Bukov (Ústí nad Labem)
Bukov | |
---|---|
Rondel s bývalou budovou Prefy v centru čtvrti | |
Lokalita | |
Charakter | část města |
Obec | Ústí nad Labem |
Okres | Ústí nad Labem |
Kraj | Ústecký kraj |
Historická země | Čechy |
Stát | Česko |
Zeměpisné souřadnice | 50°40′48″ s. š., 14°0′11″ v. d. |
Základní informace | |
Počet obyvatel | 5 988 (2021)[1] |
Katastrální území | Bukov (1,75 km²) |
PSČ | 400 01 400 10 |
Počet domů | 541 (2011)[2] |
Bukov | |
Další údaje | |
Kód části obce | 409413 |
Kód k. ú. | 775096 |
Geodata (OSM) | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Bukov je část statutárního a krajského města Ústí nad Labem v České republice, spadající pod městský obvod Ústí nad Labem-město. Nachází se na severozápadě města a jeho katastrální území, jehož součástí je i Masarykova nemocnice na Severní Terase, se rozkládá na území o rozloze 1,75 km².[3] V roce 2011 zde trvale žilo 6305 obyvatel.[4]
Historie
Archeologické nálezy svědčí o osídlení v oblasti Bukova již v době kamenné. O založení osady nejsou záznamy. První zmínky pochází ze 14. století, kdy byla obec součástí všebořického panství. Osamostatnila se v roce 1363. Koncem století zde vzniká i vlastní tvrz. Vlastnictví Bukova se často měnilo. V roce 1640 ho získal Alexandr Regniers z Bleilebenu, který ho opět spojil se Všebořickým panstvím, jež vlastnil již dříve. Bukov po celou dobu byl zemědělsky zaměřenou vesnicí s nevelkým počtem stavení. Až v 17. a 18. století vznikají dva mlýny a panská cihelna. Díky prodeji rozdělených pozemků původního všebořického velkostatku koncem 18. století zde vznikla řada nových zemědělských usedlostí a přišlo nové obyvatelstvo z okolních vesnic nebo i ze Šluknovského výběžku.
Roku 1848 proběhla správní reforma, kdy se Bukov zbavil vrchnostenské správy a nabyl samostatnosti. V 19. století se zvyšuje počet obyvatel i domů vlivem rozvoje průmyslu v blízkém Ústí a dolů v oblasti Dělouše a Úžína. Koncem 19. století je pak Bukov především předměstím nedalekého města pouze s menšími vlastními továrnami. Byl zastavěn převážně rodinnými domky, vyšší se poté budovaly podél dnešní Masarykovy třídy. Roku 1893 se postavila nová škola, 1903 byla na Bukov zavedena tramvaj z Ústí, jejíž nákladní vagóny přepravovaly uhlí z Dělouše a roku 1907 zřízena vlastní pošta. K Ústí nad Labem byl Bukov připojen, stejně jako řada dalších, nacistickou správou roku 1939.[5][6]
Po druhé světové válce bylo vysídleno německé obyvatelstvo, které i zde tvořilo v dřívějších dobách většinu. 13. července 1947 se zde stala tramvajová nehoda. Souprava, která vyjela přeplněná z Telnice lidmi směřujícími do města po 17. hodině většinu cesty nezastavovala. Až na zastávce v místě dnešní ulice Kapitána Jaroše se pokusil řidič zastavit, ale zjistil, že mu nefungují brzdy. Někteří cestující stihli vyskočit za jízdy, většina však pokračovala do zatáčky u tehdejšího kina Blaník, kde tramvaj za vysoké rychlosti vykolejila a narazila do sloupu elektrického vedení. Na místě zemřelo 25 lidí, dalších 7 v nemocnici. O tragédii se psalo jak po celé republice, tak i v zahraničí. O pět dní později se konalo veřejné rozloučení na Mírovém náměstí, kam přijela i vládní delegace.[7][8]
Na začátku 60. let se začalo na Bukově stavět jedno z prvních panelových sídlišť v Ústí. Výstavba trvala tři roky a bylo vybudováno 1375 bytů. Další rok se dokončovaly objekty občanské vybavenosti. Práci vykonalo 200 lidí z ústeckého podniku Pozemních staveb.[9] Toto spíše nízkopodlažní sídliště bylo později doplněno o několik vyšších budov. Od 70. let probíhala přestavba centrální části Bukova, byla postavena například budova Tranzitní ústředny spojů, kde po revoluci sídlí společnost O2[10], sídliště Vinařská nebo také některé dopravní stavby. V roce 1988 byla zahájena plošná demolice několika ulic v centru čtvrti a pokračovala do následujícího roku.[11] Poslední budova v této části, škola nejdříve základní, poté soukromá ekonomická, byla zbořena v roce 1999. Uvolněný prostor částečně zaplnil nový domov důchodců a nové bytové objekty, ale většinou zůstal prázdný.[12] Je zde již delší dobu plánovaná výstavba justičního paláce, který se však i přes položení základního kamene nezačal stavět.[13][14]
Přírodní poměry
Většina čtvrti se nachází v Klíšském údolí podle Klíšského potoka, který tudy prochází a vlévá se zde do něj Bílý potok. Na jihozápadě se nachází Střížovický vrch (342 m n. m.) sopečného původu. Na jihozápadě se pak nacházejí svahy Holoměře (294 m n. m.), kde se dříve nacházely vinohrady zrušené v 19. století. Podle nich je zde pojmenovaná ulice Vinařská.[7]
