leb

Inherited from Old Czech leb, from Proto-Slavic *lъbъ.

• IPA^(key): [ˈlɛp]
• Hyphenation: leb
• Rhymes: -ɛp

leb f or m inan

1. (archaic) Alternative form of lebka

• The feminine gender is the most common. The masculine gender is rare and obsolete.

when feminine:

when masculine (rare and obsolete):

• “leb”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “leb”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989

From Middle Dutch lib, of uncertain etymology. Cognate to Zealandic lip, Middle Low German lip.

• IPA^(key): /lɛp/

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: leb
• Rhymes: -ɛp

leb f (plural lebben, diminutive lebje n)

1. abomasum

   Synonym: lebmaag

2. rennet

   Synonyms: runsel, stremsel

• Audio:

  (file)

leb

1. singular imperative of leben

• (Standard Maguindanaon) IPA^(key): /ləb/ [ɭɨb]
• Rhymes: -əb
• Syllabification: leb

lëb

1. knee

leb

1. knee

• łeb (alternative writing)

Inherited from Proto-Slavic *lъbъ.

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈɫɛb/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈlɛp/

leb m inan or f

1. skull

• Czech: leb, lebka

• Jan Gebauer (1903–1916) “leb”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění

leb (Cyrillic spelling леб)

1. (anatomy) lip

• S. M. Useinoov - V. A. Mireev Dictionary, Simferopol, Dolya, 2002. [1]