Alexander Van der Bellen

prof. Dr. rer. oec. Alexander Van der Bellen
Alexander Van der Bellen (2021)
12. prezident Rakouska
Úřadující
Ve funkci od: 26. ledna 2017
Kancléř	Christian Kern Sebastian Kurz Brigitte Bierleinová Sebastian Kurz Alexander Schallenberg Karl Nehammer
Předchůdce	Heinz Fischer
Předseda Zelených
Ve funkci: 13. prosince 1997 – 3. října 2008
Předchůdce	Christoph Chorherr
Nástupce	Eva Glawischnig-Piesczeková
Stranická příslušnost
Členství	SPÖ (do 1992) GRÜNE (1992–2016) nezávislý (od 2016)
Narození	18. ledna 1944 (80 let) Vídeň Německá říše Německá říše
Choť	Brigitte Van der Bellen (Desetiletí od 1960 – 2015) Doris Schmidauerová (od 2015)
Rodiče	Alexander Van der Bellen a Alma Van der Bellen
Děti	2 synové
Sídlo	Kaunertal a Vídeň
Alma mater	Akademisches Gymnasium Innsbruck (1954–1962) Univerzita Innsbruck (do 1966) University of Innsbruck. 1669 - Wissenschafft Gesellschaft (do 1970)
Profese	politik, ekonom a vysokoškolský učitel
Náboženství	luteránství
Ocenění	Řád bílého dvojkříže 1. třídy (2019) rytíř velkokříže s řetězem Záslužného řádu Italské republiky velkohvězda čestného odznaku Za zásluhy o Rakouskou republiku velká kolana Řádu svatého Jakuba od meče čestné občanství … více na Wikidatech
Podpis
Webová stránka	www.vanderbellen.at
Commons	Alexander Van der Bellen
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alexander Van der Bellen (* 18. ledna 1944 Vídeň) je rakouský politik, vysokoškolský pedagog a ekonom, od roku 2017 prezident Rakouska. V letech 1997–2008 působil jako předseda rakouských Zelených.^[1] V roce 2016 byl zvolen rakouským prezidentem, když v opakovaném druhém kole prezidentských voleb těsně porazil kandidáta Svobodné strany Rakouska (FPÖ) Norberta Hofera.^[1]

Svůj prezidentský mandát obhájil 9. října 2022 už v prvním kole prezidentských voleb, když získal 56,69 % hlasů a byl zvolen na další šestileté období.

Narodil se ve Vídni roku 1944 estonské matce a ruskému otci nizozemského původu, kteří uprchli z Estonska před stalinismem.^[2] Jeho otec získal roku 1934 po útěku ze Sovětského svazu estonské občanství.^[3] Ruštinu, první jazyk svých rodičů, se nikdy neučil.^[4] Je ženatý s environmentalistkou Doris Schmidauerovou, z předchozího manželství má dva syny.^[5]

V roce 1962 vystudoval akademické gymnázium v Innsbrucku a poté studoval ekonomii na Univerzitě v Innsbrucku, kde získal v roce 1970 doktorát. V letech 1972 až 1974 pracoval v Západním Berlíně na Mezinárodním institutu pro management a správu (Internationales Institut für Management und Verwaltung). V roce 1975 se habilitoval a v letech 1976 až 1980 působil jako docent na Univerzitě Innsbruck.^[6] V roce 1980 byl jmenován řádným profesorem v oboru ekonomie na Vídeňské univerzitě.^[7] V letech 1990 až 1994 zastával funkci děkana fakulty sociálních věd a ekonomie na téže univerzitě.^[6]

V dubnu roku 2016 se ucházel o post rakouského prezidenta. V prvním kole voleb 24. dubna získal 21,4 procenta hlasů a do dalšího kola postoupil společně s Norbertem Hoferem, vítězným kandidátem strany FPÖ. Druhé kolo 22. května vyhrál s výsledkem 50,3 % hlasů.^{[1][pozn. 1]}

Úřadu se měl ujmout složením slibu 8. července 2016, avšak 1. července 2016 rakouský Ústavní soud kvůli početným přestupkům proti pravidlům sčítání korespondenčních hlasů zrušil platnost druhého kola voleb.^[9] Od 8. července vykonávalo pravomoci prezidenta tříčlenné předsednictvo rakouské Národní rady.^[1] Opakované druhé kolo 4. prosince vyhrál Bellen se ziskem 53,8 % hlasů.^[10][11] Do úřadu spolkového prezidenta nastoupil složením přísahy 26. ledna 2017.^[12]

Vítězství Van der Bellena v prezidentských volbách uvítali český premiér Bohuslav Sobotka i český ministr obrany Martin Stropnický.^[13]

Van der Bellen podporuje sňatky homosexuálů, ochranu životního prostředí a evropskou integraci. V souvislosti s evropskou migrační krizí kritizoval v roce 2016 tehdejší rakouskou vládu za „tvrdý postup vůči uprchlíkům“ a podporoval politiku německé kancléřky Angely Merkelové.^[1]

Opakovaně se vyjádřil, že jako prezident by nejmenoval zástupce Svobodné strany Rakouska do čela vlády, a to i v případě, že by strana vyhrála příští parlamentní volby.^[1]

Van der Bellen podporuje možnost dvojího občanství.^[14]

V roce 2017 prohlásil, že jestli bude pokračovat šíření islamofobie, tak přijde den, kdy budou ženy vyzvány k nošení islámského šátku ze solidarity k obětem islamofobie.^[15][16]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexander Van der Bellen na Wikimedia Commons
• Alexander Van der Bellen na Instagramu (německy)
• Alexander Van der Bellen na Facebooku (německy)
• Alexander Van der Bellen na X (dříve Twitteru) (německy)

Prezidenti Rakouska
1918–1938	Karl Seitz (1919–1920) • Michael Hainisch (1920–1928) • Wilhelm Miklas (1928–1938)
od 1945	Karl Renner (1945–1950) • Theodor Körner (1951–1957) • Adolf Schärf (1957–1965) • Franz Jonas (1965–1974) • Rudolf Kirchschläger (1974–1986) • Kurt Waldheim (1986–1992) • Thomas Klestil (1992–2004) • Heinz Fischer (2004–2016) • Alexander Van der Bellen (od 2017)