oň
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
Možná hledáte on, oń, ón, òn, ôn, ön, òñ, oʻn, -on, -ön, on-, ön-, ON, õnn nebo oon.
čeština
[editovat]výslovnost
[editovat]- IPA: [ɔɲ]
dělení
[editovat]- oň
etymologie
[editovat]Variantní tvar akuzativu singuláru zájmena on (rod mužský) a ono (rod střední) po předložce o, podobně jako naň, proň, veň, zaň. Obdobné tvary obsahuje také slovenština, polština, slovinština a srbochorvatština. V současné spisovné češtině se vyskytuje řídce, většinou jen ve východních oblastech (východomoravská a slezská nářečí) a pouze tam je také výhradně doloženo užívání v rodě středním, tedy k zájmenu ono. Jinde bývá pociťováno jako archaické či knižní.[1]
zájmeno
[editovat]- osobní
- rod mužský nebo střední
význam
[editovat]- (zastarale, knižně, nářečně) tvar akuzativu singuláru zájmen on a ono po předložce: o něho, o něj
- Pozejtří přijde mládenec, uchystejte mu pokojík v prvním patře a dobře se oň postarejte, aby mu ničeho nechybělo.[2]
poznámky
[editovat]- ↑ BĚLIČ, Jaromír. Bez něj je to těžké. Naše řeč, 1977, roč. 60, čís. 2. Dostupné online. ISSN 0027-8203.
- ↑ Karel Klostermann: Ze světa lesních samot