Alceste (Gluck)

Alcesta
Alceste
Základní informace
Žánr	tragedia per musica
Skladatel	Christoph Willibald Gluck
Libretista	Ranieri de' Calzabigi
Počet dějství	3
Originální jazyk	italština
Literární předloha	Eurípidés: Alkéstis
Datum vzniku	1767
Premiéra	26. prosince 1767, Vídeň, Burgtheater
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alcesta (v originále Alceste) je opera Christopha Willibalda Glucka z roku 1767. Autorem libreta je Ranieri de' Calzabigi. Opera existuje ve dvou verzích, vídeňské (v italštině) z roku 1767 a přepracované pařížské (ve francouzštině, libreto: Leblanc du Roullet), která měla premiéru v Pařížské opeře 23. dubna 1776.

• Alcesta, královna (soprán)
• Admetos, král (tenor)
• Herakles (bas)
• Thanatos, bůh podsvětí (bas)
• Apollon, bůh hudby (bas)

Opera Alcesta má tři dějství. Její děj je odvozen z antické pověsti o Alkéstis, manželce ferského krále Adméta.

Je ohlášeno, že král Admetos umírá. Lid úpí a v čele s královnou Alcestou odchází do Apollonova chrámu, aby se modlil za svého krále. V chrámu pak dochází k zázraku – Apollon se zjevuje a oznamuje, že je ochoten krále zachránit, pokud se za něj obětuje někdo jiný. Alcesta zůstává u oltáře a oběť přijímá.

Král se náhle uzdravuje a v paláci nastává všeobecné veselí. Královna Alcesta se dlouho neodvažuje říct králi pravdu o tom, čím bude jeho uzdravení vykoupeno. Když tak nakonec učiní, král takovou oběť odmítá.

Lid opět úpí, tentokrát pro královnu Alcestu. Do města přichází hrdina Herakles, který si chce u svého přítele Admeta trochu odpočinout od svých hrdinských činů. Když slyší celý příběh, rozhodne se, že se vypraví do podsvětí pro Alcestu a vyrve jí ze spárů smrti.

V podzemí mezitím Alcesta bloudí a hledá vstup do říše zesnulých. Objevuje se zde i Admetos, který se snaží přesvědčit boha podsvětí Thanata, aby přijal jej místo Alcesty. Thanatos to odmítá, protože nemůže změnit vůli boha Apollona a nechává Alcestu odvést do podsvětí. Do toho ještě přichází Herakles a s Admetovou pomocí se mu podaří Alcestu vyrvat smrti a přivést zpátky k bráně. Tolik projevů lásky a přátelství nakonec udolá Apollona, který dovoluje návrat všech tří (Admeta, Alcesty i Herakla) zpět na zemi.

• 1982 pařížská verze, Sbor a Symfonický orchestr Bavorského rozhlasu, dirigent: Serge Baudo, v hlavních rolích: Admetos (Nicolai Gedda), Alcesta (Jessye Norman), Velekněz (Tom Krause), Euandros (Robert Gambill), Zbrojnoš (Peter Lika), Herkules (Siegmund Nimsgern), Apollon (Bernd Weikl), Orákulum (Ronald Bracht), Bůh Podsvětí (Kurt Rydl), Koryfej (Francoise Pollet)^[1]

• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 66–67. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alcesta na Wikimedia Commons
• Dílo Kategorie:Alceste (Gluck) ve Wikizdrojích