Přeskočit na obsah

Ante Marković

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ante Marković
Ante Marković (1990)
Ante Marković (1990)
Předseda federální vlády SFRJ
Ve funkci:
16. března 1989 – 20. prosince 1991
PředchůdceBranko Mikulić
NástupceAleksandar Mitrović politik
Předseda Předsednictva SR Chorvatsko
Ve funkci:
1986 – 1988
PředchůdceEma Derosi-Bjelajac
NástupceIvo Latin
Předseda vlády SR Chorvatsko
Ve funkci:
1980 – 1985
PředchůdcePetar Fleković
NástupceEma Derosi-Bjelajac
Stranická příslušnost
ČlenstvíSvaz komunistů Jugoslávie
Svaz reformních sil Jugoslávie
Narození25. listopadu 1924
Království Srbů, Chorvatů a Slovinců Konjic, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců
Úmrtí28. listopadu 2011 (ve věku 87 let)
Záhřeb
Místo pohřbeníDubrovník
Národnostchorvatská
Alma materFakulta elektrotechniky a výpočetní techniky, Záhřeb
Profesepolitik, politický komisař a elektroinženýr
CommonsAnte Marković
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ante Marković (* 25. listopadu 1924 Konjic[1], Království Srbů, Chorvatů a Slovinců - 28. listopadu 2011), byl chorvatský podnikatel a poslední premiér SFRJ (oficiální titul byl předseda Nejvyššího svazového výboru). Funkci zastával od 16. března 1989 do 20. prosince 1991.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval elektrotechniku na záhřebské technické univerzitě, poté strávil řadu let v národním podniku Rade Končar v Záhřebu. Úspěch firmy, která patřila k významným strojírenským podnikům v Jugoslávii a kterou později i řídil, mu zajistil politickou kariéru. V letech 1982 - 1986 se stal předsedou Nejvyšší rady SR Chorvatsko, v následujících dvou letech pak zastával i funkci republikového prezidenta. Etnickým původem byl bosenský Chorvat proslul hlavně jako stoupenec tržních reforem[2], které měly resuscitovat jugoslávské hospodářství v nepříliš šťastné chvíli.

Hospodářská situace SFRJ byla na konci 80. let velmi neuspokojivá. V roce 1987 země oznámila, že není schopna platit ohromné zahraniční dluhy[3], měna se hroutila (rostla inflace[4]), životní úroveň klesala a od roku 1984 také přibývalo stávek - jevu v socialistické zemi nepříliš vídaného. Po rezignaci Branko Mikuliće nastoupil do premiérského křesla Ante Marković, který se rozhodl pro akční plán úspor a ozdravení ekonomiky. Ten počítal s měnovou reformou, zmrazením mezd i cen[4] a s privatizací státních podniků, především bank.[4]Jugoslávský dinár byl navázán na německou marku[4] (což je praxe, ve které se v zemích bývalé Jugoslávie pokračuje dodnes).

Ekonomický pokles se však dařilo tlumit jen částečně. Kromě hospodářských obtíží, poklesu průmyslové výroby a zastaralosti domácích firem totiž Jugoslávii začaly tížit i problémy politické, hlavně etnické, které znemožnily pokračování další spolupráce. O těchto snahách Marković samozřejmě věděl a pokoušel se jim zabránit.[5] Jako ekonom se však musel věnovat hlavně výdajové stránce jugoslávské politiky. I tam se ale jeho politika se dostala do sporu s plány tehdejšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiće, který neměl velký zájem udržovat přísnou výdajovou disciplínu.[6] Podle průzkumu veřejného mínění z jara 1990 však měl jeho reformní program podporu 79 % obyvatel SFRJ (nejvíce v BiH, 93 % a nejméně v Kosovu, 42 %).[7][8]

Po rozpadu Svazu komunistů Jugoslávie v roce 1990 založil politickou stranu Savez reformskih snaga (svaz reformních sil)[9], která sice získala v Bosně a Hercegovině asi 14% podporu, v ostatních republikách by však nezískala ani 5 % hlasů všech oprávněných voličů.[4] [10] Hlavní devizou nové strany i jeho samotného byl růst sebevědomí, který Jugoslávii krátce zaplavil při prvních pozitivnějších ekonomických výsledcích.[4][11][12] Značné naděje do Markoviće vkládaly i západní státy, spolu s USA, které očekávaly, že nový jugoslávský premiér zemi vyvleče z dlouhodobé krize, způsobené četnými faktory. Nadšeni byli především z jeho optimismu, dynamiky a odhodlanosti.[13] Hlavní díl popularity získaly ale nové strany s politiky, prosazujícími hlavně národní zájmy jednotlivých republik.

