Ahmad aš-Šukajrí

Ahmad aš-Šukajrí
Ahmad aš-Šukajrí (1965)
1. předseda Organizace pro osvobození Palestiny
Ve funkci: 28. května 1964 – 24. prosince 1967
Předchůdce	funkce vznikla
Nástupce	Jahjá Hammúda
Stranická příslušnost
Členství	Strana nezávislosti
Narození	1. ledna 1908 Tibnín, Osmanská říše
Úmrtí	26. února 1980 Ammán, Jordánsko
Národnost	palestinská
Rodiče	As'ad al-Shuqayri
Příbuzní	Anwar Al-Shuqairi (bratr)
Sídlo	Túlkarim
Alma mater	Ústav práva v Jeruzalému Al-Fadiliya School
Profese	politik a diplomat
Náboženství	islám
Webová stránka	ahmad-alshukairy.org
Commons	Ahmad Shukeiri
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ahmad aš-Šukajrí^[1] (arabsky أحمد الشقيري‎; 1. ledna 1908 Tibnín – 26. února 1980 Ammán) byl palestinský politik, v letech 1946–1948 člen Vysokého arabského výboru a mezi roky 1964–1967 předseda Organizace pro osvobození Palestiny.

Jeho otec Asad byl starostou Akka.^[2] V posledních letech existence Osmanské říše byl hlasitým odpůrcem arabského nacionalismu a sympatizoval s některými sionistickými institucemi.^[3] Mimo jiné měl dvě manželky, Turkyni a Arabku, přičemž Ahmada zplodil s Arabkou.^[2]

Narodil se roku 1908 ve městě Tibnín v Osmanské říši (nyní Libanon). Jako dítě se s matkou přestěhoval do Túlkarimu a v roce 1916 se celá rodina přestěhovala do Akka. Vystudoval jeruzalémskou střední školu Cahjun a poté pokračoval ve studiu na Americké univerzitě v Bejrútu, avšak po roce byl kvůli podvratné činnosti vyloučen. Vrátil se do Jeruzaléma, kde přes den pracoval v arabských novinách a po večerech studoval právo. Ještě před dostudováním spoluzaložil v srpnu 1932 Stranu nezávislosti.^[4] Právnickou kvalifikaci získal roku 1933. Následně si otevřel právnickou kancelář a oženil se. Na začátku roku 1936 jej úřady Britského mandátu Palestina označily za nebezpečného.^[5] V květnu téhož roku byl po vypuknutí arabského povstání na tři měsíce deportován do vesnice Samach.^[6] V říjnu následujícího roku byl odsouzen ke třem měsícům vězení.^[7]

V červnu 1939 byl posly Amína al-Husajního zavražděn jeho nevlastní bratr.^[8]

Na konci druhé světové války se připojil k Músovi Alamímu a vydal se na misi do Washingtonu D.C., kde otevřel arabskou informační kancelář.^[9][10] Pobýval zde od července do listopadu 1945 a poté se vrátil do Izraele,^[11] kde řídil arabské ministerstvo informací v Jeruzalémě.^[12] V březnu 1946 vypovídal před Anglo-americkým vyšetřovacím výborem, kde mimo jiné odsoudil Balfourovu deklaraci.^[13] V březnu 1946 byl zvolen do výkonného výboru Vysokého arabského výboru a zúčastnil se zasedání Ligy arabských států.^[14] Účastnil se schůzek s arabskými vůdci s cílem získat spojence k boji o Zemi izraelskou.^{[15][16][17][18][19]} V listopadu 1946 rezignoval na svou funkci na ministerstvu informací^[20] kvůli obvinění z neúspěchu ministerstva.^[21] V polovině roku 1947 odjel do Jižní Ameriky, aby získal podporu pro Araby.^[22]

Po vypuknutí první arabsko-izraelské války v roce 1948 uprchl do Damašku kvůli rivalitě mezi Amínem al-Husajním a Músou Alamím.^[23][24]

Zúčastnil se Valného shromáždění OSN pořádaného v roce 1948 v Paříži, kde zastupoval Araby ze Země izraelské.^[25] V listopadu téhož roku před Politickým výborem OSN odmítl plán OSN na rozdělení Palestiny.^[26] Poté, co se většina zemí rozhodla podpořit nezávislost Izraele, Šukajrí odletěl do Káhiry, aby vyzval Araby k boji proti Izraeli a zabránil jeho mezinárodnímu uznání.^[27] Mimo jiné cestoval po hlavních městech arabských zemí, aby bojoval proti Jordánsku, které oznámilo anexi Západního břehu Jordánu.^[28]

V roce 1949 byl poradcem syrské delegace na konferenci v Laussane.^[29] Později působil jako člen syrské delegace při OSN (1949–1951)^[30][31] a asistent tajemníka Ligy arabských států (1950–1956). V tomto období se zasazoval o aplikování rezoluce Valného shromáždění OSN č. 303 o internacionalizaci Jeruzaléma.^[32] Ačkoli odmítl jakékoli uznání Izraele s odůvodněním, že se jedná o nelegální stát, naznačil, že pokud budou splněny některé požadavky (např. internacionalizace Jeruzaléma či návrat k hranicím dle plánu OSN), bude možné najít kompromis.^[33] V roce 1952 se připojil ke kampani proti dohodě o reparacích mezi Izraelem a Západním Německem.^[34]

V letech 1957–1963 působil jako velvyslanec Saúdské Arábie při OSN. V této funkce se zúčastnil jednání o Úmluvě OSN o mořském právu. Mimo jiné usiloval o to, aby Izrael nemohl využívat Ejlatský záliv.^[35] V polovině prosince 1962 byl kvůli podpoře neonacistů propuštěn.^[36][37] Izraelská média tvrdila, že se tak stalo kvůli Šukajrího sympatii s Egyptem, který byl v té době v konfliktu se Saúdskou Arábií.^[38][39]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku אחמד שוקיירי‎ na hebrejské Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ahmed Shuqeiri na Wikimedia Commons