Přeskočit na obsah

ATP Challenger Tour

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Logo okruhu ATP Challenger Tour

ATP Challenger Tour, do roku 2008 existující pod názvem ATP Challenger Series, je mužský profesionální okruh mezinárodních tenisových turnajů. Nejvyšší kategorii mužského tenisu tvoří okruh ATP Tour. Challengery představují střední úroveň a nejnižší třetí pak mužský okruh ITF (ITF Men's World Tennis Tour).

ATP Challenger Tour je organizován Asociací profesionálních tenistů. Střední úrovní mužského profesionálního tenisu odpovídá ženskému okruhu WTA 125 pořádanému Ženskou tenisovou asociací. Hráči jsou na challengerech bodováni do žebříčku ATP, což jim umožňuje vzestup světovou klasifikací a usnadňuje přístup do kvalifikací i hlavních soutěží turnajů ATP Tour.

Historie

[editovat | editovat zdroj]

První série celkem osmnácti challengerů se odehrála v roce 1978 a byla na úrovni dnešního okruhu ATP Tour. Debutové dva turnaje se hrály od 8. ledna, první v Aucklandu a druhý v Hobartu. Následující přišly na území Spojených států, první v týdnu od 18. června a další pak od 18. srpna. Jejich dějištěm se staly Shreveport, Birmingham, Asheville, Raleigh, Hilton Head, Virginia Beach, Wall, Cape Cod a Lancaster.

Po jednoměsíční přestávce následovaly dva turnaje od 24. a 25. září v Tinton Falls a v hlavním nebraském městě Lincolnu. Poté se konala událost v utažském Salt Lake City následována souběžně konanými turnaji v Tel Avivu a San Ramonu. Pokračovaním byl turnaj v Pasadeně a k zakončení okruhu došlo v japonském Kjótu. Pro srovnání v sezóně 2008 obsahovala listina 178 challengerů hraných ve více než čtyřiceti státech světa.

ATP Challenger Tour 2011 obsahovala 15 turnajů nejvyšší kategorie tzv. Tretorn SERIE+ a dalších přibližně 150 turnajů s rozpočtem od 35 tisíc do 150 tisíc dolarů. V roce 2019 se série skládala ze 158 turnajů, z toho dvacet událostí proběhlo v kategorii Challenger 125, sedm v Challenger 110, jedenáct v Challenger 100, dvacet jedna v Challenger 90 a devadesát devět v Challenger 80. Od sezóny 2020 byla zavedena nejnižší kategorie Challenger 50 pro třicet dva hráčů.

V roce 2022 se uskutečnilo 184 turnajů ve 38 státech, nejvyšší počet událostí v předchozí historii okruhu. 52 tenistů vybojovalo první titul a 22 singlových šampionů prošlo kvalifikací. Argentinec Guido Andreozzi se stal nejníže postaveným vítězem od roku 2000, když chilský Challenger Temuco 2022 ovládl z pozice 901. hráče žebříčku ATP.[1] V březnu 2023 byla zavedena prémiová kategorie Challenger 175 – se 175 body pro vítěze dvouhry a čtyřhry –, zahrnující tři turnaje dotované 220 tisíci dolary a hrané ve druhých týdnech Mastersů v Indian Wells, Římě a Madridu. Prvním z nich se se stal phoenixský Arizona Tennis Classic v březnu 2023. Celkový nárůst hráčských odměn okruhu se zvýšil z 13,2 milionu dolarů v roce 2022 na 21,1 milionu dolarů v sezóně 2023, což znamenalo meziroční nárůst o 60 %.[2][3] V roce 2023 se challenger La Manche v Cherbourgu stal prvním halovým turnajem tohoto okruhu, který uspořádal 30. ročník. V dané sezóně se také konal jubilejní 30. ročník UniCredit Czech Open v Prostějove a 20. ročník Prosperita Open v Ostravě.[4]

Do sezóny 2025 challengery hostilo 94 států světa. V ročníku 2024 je poprvé přivítaly Gruzie (Kačreti), Rwanda (Kigali) a Konžská republika (Brazzaville).[5]

Finanční odměny a distribuce bodů

[editovat | editovat zdroj]

Rozpočet challengerů se v sezóně 2025 pohybuje v rozmezí 60 000 až 220 000 dolarů. Některé z nich zajišťují bezplatné stravování a ubytování (Hospitality), od čehož se také odvíjí vyšší částka přidělovaných bodů konkrétní událostí.

