Alexandr Petrovič Izvolskij
| Alexandr Petrovič Izvolskij | |
|---|---|
 | |
| Ministr zahraničních věcí Ruského impéria | |
| Ve funkci: 11. května 1906 – 27. září 1910 | |
| Panovník | Mikuláš II. |
| Předchůdce | Vladimir Lamsdorf |
| Nástupce | Sergej Dmitrijevič Sazonov |
| Narození | 18. března 1856 Moskva |
| Úmrtí | 16. srpna 1919 (ve věku 63 let) 16. pařížský obvod |
| Choť | Margarita Karlovna Tolová |
| Rodiče | Pjotr Alexandrovič Izvolskij a Jevdokija Grigorjevna Geželinská |
| Děti | Jelena Alexandrovna Izvolská |
| Příbuzní | Pjotr Petrovič Izvolskij (bratr) |
| Alma mater | Alexandrovo lyceum Imperátorské lyceum v Carském Selu |
| Profese | diplomat a politik |
| Ocenění | rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského Řád sv. Vladimíra 2. třídy Řád Serafínů Řád sv. Stanislava 1. třídy Řád sv. Anny 1. třídy … více na Wikidatech |
| Commons | Alexander Izvolsky |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Petrovič Izvolskij (rusky Алекса́ндр Петро́вич Изво́льский; 18. března 1856, Moskva – 16. srpna 1919, Paříž)[1] byl ruský státník, diplomat, ministr zahraničí carského Ruska v letech 1906–1910. Pocházel ze šlechtické rodiny polského původu.[2]
Jeho bratrem byl oberprokurátor Pjotr Petrovič Izvolskij.[1]
Bosenská krize
[editovat | editovat zdroj]Ve dnech 15.–16. září 1908 Izvolskij navštívil buchlovický zámek, kde vedl tajná jednání s rakousko-uherským ministrem zahraničí Aloisem Aehrenthalem. Izvolskij se pokoušel získat souhlas Rakousko-Uherska s volnou plavbou ruských lodí Úžinami (Dardanely a Bospor) výměnou za ruský souhlas s připojením Bosny a Hercegoviny k Rakousko-Uhersku. Jednání vyústila v ústní dohodu (tzv. Buchlovickou dohodu), kterou Izvolskij chápal tak, že Rakousko-Uhersko vyčká s anexí Bosny a Hercegoviny do doby, kdy Rusko získá souhlas velmocí se změněným režimem v Úžinách. To se však nestalo, Rakousko-Uhersko anexi vyhlásilo již 6. října 1908. Náhlá změna mocenských poměrů na Balkáně vyústila v Bosenskou krizi.
Diplomatický neúspěch vyvolal v Rusku vlnu kritiky, k nejdůraznějším odpůrcům patřili Pavel Miljukov a Sergej Sazonov. Již v květnu 1909 byl z funkce odvolán Nikolaj Čarykov, blízký Izvolského spolupracovník, a pověřen diplomatickou misí v Konstantinopoli. Jeho místo na ministerstvu zaujal Sergej Sazonov, Stolypinův vrstevník a člověk jemu blízký. Za půl roku poté byl Izvolskij odeslán na post velvyslance v Paříži a ministrem zahraničních věcí se stal právě Sazonov.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Авдеев, В. Е. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2019-11-14]. Heslo ИЗВО́ЛЬСКИЙ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-05-13. (rusky)
- ↑ Kowner, Historical Dictionary of the Russo-Japanese War, s. 167-168.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- (anglicky) Izvolsky, A.P. Recollections of a Foreign Minister. 1920
- (rusky) Извольский А. П. Bоспоминания. 1924
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Petrovič Izvolskij na Wikimedia Commons - Entente Cordiale
