Přeskočit na obsah

Aristaios

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Aristaios
ChoťAutonoé
DětiNýsa
Makris
Aktaión
Charmus
Kalaekarpos
RodičeApollón[1][2][3] a Kyréné[1][2][3]
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Aristaios, socha, autor: François-Joseph Bosio, Louvre

Aristaios (latinsky Aristaeus) je v řecké mytologii synem boha Apollóna a nymfy Kyréné.

Kyréné byla dcerou Hypsea, krále Lapithů, opovrhovala všemi domácími a ručními pracemi, raději lovila divou zvěř a ochraňovala tak otcova stáda. Když jednou zápasila s mohutným lvem, pozoroval ji bůh Apollón a pak se na ni ptal moudrého Cheiróna. Ten však již dávno věděl, že Apollónovi se statečná i sličná Kyréné zalíbila, dokonce i to, že Apollón ji hodlá pro sebe unést. Cheirón předpověděl, že ji bůh odvede do bohaté země a jeho hlavní město pojmenuje po ní. Tak se stalo, zamilovaný Apollón jí slíbil, že bude vládnout i věnovat se své lovecké vášni.

Kyréné mu porodila syna Aristaia a po něm ještě mladšího syna Idmóna, věštce, který se později účastnil výpravy Argonautů pod vedením Iásona. Loď Argó plula do daleké Kolchidy, aby přivezla zlaté rouno, za něž měl Iásón získat zpět vládu nad Iólkem.

Aristaiovy výchovy se ujaly také nymfy, které ho naučily mnoha znalostem, zejména však pěstovat včely, zušlechťovat stromy, zejména olivovníky, ale také mlékařství a výrobě sýra.

Jeho manželkou byla Autonoé, dcera krále Kadma, zakladatele Théb. Spolu měli syna Aktaióna, kterého zničila bohyně lovu Artemis. Když ji neúmyslně spatřil nahou, pomstila se mu tím, že ho proměnila v jelena. Následně ho uštvala jeho vlastní družina honců a jejich psi ho roztrhali.

Aristaios se vyskytuje v řeckých i římských mýtech, kde bývá považován za dobrodince lidí, které prý naučil chovat dobytek a včely. V souvislosti s tím se tradovalo u venkovanů, že včely se rodí z mrtvých dobytčat, což uvádí i Vergilius ve svých Zpěvech rolnických. Svými dovednostmi Aristaios připomíná Triptolema, kterému sama bohyně Démétér darovala obilná zrna, naučila ho obdělávat půdu. Navíc mu přikázala, aby učil i ostatní lidi i národy obdělávat půdu, zejména orat a sít.

  1. a b Аристей. In: Encyklopedický lexikon, svazek 3.
  2. a b Aristaeus. In: Skutečný slovník klasických starožitností od Lubkera.
  3. a b Аристей. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek II.

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Václav Bahník a kolektiv: Slovník antické kultury, Svoboda, Praha 1974
  • Vojtěch Zamarovský: Bohové a hrdinové antických bájí, Brána, Praha 2005, ISBN 80-7243-266-4
  • Robert Graves: Řecké mýty, Levné knihy KMa, Praha 2004, ISBN 80-7309-153-4
  • Guus Houtzager: Encyklopedie řecké mytologie, Rebo, Čestlice 2003, ISBN 80-7234-287-8
  • Gerhard Löwe, Heinrich Alexander Stoll: ABC antiky, Ivo Železný, Praha 2005, ISBN 80-237-3938-7
  • Gerhard Fink: Kdo je kdo v antické mytologii, Alpress, Frýdek-Místek 2004, ISBN 80-7218-992-1
  • Bořek Neškudla: Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, Libri, Praha 2003, ISBN 80-7277-125-6

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]