Hráči se získané body kumulují za období posledních 52 týdnů. Zisk 400 bodů v tomto období by znamenal umístění okolo 100. místa na žebříčku ATP, připsání si 200 bodů pak umístění okolo 200. příčky, 100 bodů pohyb okolo 350. pozice a 50 bodů přítomnost v okolí 500. místa. Body získané na challengerech, tak umožňují tenistovi s růstem výkonnosti rychlejší vzestup klasifikací ATP.

Rozdělení bodů 2025

[editovat | editovat zdroj]
ATP Challenger Tour 2025[6]
Kategorie Dvouhra Čtyřhra
vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole 32 v kole VQ Q2 Q1 vítězové finalisté semifinalisté čtvrtfinalisté 16 v kole
Challenger 175 175 90 50 25 13 0 6 3 0 175 100 60 32 0
Challenger 125 125 64 35 16 8 0 5 3 0 125 75 45 25 0
Challenger 100 100 50 25 14 7 0 4 2 0 100 60 36 20 0
Challenger 75 75 44 22 12 6 0 4 2 0 75 50 30 16 0
Challenger 50 50 25 14 8 4 0 3 1 0 50 30 17 9 0
VQ – vítěz kvalifikace

Kvalita hráčů

[editovat | editovat zdroj]

Challengerů se obvykle účastní tenisté, kteří byli úspěšní v nejnižší třetí turnajové úrovni Futures, která je součástí ATP Tour. Díky nižšímu bodovému hodnocení hraje challengery největší skupina hráčů pohybujících se mezi 100. až 500. místem žebříčku.

Výjimku tvoří druhý týden grandslamů, kdy většina hráčů z první stovky na této události vypadne. Ti se poté snaží získat divokou kartu k účasti na challengerech konaných v tomto období.

Tretorn Serie+

[editovat | editovat zdroj]

Firma Tretorn poskytovala ATP Challenger Tour od února 2007 oficiální tenisové míče a v rámci tohoto okruhu vznikla elitní série turnajů s rozpočtem od 100 000+ dolarů nazvaná Tretorn Serie+. Společnost obnovila v roce 2010 sponzorství Asociace profesionálních tenistů (ATP), které pokračovalo do konce sezóny 2011.

Rekordy

[editovat | editovat zdroj]

Nejvyšší počet 7 titulů z jediného turnaje získal Korejec I Hjung-tchäk v Soulu, následován 6 trofejemi Marcose Daniela v Bogotě. Maximální počet 6 trofejí z jediné sezóny si odvezli Tunisan Júnis Al Ajnáví (1998), Juan Ignacio Chela (2001) a Facundo Bagnis (2016).[7] Nejdelší finále trvalo 3:56 hodiny. Francouz Luca Van Assche v něm odvrátil dva mečboly a porazil krajana Uga Humberta na turnaji v Pau 2023.[4] Naopak v nejkratším dohraném finále, v kalifornském Fairfieldu, porazil během října 2024 Američan Learner Tien Australana Bernarda Tomica za 39 minut.[5]

Nejdelší šňůru 25zápasové neporazitelnosti v jedné sezóně zaznamenal Nizozemec Tallon Griekspoor v roce 2021, čímž o jedno utkání překonal Argentince Juana Ignacia Chelu ze sezóny 2001.[8] Nejlepší poměr finále 16–2 drží Slovinec Aljaž Bedene. Nejdelší období mezi dvěma tituly dosáhl Brit Andy Murray, když poprvé zvítězil v americkém Aptosu 2005 a po 18 letech přidal pátý titul v Nottinghamu 2023.[4] Nejvýše postaveným tenistou na žebříčku, jenž zasáhl do turnaje byla světová osmička Rainer Schüttler v Braunschweigu 2003.[7]

Po sobě jdoucí tituly z challengeru a okruhu ATP Tour vybojovali Belgičan David Goffin (2014: Tampere / Kitzbühel), Američan Ryan Harrison (2017: Dallas / Memphis), Španěl Pablo Andújar (2018: Alicante / Marrákeš) a Jo-Wilfried Tsonga (2019: Cassis / Méty).[7]

Challenger i Masters v jedné sezóně dokázali vyhrát pouze Rakušan Thomas Muster (1992: Benátky / Monte-Carlo), Švéd Mikael Pernfors (1993: Birmingham, Bochum, Fürth, Bermuda / Montréal), Chorvat Borna Ćorić (2022: Parma / Cincinnati) a Dán Holger Rune (2022: Sanremo / Paříž).[1][9]