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 3 067 obyvatel (z toho 1 160 mužů), z nichž bylo 258 Čechoslováků, 2 721 Němců, osm Židů, tři příslušníci jiné národnosti a 77 cizinců. Většina se hlásila k římskokatolické církvi, ale žilo zde také 135 evangelíků, dva členové církve československé, 24 židů, dvanáct příslušníků nezjišťovaných církví a 117 lidí bez vyznání.[15] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla čtvrť 3 610 obyvatel: 385 Čechoslováků, 3 110 Němců, šestnáct Židů, jeden příslušník jiné národnosti a 98 cizinců. Stále převažovala římskokatolická většina. Počet evangelíků vzrostl na 185 a dále zde žilo 21 příslušníků církve československé, 32 židů, devatenáct členů jiných církví a 261 lidí bez vyznání.[16]
Rok | 1830 | 1857 | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Počet obyvatel | 220 | 560 | 690 | 981 | 1 608 | 1 857 | 2 655 | 3 067 | 3 610 | 3 414 | 3 457 | 5 974 | 6 840 | 5 414 | 6 623 | 6 305 |
Počet domů | 40 | 88 | 96 | 129 | 167 | 192 | 241 | 285 | 355 | 447 | - | 536 | 540 | 482 | 508 | 541 |
Doprava
Středem čtvrti prochází Masarykova třída začínají v centru končící ve vedlejších Všebořicích vozovnou dopravního podniku. Dalšími významnými komunikacemi vycházejícími ze křižovatky v centru čtvrti zvané rondel jsou ulice Všebořická směřující k dálnici D8 a do Chlumce a ulice Božtěšická vedoucí do stejnojmenné čtvrti a na Severní Terasu. Obě tyto ulice jsou součástí silnice I/30.
Veřejná doprava je zajišťována dopravním podnikem města Ústí nad Labem a to pomocí trolejbusových linek čísel 54, 56, 60 a autobusových linek čísel 5, 11, 16 a 18.[18]
Reference
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
- ↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 320. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
- ↑ ANDĚL, Jiří a kolektiv. Geografie města Ústí nad Labem: příroda, obyvatelstvo, hospodářství a kultura. Ústí nad Labem: Acta Universitatis Purkynianae, 1999. ISBN 80-7044-256-5. S. 60.
- ↑ Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem [online]. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: město Ústí nad Labem, 1995 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c Bukov [online]. Obce severního Polabí [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem [online]. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: město Ústí nad Labem, 1995 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Kolektiv autorů. Sídliště Bukov [online]. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: město Ústí nad Labem, 1995 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Tranzitní ústředna spojů [online]. usti-aussig.net [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ ROČEK, František. Jak Bukov zbytečně o domy přišel. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2012-01-09 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ KLIMEŠ, Martin. Zaniklé Ústí: S budovou školy padl i Bukov. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2009-11-23 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ ROČEK, František. Justiční palác plánují už deset let. Do roku 2021 by prý měl stát. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2016-09-20 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ LUKÁŠ, Vít. Prezident Zeman požehnal stavbě nového soudu. Ústecký deník [online]. Vltava Labe Media, 2013-10-25 [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 199.
- ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 388.
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869 - 2011 [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-03-09]. Kapitola Okres Ústí nad Labem. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-08-30.
- ↑ Dopravní schémata [online]. Dopravní podnik města Ústí nad Labem [cit. 2018-03-09]. Dostupné online.
Literatura
- Kolektiv autorů. Dějiny města Ústí nad Labem. Redakce Vladimír Kaiser, Kristina Kaiserová. Ústí nad Labem: Město Ústí nad Labem, 1995. 369 s. ISBN 80-239-3245-4.
- BORSKÁ, Helena. Poznámky k historii města Ústí nad Labem a okolí. Ústí nad Labem: Spolek pro chemickou a hutní výrobu, 2005. 174 s. ISBN 80-902991-2-1.
- PINC, F.; KOLÁŘ, A. Vlastivědné výlety z Ústí n. L.. Ústí nad Labem: Nakladatelství Krajského národního výboru, 1957. 246 s.
- ŠPAČEK, Petr. Tak to bylo na Ústecku: Střekov, Sebuzín, Brná nad Labem, Svádov, Vaňov, Hostovice, Tuchomyšl, Předlice, Všebořice, Bukov, Skorotice, Božtěšice, Stříbrníky, Dobětice, Neštěmice a Mojžíř na starých pohlednicích a fotografiích. Ústí nad Labem: Statutární město Ústí nad Labem, 2009. 272 s. (Ústecká vlastivěda). ISBN 978-80-86646-28-2.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Bukov na Wikimedia Commons
- Encyklopedické heslo Bukov v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- Katastrální mapa katastru Bukov na webu ČÚZK
Všebořice | Skorotice | Božtěšice | ||
Střížovice | Sídliště Severní Terasa | |||
Bukov | ||||
Klíše | Klíše |