Václav Nekvasil

Václav Nekvasil
Václav Nekvasil (kreslil Josef Mukařovský 1891)
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1887 – 1895
Stranická příslušnost
Členství	Staročeši
Narození	14. února 1840 Kbely Rakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí	9. března 1906 (ve věku 66 let) Karlín Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Choť	Eliška, roz. Pšeničková (?–1906)
Děti	Otakar, Ladislav, Anna, Bohuslav
Alma mater	Česká technika
Profese	stavitel, podnikatel
Ocenění	Řád Františka Josefa
Commons	Václav Nekvasil
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Nekvasil (14. února 1840 Kbely^[1] – 9. března 1906 Karlín^[2][3])^[4] byl rakouský a český stavební podnikatel a politik, na sklonku 19. století poslanec Českého zemského sněmu.

Narodil se v rodině Josefa Nekwasyla, kolářského mistra ve Kbelích, a Marie Bauer, dcery chudého výminkáře ze Kbel. Také jeho dědeček byl jen kolářem.^[1] Vystudoval reálnou školu a s vyznamenáním absolvoval pražskou techniku. V roce 1868 se výhodně oženil s Eliškou Pšeničkovou (1847-1913), převzal tchánovu rodinnou firmu na asfaltovou lepenku^[5]. Věno své manželky investoval do nákupu pozemků v Karlíně, díky čemuž dále zbohatl. Zároveň si založil stavební firmu v Karlíně. Roku 1873 získal pražské měšťanské právo a zřídil si stavební kancelář na Novém Městě v domě čp.128/II, který patřil jeho švagrovi, právníku Josefu Pšeničkovi (1839-1891).^[6] Setkal se s podnikatelem Čeňkem Daňkem a pod jeho vlivem (a to i po ukončení spolupráce s Daňkem) se zpočátku zaměřoval na stavbu průmyslových objektů. Postavil celkem 18 cukrovarů, 4 pivovary a sladovny. Později prováděl i veřejné stavby jako školy, například univerzitní areál v Praze na Albertově nebo Kadetní školu na Hradčanech i se zásobním skladem. Postavil také plynárnu v Libni či věznici Na Pankráci. Firma vyvíjela aktivity nejen v Čechách, ale i v dalších zemích Rakouska-Uherska a v Německu, například v Bavorsku stavěla železniční nádraží v Hofu,^[7] další projekty realizovala v Haliči i na Balkáně. Postupně se stala jedním z největších stavebních podniků v Čechách a zaměstnávala několik architektů a stavitelů (například Františka Troníčka).

Od roku 1881 byl Nekvasil členem pražské Obchodní a živnostenské komory^[4][3][8] a vedl stavbu jejího novorenesančního paláce na nároží náměstí Republiky (1895).

Koncem 80. let 19. století se zapojil i do zemské politiky. V doplňovacích volbách v září 1887 byl zvolen v kurii obchodních a živnostenských komor (volební obvod Praha) do Českého zemského sněmu.^[9][10] Mandát zde obhájil v řádných volbách v roce 1889. Politicky patřil k staročeské straně.^[11]

Patřil mezi iniciátory konání Jubilejní zemské výstavy v Praze roku 1891.^[8] Byl mu udělen Řád Františka Josefa a titul císařského rady.^[3]

Zemřel v březnu 1906^[3] a byl pohřben do rodinné hrobky na Olšanských hřbitovech.

Z manželství s Eliškou Nekvasilovou-Pšeničkovou se narodily čtyři děti:

• syn Otakar (*1869), rovněž činný jako stavební podnikatel a politik,^[12]
• syn Ladislav (*1871), pražský advokát,
• dcera Anna (*1875),
• syn Bohuslav (*1878), inženýr v Karlíně.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Václav Nekvasil na Wikimedia Commons
• Nekrolog v deníku Národní politika
• Pobytová přihláška vdovy Alžběty Pšeničkové