Nejvíce titulů

[editovat | editovat zdroj]
Dvouhra[7]
Poř. tenista tituly
1. Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun 29
2. Izrael Dudi Sela 23
3. Itálie Paolo Lorenzi 21
4. Argentina Carlos Berlocq 19
5. Japonsko Go Soeda 18
6. Argentina Máximo González 17
Slovinsko Blaž Kavčič
Čtyřhra[7]
Poř. tenista tituly
1. Thajsko Sančai Ratiwatana 48
2. Thajsko Sončat Ratiwatana 46
3. Jižní Afrika Rik de Voest 37
4. Brazílie André Sá 34
5. Argentina Horacio Zeballos 34

Nejstarší vítězové

[editovat | editovat zdroj]

Nejstarším vítězem turnaje se stal Chorvat Ivo Karlović, když na challengeru Calgary National Bank 2018 triumfoval ve věku 39 let, 7 měsíců a 23 dní.[10][7] Karlović také postoupil jako nejstarší hráč do finále, které odehrál v Houstonu 2019 ve 40 letech a 8 měsících.[7] Druhým 40letým finalistou se na listopadovém Tenerife Challenger 2021 stal Feliciano López.[8]

Tenista[7] věk titul
Chorvatsko Ivo Karlović 39 let a 7 měsíců Calgary 2018
Španělsko Fernando Verdasco 38 let a 3 měsíce Monterrey 2022
Francie Richard Gasquet 38 let a 2 měsíce Cassis 2024
Belgie Dick Norman 38 let a 1 měsíc Ciudad de México 2009
Francie Stéphane Robert 37 let a 8 měsíců Burnie 2018
Itálie Fabio Fognini 37 let a 6 měsíců Montemar 2024

Nejmladší vítězové

[editovat | editovat zdroj]

Nejmladším šampionem dvouhry se stal Američan Michael Chang v 15 letech a 7 měsících na turnaji v Las Vegas 1987; zároveň tím ustanovil rekord nejmladšího vítěze v rámci debutového startu na challengerech i nejmladšího finalisty vůbec. Jako nejmladší vyhrál zápas v hlavní soutěži Kanaďan Félix Auger-Aliassime v Granby 2015, když mu bylo 14 let a 11 měsíců. V zápase dvouhry tak dokázal zvítězit jako první hráč narozený v roce 2000 či později.[7] Nejmladším českým vítězem se v 17 letech a 8 měsících stal Jakub Menšík na Sparta Prague Open 2023.[4][11]

Tenista věk titul
USA Michael Chang 15 let a 7 měsíců Las Vegas 1987
Francie Richard Gasquet 16 let Montauban 2002
Austrálie Bernard Tomic 16 let a 4 měsíce Melbourne 2009
Švédsko Kent Carlsson 16 let a 7 měsíců New Ulm 1984
Jižní Afrika Marcos Ondruska 16 let a 7 měsíců Durban 1989
Francie Richard Gasquet 16 let a 8 měsíců Sarajevo 2003
Španělsko Rafael Nadal 16 let a 9 měsíců Barletta 2003
Francie Richard Gasquet 16 let a 10 měsíců Neapol 2003
Kanada Félix Auger-Aliassime 16 let a 10 měsíců Lyon 2017

Nejníže postavení vítězové turnaje (od 2000)

[editovat | editovat zdroj]
Poř. tenista[7] ATP titul
1. Japonsko Kei Nišikori neklasifikován Palmas del Mar 2023[4]
2. Argentina Guido Andreozzi 901. Temuco 2022[1]
3. Švýcarsko Dominic Stricker 874. Lugano 2021[8]
4. Česko Petr Luxa 848. Istanbul 2002
5. Austrálie Max Purcell 762. Kimčchon 2016