Namísto ekonomického vzestupu a restrukturalizace jugoslávského hospodářství však zemi čekaly jenom rostoucí do té doby neřešení spory, převážně národnostní povahy. Marković však vždy vystupoval na veřejnosti optimisticky a odmítal připustit vážnost situace. Rovněž odmítal, že dojde k vypuknutí války. Během ozbrojených střetů se pokoušel situaci řešit především uvalením zbrojního embarga na SFRJ. To poškodilo především Slovinsko a Chorvatsko, jejichž ozbrojené složky byly ve srovnání s jugoslávskou lidovou armádou nesrovnatelně hůře vyzbrojené. Pašování zbraní však ale nezabránit nemohl.

Po válce a rozpadu Jugoslávie se stáhl z veřejného života, na svoji funkci 19. prosince 1991 rezignoval.

Ante Marković zemřel v časných hodinách 28. listopadu 2011 po krátké nemoci ve věku 87 let.[14] Pohřben byl v Dubrovníku. Jeho pohřbu se zúčastnil bývalý chorvatský prezident Stjepan Mesić, prezident Republiky srbské Milorad Dodik, filmař Emir Kusturica a mnoho dalších. Rodině Ante Markoviće kondoloval také chorvatský Sabor (parlament).

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ CARMICHAEL, Catherine. A Concise History of Bosnia. [s.l.]: Cambridge University Press, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-107-01615-6. S. 108. (angličtina) 
  2. ↑ BILANDŽIĆ, Dušan. Hrvatska moderna povijest. Záhřeb: Golden Marketing Kapitola Agresija Srbije i JNA na ostalu Jugoslaviju - Stvaranje samostalne Hrvatske (1987-1991), s. 761. (chorvatština) 
  3. ↑ zpráva na nytimes.com z roku 1987 (anglicky)
  4. ↑ a b c d e f Kniha "A history of Eastern Europe:crisis and change, str. 521 (anglicky)
  5. ↑ Zpráva na bbc.co.uk ohledně dělení Bosny a Hercegoviny (anglicky)
  6. ↑ [Kniha "A history of Eastern Europe:crisis and change, str. 522 (anglicky)]
  7. ↑ Borba, 26. června 1990, str 12
  8. ↑ Vjesnik, 26. června 1990, str. 3
  9. ↑ Югославия в ХХ веке. Очерки политической истории. Moskva: Moskva INDRIK, 2011. Kapitola Карделевская Югославия, s. 754. (ruština) 
  10. ↑ HAYDEN, Robert M. Skice za podeljenu kuću, Ustavna logika jugoslovenskih sukoba. [s.l.]: Samizdat B92 Kapitola Konfederalizacija federacije 1988-1990, s. 44. (srbochorvatština) 
  11. ↑ POPOV, Nebojša. Srpska strana rata - I. deo. Bělehrad: Samizdat B92, 2002. Kapitola Rat za nacionalne države, s. 78. (srbština) 
  12. ↑ RAMET, Sabrina. Balkan Babel – The disintegration of Yugoslavia from the Death of Tito to fall of Milošević. [s.l.]: Westview Press, 2002. 426 s. Dostupné online. ISBN 0-8133-3905-7. S. 51. (angličtina) 
  13. ↑ KOVAČEVIĆ, Živorad. Amerika i raspad Jugoslavije. Beograd: Filip Višnjić, 2007. Kapitola Politika SAD u prvim godinama jugoslovenske krize, s. 45. (srbština) 
  14. ↑ HEVESI, Dennis. Ante Markovic, Last Premier of Yugoslavia, Dies at 87 – The New York Times. The New York Times. December 2011. Dostupné online. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Premiéři DFJ, FNRJ a SFRJ
1945–1991 Znak SFRJ
1991–1992
Premiéři Chorvatska
SR Chorvatsko (1945–1990)
SR Chorvatsko
SR Chorvatsko
Vladimir Bakarić (1945–1953) • Jakov Blažević (1953–1962) • Zvonko Brkić (1962–1963) • Mika Špiljak (1963–1967) • Savka Dabčević-Kučar (1967–1969) • Dragutin Haramija (1969–1971) • Ivo Perišin (1971–1974) • Jakov Sirotković (1974–1978) • Petar Fleković (1978–1982) • Ante Marković (1982–1985) • Antun Milović (1986–1990)
Republika Chorvatsko (od 1990)
Republika Chorvatsko
Republika Chorvatsko
Stjepan Mesić (1990) • Josip Manolić (1990–1991) • Franjo Gregurić (1991–1992) • Hrvoje Šarinić (1992–1993) • Nikica Valentić (1993–1995) • Zlatko Mateša (1995–2000) • Ivica Račan (2000–2003) • Ivo Sanader (2003–2009) • Jadranka Kosorová (2009–2011) • Zoran Milanović (2011–2016) • Tihomir Orešković (2016) • Andrej Plenković (od 2016)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ante_Marković&oldid=24213282“