Fulmine (1896)
Fulmine | |
Základní údaje | |
---|---|
Typ | torpédoborec |
Zahájení stavby | 14. července 1897 |
Spuštěna na vodu | 4. prosince 1898 |
Uvedena do služby | 26. října 1900 |
Osud | vyřazen 1921 |
Následovník | třída Lampo |
Takticko-technická data | |
Výtlak | 293 t (standardní) 337 t (plný) |
Délka | 61 m (na vodorysce) 62,17 m (celková) |
Šířka | 6,41 m |
Ponor | 2,3 m |
Pohon | 2 kotle, 2 parní stroje 2 lodní šrouby 4729 hp |
Palivo | 90 t (uhlí) |
Rychlost | 24 uzlů |
Dosah | 800 nám. mil při 15 uzlech |
Posádka | 47–48 |
Výzbroj | 5× 57mm kanón (5×1) 3× 356mm torpédomet (3×1) |
Fulmine byl torpédoborec Italského královského námořnictva. Ve službě byl v letech 1900–1921. Byl to první torpédoborec navržený a postavený v Itálii.[1] Ve službě byl nasazen do Italsko-turecké války a první světové války. V 1906–1911 byl využíván jako cvičná loď.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Vývoj torpédoborce vedl Ernesto Martinez. Postavila jej italská loděnice Cantieri navali Odero v Sestri Ponente na předměstí Janova. Stavba byla zahájena 14. července 1897, torpédoborec byl na vodu spuštěn 4. prosince 1898 a do služby byl nasazen 26. října 1900.[1] Fulmine představoval experimentální plavidlo, které nenaplnilo očekávání. Ve službě nedosahoval očekávané rychlosti 26,5 uzlu.[2]
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj tvořilo pět 57mm kanónů QF 6-pounder Nordenfelt a tři jednohlavňové 356mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle Blechynden a dva trojčinné parní stroje o výkonu 4729 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 24 uzlů. Dosah byl 800 námořních mil při rychlosti patnáct uzlů.[1]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1901 bylo složení výzbroje upraveno na jeden 76mm kanón, tři 57mm kanóny a dva 356mm torpédomety.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 355. (anglicky)