Žebříček ATP

[editovat | editovat zdroj]
Mužská dvouhra – 20250113a13. ledna 2025
Poř. tenista body posun
1. Itálie Jannik Sinner (ITA) 11 830 ▬
2. Německo Alexander Zverev (GER) 7 635 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 7 010 ▬
4. USA Taylor Fritz (USA) 5 350 ▬
5.   Daniil Medveděv 5 030 ▬
6. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 210 ▬
7. Srbsko Novak Djoković (SRB) 3 900 ▬
8. Austrálie Alex de Minaur (AUS) 3 535 ▬
9.   Andrej Rubljov 3 520 ▬
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 200 ▬
11. USA Tommy Paul (USA) 3 195 ▲ 1
12. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 3 195 ▼ 1
13. Dánsko Holger Rune (DEN) 2 910 ▬
14. Francie Ugo Humbert (FRA) 2 765 ▬
15. Itálie Lorenzo Musetti (ITA) 2 600 ▲ 1
16. USA Frances Tiafoe (USA) 2 560 ▲ 1
17. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 2 555 ▲ 1
18. Spojené království Jack Draper (GBR) 2 530 ▼ 3
19.   Karen Chačanov 2 410 ▬
20. USA Ben Shelton (USA) 2 280 ▲ 1
Mužská čtyřhra – 20250113a13. ledna 2025
Poř. tenista body posun
1. Salvador Marcelo Arévalo (ESA) 7 350 ▬
Chorvatsko Mate Pavić (CRO) 7 350 ▬
3. Austrálie Jordan Thompson (AUS) 6 565 ▬
4. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 6 350 ▬
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 6 350 ▬
6. Itálie Simone Bolelli (ITA) 5 990 ▲ 3
7. Itálie Andrea Vavassori (ITA) 5 990 ▲ 1
8. Chorvatsko Nikola Mektić (CRO) 5 930 ▼ 2
9. Německo Kevin Krawietz (GER) 5 880 ▲ 1
10. Německo Tim Pütz (GER) 5 790 ▲ 1
11. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 5 680 ▼ 4
12. Austrálie Max Purcell (AUS) 5 640 ▬
13. Spojené království Henry Patten (GBR) 5 165 ▲ 1
14. Finsko Harri Heliövaara (FIN) 5 145 ▲ 2
15. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 5 105 ▼ 2
16. Indie Rohan Bopanna (IND) 5 000 ▼ 1
17. Nový Zéland Michael Venus (NZL) 4 025 ▬
18. Spojené království Neal Skupski (GBR) 3 670 ▬
19. Argentina Andrés Molteni (ARG) 3 330 ▲ 2
20. USA Nathaniel Lammons (USA) 3 320 ▼ 1
USA Jackson Withrow (USA) 3 320 ▼ 1

Přehled kategorií a turnajů

[editovat | editovat zdroj]

Challenger 175 (220 000$+H / 200 000€+H)

[editovat | editovat zdroj]

Challenger 125 (164 000$+H / 145 000€+H)

[editovat | editovat zdroj]

Challenger 100 (133 000$+H / 118 000€+H)

[editovat | editovat zdroj]

ATP Challenger Tour obsahuje další turnaje v kategoriích Challenger 75 a Challenger 50.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku ATP Challenger Tour na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c THOMPSON, Grant. By The Numbers: 2022 ATP Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-17 [cit. 2023-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-20. (anglicky) 
  2. ↑ Challenger Tour Enhancements 2023. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-12-26 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. ↑ ATP Announces Record-Breaking Challenger Tour Enhancements. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-09-16 [cit. 2023-01-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ a b c d e By The Numbers: 2023 ATP Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-12-11 [cit. 2024-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b By The Numbers: 2024 ATP Challenger Tour. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-12-05 [cit. 2025-01-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ 2025 Rulebook [online]. PDF: ATP Tour, Inc., 2024-12-25 [cit. 2025-01-07]. Kapitola IX. PIF ATP RANKINGS, s. 262. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ a b c d e f g h i j ATP Challenger Tour by the numbers [PDF]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-01-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b c MEISELES, Josh. By The Numbers: 2021 ATP Challenger Tour | ATP Tour | Tennis. ATP Tour [online]. 2021-12-27 [cit. 2022-03-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Borna Coric Captures Maiden Masters 1000 Crown In Cincinnati. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-08-21 [cit. 2023-01-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-29. (anglicky) 
  10. ↑ MEISELES, Josh. Karlovic Becomes Oldest Challenger Champion [online]. ATP World Tour [cit. 2018-10-22]. Dostupné online. 
  11. ↑ THOMPSON, Grant. Jakub Mensik, 17, Claims Prague Challenger In Just 6th Outing. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-15 [cit. 2023-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-08-26. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Tenis
Organizace
Okruhy
mužské
ženské
Grand Slam
Údery
Dvorce a povrchy
Vybavení
Týmové soutěže
Ceny
Ostatní
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=ATP_Challenger_Tour&oldid=24566616“