Antonio Gades

Antonio Gades
Socha Antonia Gadese v Havaně
Rodné jméno	Antonio Esteve Ródenas
Narození	14. listopadu 1936 Elda, Alicante
Úmrtí	20. července 2004 (ve věku 67 let) Madrid Španělsko Španělsko
Příčina úmrtí	rakovina
Země	Španělsko
Národnost	španělská
Povolání	tanečník, choreograf, herec
Manžel(ka)	Marujita Díaz (1964-1965) Pilar San Clemente (1968-1971) Marisol (1982-1986) Daniela Frey (1988-1993) Eugenia Eiriz (2003-2004)
Děti	María Esteve Celia Flores Tamara Esteve
Ocenění	Řád José Martího Creu de Sant Jordi
Webová stránka	http://www.antoniogades.com
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonio Gades, vlastním jménem Antonio Esteve Ródenas, (14. listopadu 1936, Elda, Alicante – 20. července 2004, Madrid) byl španělský tanečník flamenca, choreograf a herec.

Narodil se 14. července 1936, několik měsíců před vypuknutím Španělská občanské války v chudé rodině katalánského zedníka. Otec, republikán, odešel bojovat do Madridu, kam ho později následovala i rodina. Antonio přerušil v 11 letech školní docházku a nechal se zaměstnat, aby pomohl vylepšit finanční situaci rodiny. Pracoval jako pomocník ve fotografickém studiu i jako poslíček ve vydavatelství madridského deníku ABC a ve volných chvílích se věnoval tanci.

V roce 1949 se zapsal na taneční akademii, kterou ukončil diplomem v roce 1952. Vystupoval v různých varietních pořadech v Teatro Circo Price, kde ho objevila známá španělská tanečnice a choreografka Pilar López Júlvez, pozvala ho k vystupování ve své skupině a dala mu umělecké jméno Antonio Gades. Jako první tanečník vystupoval v její skupině 9 let, v roce 1960 navštívili na společném turné Japonsko. Po celém světě pak představili vystoupení El sombrero de tres picos, El amor brujo a El concierto de Aranjuez. V tomto období vytvořil i své první samostatné dílo Ensueño.

V roce 1962 začalo jeho působení v Itálii. V prosinci téhož roku debutoval jako první tanečník a mistr tanečního souboru v milánské La Scale (Carmen a Čarodějná láska), kde pobýval devět měsíců; účinkoval v různých televizních programech a natáčel film s Vittorio Gassmanem.

Poté, co opustil taneční soubor Pilar López, vybudoval v letech 1963 a 1964 první základy budoucího Ballet de Antonio Gades. Se svým souborem pak sklízel úspěchy v New Yorku, Chicagu i Paříži.

V roce 1978 také spoluzaložil a stal se uměleckým ředitelem španělského Národního baletu (Ballet Nacional de España). V roce 1980 byl Ministerstvem kultury odvolán z místa ředitele. Spolu se členy Balletu, kteří se k němu na důkaz solidarity připojili, vytvořil Grupo Independiente de Artistas dela Danza (GIAD). Skupina debutovala v srpnu 1980 ve španělském městě Pamplona a poté odjela na turné po celé rodné zemi a po Spojených státech.

Zásadním pro něho bylo setkání s kytaristou Paco de Lucíou. Svoji tvorbou se navzájem inspirovali a ovlivňovali.

Spolupracoval úzce s režisérem Carlosem Saurou a také s Cristinou Hoyosovou, známou španělskou tanečnicí flamenca; ztvárnil hlavní mužské role v jeho filmech Bodas de sangre (Krvavá svatba) v roce 1980, Carmen v roce 1983^[1] a El amor brujo (Čarodějná láska) v roce 1986. Vytvořil též choreografii k filmovému zpracování opery Georgese Bizeta Carmen, režiséra Francesca Rosiho z roku 1984.

V roce 1987 byl členem poroty na 15. Mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě.

V roce 1990 cestoval po světě s vystoupením Fuenteovejuna (Ovčí pramen), založeném na stejnojmenné hře Lope de Vegy. V roce 1994 se vrátil ke spolupráci s Carlosem Saurou a podílel se na přípravě jeho filmu Flamenco.

Krátce před smrtí obdržel "Řád José Martího", jeden z nejvyšších vyznamenání Kuby, který mu předal v Havaně kubánský vůdce Fidel Castro.^[2]

Zemřel v Madridu 20. července 2004 ve věku 67 let poté, co po dlouhou dobu trpěl rakovinou. Jeho popel byl téhož roku uložen na ústředním hřbitově v Santiago de Cuba. Na náměstí Plaza de la Catedral ve staré Havaně stojí jeho socha, jejímž autorem je sochař José Villa Soberón.

Zatímco pracovní partnerství s tanečnicí Cristinou Hoyosovou trvalo téměř 20 let, v soukromém životě vystřídal mnoho partnerek. Byl pětkrát ženaty, jeho manželkou byla herečka a zpěvačka Marujita Díaz (1964 – 1965) nebo herečka a zpěvačka Marisol (1982 – 1986), se kterou měl tři dcery, též herečky a zpěvačky. Další dvě děti měl z předešlého vztahu s tanečnicí Pilar San Clemente.

Antonio Gades byl členem Komunistické strany Španělska. Velkou polularitu si získal na Kubě, nejen pro své taneční umění, ale i pro podporu Kubánské revoluce a osobní přátelství s Fidelem Castrem. Fidel Castro, spolu s tanečnicí Alicií Alonsovou mu byli za svědky na kubánské svatbě se zpěvačkou Pepou Flores (Marisol).^[3] Splněno bylo i Gadesovo přání, aby místo jeho posledního odpočinku bylo na Kubě.

Antonio Gades pomohl popularizovat španělské taneční umění na mezinárodní scéně. Jeho nejvýznamnější díla jsou taneční úpravy děl Prospera Mérimée Carmen a Federica Garcíi Lorcy Krvavá svatba (Bodas de Sangre), stejně jako celovečerní adaptace předlohy Manuela de Fally, balet El Amor Brujo.

• 1965 Don Juan
• 1974 Bodas de Sangre (Krvavá svatba)
• 1983 Carmen, film režiséra Francesca Rosiho
• 1989 Fuego
• 1994 Fuenteovejuna

• 1963 Los Tarantos, režie: Francisco Rovira Beleta
• 1967 El amor brujo, režie: Francisco Rovira Beleta
• 1980 Bodas de sangre, režie: Carlos Saura
• 1983 Carmen, režie: Carlos Saura
• 1986 El amor brujo, režie: Carlos Saura

• Creu de Sant Jordi (katalánský Kříž svatého Jiří) – Barcelona, 1999
• Řád José Martího – Kuba, 2004 – udělil Fidel Castro^[4]

• MANDELLI, Ermanna Carmen. Antonio Gades. Palermo: L'Epos, 2004. ISBN 88-8302-235-1. (italsky) 

• Flamenco

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonio Gades na Wikimedia Commons
• Osoba Antonio Gades ve Wikicitátech
• Antonio Gades v Internet Movie Database (anglicky)
• Antonio Gades v Česko-Slovenské filmové databázi