Adolf Šelbický

Monsignore ThDr. Adolf Šelbický
Generální vikář litoměřické diecéze
ThDr. Adolf Šelbický jako kanovník litoměřické kapituly
Církev	římskokatolická
Provincie	česká
Diecéze	litoměřická
Předchůdce	Antonín Čech
Nástupce	Pro německou část diecéze Franz Wagner; Pro českou část diecéze Josef Kuška
Znak
Svěcení
Kněžské svěcení	17. července 1892
Osobní údaje
Datum narození	23. prosince 1869
Místo narození	Benešov u Semil, Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Datum úmrtí	17. ledna 1959 (ve věku 89 let)
Místo úmrtí	Praha, Československo Československo
Místo pohřbení	Vinohradský hřbitov
Povolání	římskokatolický duchovní
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy
Řády a ocenění	Pro Ecclesia et Pontifice
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Adolf Gustav Šelbický (23. prosince 1869 Benešov u Semil – 17. ledna 1959 Praha) byl český římskokatolický kněz, děkan litoměřické kapituly a v letech 1929 až 1939 generální vikář litoměřické diecéze.

Byl synem Benešovského učitele Vincence Šelbického, který pocházel z Bukovna u Mladé Boleslavi. Na kněze byl vysvěcen 17. července 1892. Po vysvěcení sloužil jako farář v rodném Benešově, v letech 1903–1910 v Dolní Poustevně. V roce 1910 se stal kanovníkem Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, posléze pak také profesorem bohosloví, kapitulním děkanem a v roce 1929 generálním vikářem litoměřické diecéze. Za svou činnost obdržel titul apoštolského protonotáře a vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice.

Jako Čech se dostával do stále větších konfliktů se stoupenci německého národního socialismu, který v Sudetech stále sílil.

Ke konci roku 1938 byl přinucen rezignovat na funkci generálního vikáře, nicméně litoměřický biskup Antonín Alois Weber ho jmenoval k 1. lednu 1939 do téže funkce pro zbytek diecéze v okleštěném Československu se sídlem v Libochovicích. Mons. Šelbický se obával zatčení, a proto odešel nejdříve do nemocnice v Lounech, ale tam se po poradě se svými důvěrníky rozhodl rezignovat na všechny své funkce a odejít do penze do Prahy. Tento úmysl biskup Weber schválil. Po komunistickém převratu byl zatčen 13. 10. 1949 v souvislosti s kauzou kněžské nemocniční pokladny, vyslýchán a pro své stáří ponechán ve Státní léčebně psychiatrické v Kosmonosích. Zemřel v Praze a byl pohřben na Vinohradském hřbitově do rodinného hrobu.

V roce 1912 byl českým diecézním referentem eucharistického mezinárodního sjezdu ve Vídni a pronesl tam v chrámu Páně u minoritů dne 12. září 1912 na slavnostní schůzi české sekce řeč „Časté návštěvy Nejsvětější Svátosti“.

Jako předseda Ústředního spolku pro výstavbu kostelů si získal velkých zásluh o vhodnou a uměleckou výzdobu četných chrámů litoměřické diecéze.

• Moderní a křesťanský názor světový, Politické a tiskové družstvo křesťansko sociální, Mladá Boleslav 1926
• Liberalismus, Socialismus, Anarchismus, Cyrillo-methodějská knihtiskárna Václav Kotrba, Ročník XIV. 1897–1898

• Personalangaben der Geistlichkeit der Diözese Leitmeritz (stand von 1. Jänner 1944), Litoměřice 1944, s. 1.
• PETERA Václav: Géniové církve a vlasti, Rkp. uložený v Centrální katolická knihovně KTF UK v Praze, Praha 1964.
• MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 118.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Adolf Šelbický na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Adolf Šelbický
• Msgre. Adolf Šelbický a jeho fotografie Archivováno 27. 5. 2020 na Wayback Machine.
• Fotografie Adolfa Šelbického na společném listu sídelních kanovníků Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
• Internetová knihovna, oddíl Vlast
• Varhaníci Archivováno 29. 9. 2012 na Wayback Machine.
• Moderní a křesťanský názor světový

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

Předchůdce: Antonín Čech

Generální vikář litoměřické diecéze 1929 – 1939

Nástupce: Franz Wagner (pro Němce); Josef Kuška (pro Čechy)