Alfa-alkeny
Alfa-alkeny (též α-alkeny) jsou alkeny, u kterých dvojná vazba vychází z primárního , tedy alfa (α)-uhlíku.[1] Takováto poloha dvojné vazby je činí reaktivnějšími oproti ostatním alkenům a tak i vhodnými a v řadě oblastí.[2]
Rozdělení
[editovat | editovat zdroj]Alfa-alkeny lze rozdělit do dvou skupin, na rozvětvené a lineární. Chemické vlastnosti alfa-alkenů rozvětvených na druhém uhlíku (vinylidenů) nebo třetím uhlíku jsou výrazně odlišné od nerozvětvených i od těch, které se větví na čtvrtém nebo vzdálenějším uhlíku.
K lineárním alfa-alkenům patří například propen, but-1-en a dec-1-en, rozvětvený je například isobuten.
Výroba
[editovat | editovat zdroj]Alfa-alkeny lze získat mnoha způsoby. V prvním případě se začíná u ethenu, který se dimerizuje nebo oligomerizuje. Při dimerizacích se používají katalyzátory založené na titanu, oligomerizace bývají katalyzované sloučeninami niklu. Dalším postupem, používaným zejména na výrobu alkenů s delšími řetězci, je krakování vosků:[2]
V Pacolově procesu se používá dehydrogenace alkanů katalyzovaná sloučeninami platiny.
Využití
[editovat | editovat zdroj]Alfa-alkeny se používají na tvorbu dalších molekul.
Velká část alfa-alkenů se středně dlouhými a dlouhými řetězci slouží k výrobě detergentů a plastifikátorů. Výchozí surovina se často zpracovává hydroformylací, po které následuje hydrogenace vzniklého aldehydu. Alfa-alkeny lze také polymerizovat na oleje se středními molekulovými hmotnostmi, používanými jako maziva. Alkylacemi benzenu alfa-alkeny a následnými sulfonacemi se tvoří alkylbenzensulfonáty, použitelné jako biologicky rozložitelné detergenty, podobně jako mastné alkoholy a mastné aminy.[2]
Nízkomolekulární alfa-alkeny, například buten a hexen, se používají jako komonomery při výrobě polyethylenu. Některé se metatezemi převádějí na propen.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alpha-olefin na anglické Wikipedii.
- ↑ Petrochemicals in Nontechnical Language, 3rd Edition, Donald L. Burdick and William L. Leffler, ISBN 978-0-87814-798-4
- ↑ a b c SCHMIDT, Roland; GRIESBAUM, Karl; BEHR, Arno. Hydrocarbons. Příprava vydání Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA. Weinheim, Germany: Wiley-VCH Verlag GmbH & Co. KGaA Dostupné online. ISBN 978-3-527-30673-2. DOI 10.1002/14356007.a13_227.pub3. S. 1–74. (anglicky) DOI: 10.1002/14356007.a13_227.pub3.