Přeskočit na obsah

Adolf Šelbický

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Monsignore
ThDr. Adolf Šelbický
Generální vikář
litoměřické diecéze
ThDr. Adolf Šelbický jako kanovník litoměřické kapituly
ThDr. Adolf Šelbický jako kanovník litoměřické kapituly
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Diecézelitoměřická
PředchůdceAntonín Čech
NástupcePro německou část diecéze
Franz Wagner;
Pro českou část diecéze
Josef Kuška
ZnakZnak
Svěcení
Kněžské svěcení17. července 1892
Osobní údaje
Datum narození23. prosince 1869
Místo narozeníBenešov u Semil, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí17. ledna 1959 (ve věku 89 let)
Místo úmrtíPraha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníVinohradský hřbitov
Povolánířímskokatolický duchovní
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Řády a oceněníPro Ecclesia et Pontifice
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Gustav Šelbický (23. prosince 1869 Benešov u Semil17. ledna 1959 Praha) byl český římskokatolický kněz, děkan litoměřické kapituly a v letech 19291939 generální vikář litoměřické diecéze.

Dětství a Kněžská dráha

[editovat | editovat zdroj]
Adolf Šelbický

Byl synem Benešovského učitele Vincence Šelbického, který pocházel z Bukovna u Mladé Boleslavi. Na kněze byl vysvěcen 17. července 1892. Po vysvěcení sloužil jako farář v rodném Benešově, v letech 1903–1910 v Dolní Poustevně. V roce 1910 se stal kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, posléze pak také profesorem bohosloví, kapitulním děkanem a v roce 1929 generálním vikářem litoměřické diecéze. Za svou činnost obdržel titul apoštolského protonotáře a vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice.

Jako Čech se dostával do stále větších konfliktů se stoupenci německého národního socialismu, který v Sudetech stále sílil.

Ke konci roku 1938 byl přinucen rezignovat na funkci generálního vikáře, nicméně litoměřický biskup Antonín Alois Weber ho jmenoval k 1. lednu 1939 do téže funkce pro zbytek diecéze v okleštěném Československu se sídlem v Libochovicích. Mons. Šelbický se obával zatčení, a proto odešel nejdříve do nemocnice v Lounech, ale tam se po poradě se svými důvěrníky rozhodl rezignovat na všechny své funkce a odejít do penze do Prahy. Tento úmysl biskup Weber schválil. Po komunistickém převratu byl zatčen 13. 10. 1949 v souvislosti s kauzou kněžské nemocniční pokladny, vyslýchán a pro své stáří ponechán ve Státní léčebně psychiatrické v Kosmonosích. Zemřel v Praze a byl pohřben na Vinohradském hřbitově do rodinného hrobu.

Pastorační činnost

[editovat | editovat zdroj]
Rodinný hrob Šelbických na vinohradském hřbitově

V roce 1912 byl českým diecézním referentem eucharistického mezinárodního sjezdu ve Vídni a pronesl tam v chrámu Páně u minoritů dne 12. září 1912 na slavnostní schůzi české sekce řeč „Časté návštěvy Nejsvětější Svátosti.

Jako předseda Ústředního spolku pro výstavbu kostelů si získal velkých zásluh o vhodnou a uměleckou výzdobu četných chrámů litoměřické diecéze.

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Moderní a křesťanský názor světový, Politické a tiskové družstvo křesťansko sociální, Mladá Boleslav 1926
  • Liberalismus, Socialismus, Anarchismus, Cyrillo-methodějská knihtiskárna Václav Kotrba, Ročník XIV. 1897–1898

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Antonín Čech
Znak z doby nástupu Generální vikář litoměřické diecéze
19291939
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Franz Wagner (pro Němce);
Josef Kuška (pro Čechy)