, Praha 1927
• Brno. Cyklus leptů, Brno 1928
• M. Švabinský. Hlavy známé i neznámé, Praha 1928
• Dílo Václava Rabasa 1908–1941. Soubor obrazů, kreseb a plastik, Praha 1942

• Jan Erazim Vocel, Praha 1922 (s. Luborem Niederlem a Vojtěchem Birnbaumem)
• Jan Neruda ^[29]
• Svatopluk Čech
• Josef Dobrovský ^[30]
• Viktor Dyk ^[31]
• Josef Pekař

• Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1014-1015, Academia Praha 2016, ISBN 978-80-200-2094-9
• Čeští spisovatelé 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1985. S. 419–421. 
• Dějiny české literatury. IV. Literatura od konce 19. století do roku 1945 / hlavní redaktor Jan Mukařovský. 1. vyd. Praha: Victoria Publishing, 1995. 714 s. ISBN 80-85865-48-3. S. 643–644. 
• HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
• KOSATÍK, Pavel. Česká inteligence : od Jaroslava Golla po Magora. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 382 s. ISBN 978-80-204-2373-3. S. 137–141. 
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 65. 
• KUDĚLKA, Milan, a kol. Československá slavistika v letech 1918–1939. 1. vyd. Praha: Academia, 1977. 469 s. S. 236–238. 
• KUDĚLKA, Milan; ŠIMEČEK, Zdeněk, a kol. Československé práce o jazyce, dějinách a kultuře slovanských národů od r. 1760. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1972. 560 s. S. 341–342. 
• KUTNAR, František; MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví : od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. ISBN 80-7106-252-9. 
• MED, Jaroslav. Literární život ve stínu Mnichova (1938–1939). Praha: Academia, 2010. 340 s. ISBN 978-80-200-1823-6. 
• NOVÁKOVÁ, Jiřina. Mému muži, Arne Novákovi : výběr z dopisů Jiřiny Novákové-Haaszové. Příprava vydání Olga Jeřábková. Brno: Společnost pro odbornou literaturu – Barrister & Principal : Masarykova univerzita, 2008. 85 s. ISBN 978-80-210-4788-4. 
• OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/I. M–O. Praha: Academia, 2000. 728 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 561–569. 
• Pražský lingvistický kroužek v dokumentech / Petr Čermák, Claudio Poeta, Jan Čermák. Praha : Academia, 2012. 783 s. ISBN 978-80-200-2097-0.
• PUTNA, Martin C. Česká katolická literatura v kontextech : 1918–1945. Praha: Torst, 2010. 1390 s. ISBN 978-80-721-5391-6. 
• ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. S. 215–216. 
• TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 459–460. 

• Seznam českých spisovatelů
• Pozitivismus
• Česká literatura v letech 1900–1945

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Arne Novák na Wikimedia Commons
• Osoba Arne Novák ve Wikicitátech
• Autor Arne Novák ve Wikizdrojích
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Arne Novák
• Digitalizovaná díla Arne Nováka v České digitální knihovně
• Arne Novák v Encyklopedii dějin města Brna
• Arne Novák v informačním systému abART
• Arne Novák v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Digitální knihovna Arna Nováka Archivováno 16. 3. 2010 na Wayback Machine. – naskenované volné knihy
• Arne Novák (1880–1939) – bibliografie
• Arne Novák na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 7. 3. 2016 na Wayback Machine.