Třída Kageró
Šablona:Infobox Třída válečných lodí
Třída Kageró (japonsky: 陽炎型) sestávala z 19 torpédoborců japonského císařského námořnictva, postavených v letech 1939 až 1941 a bojujících ve II. světové válce. Se svojí hlavní výzbrojí šesti 127mm děl a osmi 610mm torpédometů se v době svého vzniku jednotky této třídy vyrovnaly torpédoborcům případných protivníků, či je dokonce předčily.
Vývoj a konstrukce[1]
Program 1937 a 1939
V terminologii japonského námořnictva byly torpédoborce třídy Kageró torpédoborci Typu A, tedy velkými oceánskými jednotkami, určenými k doprovodu velkých jednotek japonského Spojeného loďstva.[2] Stavba prvních 15 jednotek byla schválena na základě programu z roku 1937. Tyto jednotky obdržely trupová čísla 17 až 31.
Součástí programu z roku 1937 ale byly i tři fiktivní jednotky[3], které sice nikdy neměly být postaveny, ale jejichž fiktivní existence měla zakrýt alokaci zdrojů na utajovanou stavbu bitevních lodí třídy Jamato.
Program z roku 1939 pak počítal se stavbou posledních čtyř jednotek této třídy (Araši, Hagikaze, Tanikaze a Akigumo), které obdržely trupová čísla 112 až 115. Trupové číslo 116 pak dostala první jednotka následující třídy Júgumo. To vedlo po válce k častému — a chybnému — zařazení poslední jednotky Akigumo do třídy Júgumo (na základě podobnosti jména a zařazení Akigumo do 10. divize torpédoborců, která jinak byla vybavena torpédoborci třídy Júgumo). Proto se v literatuře lze setkat i s údajem, že třída Kageró měla pouze 18 jednotek.
Design
Třída Kageró vycházela z předchozí třídy Asašio. Tomu odpovídala i dvoukomínová silueta s jednou dvouhlavňovou věží na přídi a dvěma na zádi. Přední torpédomet byl umístěn ve vybrání na nástavbě mezi komíny a zadní se nacházel na palubě před zadní nástavbou. Nabíjecí zařízení (se čtyřmi náhradními torpédy) pro zadní torpédomet se nacházelo za torpédometem po levé straně zadní nástavby. Nabíjecí zařízení pro přední torpédomet se nacházelo po obou stranách předního komínu (dvě a dvě torpéda). Dva dvouhlavňové protiletadlové kanony ráže 25 mm se nacházely po obou stranách zadního komínu. Na zádi se nacházel vrhač hlubinných pum.
Stejně jako ostatní lodě japonského námořnictva trpěla třída Kageró zaostalostí japonské radarové techniky a stejně jako většina předválečných torpédoborců měla v původní konfiguraci slabou protiponorkovou i protiletadlovou výzbroj.
Pozdější modifikace
Pozdější úpravy se hlavně zaměřovaly na zlepšování radarového vybavení a protiletadlové a protiponorkové výzbroje u přeživších jednotek. Torpédoborec Hamakaze tak jako první japonský torpédoborec získal koncem roku 1942 radar typu 22.
Bojové nasazení
Všechny jednotky se aktivně účastnily bojů v Pacifiku od prvních dnů války. Doprovázely těžké jednotky floty, podporovaly vylodění, v rámci tokijského expresu dopravovaly zásoby a posily na ostrovy v Šalamounech, kryly a prováděly evakuace stahovaných jednotek. Toto nasazení si ale mezi nimi vybralo svoji daň: z 19 jednotek se konce války dočkal pouze Jukikaze. Ze zbývajících osmnácti bylo šest potopeno leteckým útokem, pět ponorkami, pět jednotek bylo potopeno v souboji s hladinovými silami nepřítele, jedna najetím na minu a dvě kombinací min a leteckého útoku.
Jediná přeživší jednotka (Jukikaze) byla po válce v roce 1947 předána Čínské republice, kde sloužila pod jménem Tang Yan (DD-12) až do roku 1970.
Reference
Poznámky
- ↑ Není-li uvedeno jinak, je hlavním zdrojem Nevitt: Kagero class notes
- ↑ Na rozdíl od torpédoborců Typu B, což byly spíše eskortní torpédoborce/torpédovky.
- ↑ Nevitt uvádí, že šlo o pět jednotek, ale trupová čísla uvádí pouze 32 až 34, tedy pouze tři jednotky.
Externí odkazy
- (anglicky) KAGERO Class@combinedfleet.com
- (anglicky) KAGERO Class Notes by Allyn Nevitt@combinedfleet.com