Václav Rabas
Václav Rabas | |
---|---|
ak. mal. Václav Rabas | |
Narození | 13. listopadu 1885 Krušovice Rakousko-Uhersko |
Úmrtí | 26. října 1954 (ve věku 68 let) Praha Československo |
Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
Místo pohřbení | hřbitov Krušovice |
Povolání | malíř, básník, publicista a teoretik umění |
Děti | Jan Rabas |
Ocenění | národní umělec (1945) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Václav Rabas (13. listopadu 1885 Krušovice[1] – 26. října 1954 Praha) byl český malíř, který mezi prvními získal titul národního umělce. Byl členem Umělecké besedy, Spolku Mánes, spoluzakladatelem Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a patřil mezi tzv. pátečníky.
Život
[editovat | editovat zdroj]Rabas se narodil v Krušovicích jako syn podruhé oženěného mlynáře. Jeho otec ovšem zemřel, když bylo Václavovi pouhých sedm let. Díky houževnaté matce Franti��ce se mu přesto dostalo dostatek prostoru ke vzdělání. Maturoval na nejstarší reálce v Čechách v Rakovníku v roce 1904. Po vojenské službě byl o dva roky později přijat na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvoval sice všeobecnou část, ale ve speciální příliš dlouho nevydržel a studium přerušil.
V roce 1909 vstoupil do Umělecké besedy, kde se pod vlivem ostatních členů zdokonaloval a zároveň hledal nový obsah tvorby. Svá studia dokončil u Maxe Švabinského, pod jehož vedením pracoval od roku 1911. Vyjel do severní Itálie a do Paříže, ovšem domek si postavil v rodných Krušovicích, v nichž se též oženil. Mezi prvními byl povolán na frontu do první světové války, kde byl již v září 1914 na východní frontě zraněn tak, že se přes lazarety vrátil domů a na bojišti se už neobjevil.
Po válce se v nově vzniklém Československu střídavě podílel redakčně na tvorbě sborníku a časopisu Život a satirického časopisu Nebojsa. Zdokumentoval také stopy války na Slovensku. Dva roky (1918–1920) byl v té době členem Spolku Mánes. Patřil též mezi pátečníky, čili se velmi blízce poznal s Karlem Čapkem i jeho bratrem a svým kolegou Josefem a dále např. s budoucím prezidentem Benešem.
Znovu se vydal do Itálie a po návratu si zařídil obytný ateliér v Praze. Od roku 1923 byl předsedou Výtvarného odboru Umělecké besedy. Posléze se stal dokonce starostou Umělecké besedy. Jeho obrazy v té době úspěšně reprezentovaly české malířství v zahraničí (Varšava, Benátky, Vídeň, Paříž, Pittsburgh), Rabas však projížděl především svůj rodný kraj.
V něm také přečkal druhou světovou válku. Po jejím konci předal mnoho svých obrazů do nově vzniklé městské galerie v Rakovníku. Dne 9. listopadu 1945 se stal Václav Rabas jedním z prvních držitelů titulu národní umělec. Od roku 1950 ho stále častěji zrazovalo zdraví, což mu bránilo vrátit se na delší čas k tvorbě dalších rozsáhlých děl. Jeho život ukončil srdeční infarkt o čtyři roky později. Je pochován na hřbitově v Krušovicích.[2] Stálá expozice jeho obrazů je v Rabasově galerii v Rakovníku.
Byl strýcem herce Raoula Schránila ze strany jeho matky.[3]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Rabas dokázal ve svém díle vstřebávat různé vlivy, které úspěšně promítal do uzavřeného okruhu témat, jimž se věnoval. Čerpal mnoho z 19. století pro figurální alegorie i krajinomalbu, v níž navazoval na impresionismus. V barevné kompozici i prostorovém rozvržení obrazu ho ovlivnil Paul Cézanne. Jako již více než padesátiletý využíval magický realismus.
Dlouhou dobu dával důraz na práci v ateliéru. Hlavní roli pro něj hrála v těchto letech figura, skrze niž hledal symbolickou výtvarnou formu soustřeďující sdělení obsahu obrazu. První vlastní soubornou výstavu měl v roce 1921 v Rokycanech. Zajímavý byl jeho cyklus České hlavy z roku 1923, v němž vypodobnil známé osobnosti (Bedřich Smetana, Božena Němcová, prezident Masaryk). Postupem času však stále více přesouval své malování přímo ven do krajiny. Téměř výhradně se v tomto směru věnoval rodnému Rakovnicku.
U příležitosti svých padesátin vystavoval v roce 1935 v Obecním domě v Praze a Umělecká beseda vydala jeho monografii. O tři roky později uspořádal v Alšově síni v Praze výstavu krajinomaleb nazvanou „Svému kraji“. Jeho obrazy selského života byly protkány sítí cest a barevnými kompozicemi zajímavých odstínů. Pozoruhodným počinem jeho tvorby se stal cyklus 24 obrazů s názvem Chleba. Během roku 1939 v něm zachytil proces vzniku chleba od obilného zrna, přes mouku až k pečení a vzniku bochníků.
Cyklus proměn přírody sledoval ve svých obrazech v ústraní v Krušovicích i za druhé světové války. V roce 1940 sepsal autobiograficky laděnou knihu Malířovo vyznání. Po válce dokončil také další cyklus, který tentokrát nazval Píseň míru. Vystavoval ho v roce 1950 v domě U Hybernů. V roce 1953 vydal knihu Malíř o jaru veršem i štětcem.
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
Václav Rabas Pole (1909)
-
Václav Rabas Podzim (1923)
-
Václav Rabas Podzimní krajina
-
Václav Rabas Pohorské zrání (1934)
-
Václav Rabas Červánky (1934)
-
Václav Rabas Chlebová země na Žluticku (1935)
-
Václav Rabas Jarní (Zelená) krajina (1936)
-
Václav Rabas Chladný letní den (1937)
-
Václav Rabas Zátiší s chlebem a džbánem (1937)
-
Václav Rabas Kytice ve džbánu (1939)
-
Václav Rabas V zimě na Brance
-
Václav Rabas Velikonoční krajina se stromem (1947)
-
Václav Rabas Kytice (1950)
-
Václav Rabas Rašící ořechy (1954)
-
Václav Rabas Chlebný kraj s podmítkou (1954)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ BillionGraves.com
- ↑ Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 16, ISBN 80-85837-35-8
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ŠOUREK, Karel. Dílo Václava Rabasa 1908-1941. Praha: Výtvarný odbor Umělecké besedy, 1942. 291 s.
- Kotalík, J.: Václav Rabas. Praha: SNKLU, 1961.
- Tunys, L.: Hodně si pamatuju…Perličky v duši Raoula Schránila. Praha: Ametyst, 1998, str. 16, 27–8, ISBN 80-85837-35-8.
- Černý, J.: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 323, 489, ISBN 978-80-200-1502-0.
- Bendová, E., Hájek, V., Váša, O.: Václav Rabas a mýtus hnědé. Národní galerie v Praze, 2014.
- FROLÍK, František. Osobnosti Rakovnicka a Novostrašecka s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka – Gelton, 2016. 315 s. ISBN 978-80-88125-04-4. Kapitola Václav Rabas, s. 174–177.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Rabas na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Rabas
- Václav Rabas v databázi Středočeské vědecké knihovny
- Rabasova galerie Rakovník
- Václav Rabas v informačním systému abART
- Rozhovor s vnukem Václava Rabase