Silvestr II.

Jeho Svatost Silvestr II.
139. papež
Církev	římskokatolická
Zvolení	březen 999
Uveden do úřadu	2. dubna 999 (konsekrace)
Pontifikát skončil	12. května 1003
Předchůdce	Řehoř V.
Nástupce	Jan XVII.
Osobní údaje
Rodné jméno	Gerbert d'Aurillac
Datum narození	kolem roku 950
Místo narození	Auvergne, Francie
Datum úmrtí	12. května 1003
Místo úmrtí	Řím Papežský stát, Svatá říše římská
Místo pohřbení	Lateránská bazilika
Seznam papežů nosících jméno Silvestr multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Silvestr II., známý také jako Gerbert z Aurillacu (Gilbert d'Aurillac) či Gerbert z Remeše (kolem 950 Auvergne – 12. května 1003 Řím) se stal jako první představitel francouzského kléru papežem, kterým byl v letech 999–1003. Přátelil se s císařem Otou III., s nímž osnoval plány na „renovatio imperii Romanorum“, obnovení římské říše, jež měla být řízena dvojí mocí: světskou – císařem a duchovní – papežem. Byl významným a všestranně vzdělaným učencem, a to především v přírodních vědách a filozofii. Do Evropy přinesl arabské znalosti matematiky a astronomie (například arabské číslice).

Narodil se mezi roky 940 a 950 (někdy se též uvádí 955) v kraji Auvergne ve Francii. Kolem roku 963 vstoupil do kláštera sv. Geralda v Aurillacu. Když roku 967 navštívil klášter barcelonský hrabě Borell II. Barcelonský, opat ho požádal, aby vzal Gerberta s sebou do Španělska, kde by mohl získat další vzdělání. V následujících letech studoval Gerbert v katalánském městě Vic v péči zdejšího biskupa. Zde se seznámil s arabskými znalostmi matematiky a přírodních věd, díky nimž získal pověst znalce magie.

V roce 969 uskutečnil spolu s Borellem a biskupem Hattonem z Vichu pouť do Říma. Zde si ho všiml papež Jan XIII. a doporučil ho císaři Otovi I., který z něho učinil učitele svého mladého syna pozdějšího císaře Oty II. O několik let později mu dal Ota svolení, aby studoval na katedrální škole v Remeši, kde ho remešský arcibiskup Adalberon brzy jmenoval učitelem. Roku 982 ho Ota II. jmenoval opatem v Bobbiu. Opatství však bylo téměř zničeno předchozím opatem, Gerbert se ho sice snažil obnovit, ale po smrti Oty II. se vrátil do Remeše. Z této školy pak již jako představený vytvořil středisko francouzské učenosti a dal zde matematickým vědám takový význam, jaký dříve na Západě neměly. Stal se rovněž sekretářem arcibiskupa.

V roce 985 se zapletl do politiky. Když se francouzský král Lothar I. snažil získat Lotrinsko na Otovi III., Gerbert a arcibiskup Adalberon se mu postavili podporou Hugo Kapeta. Když roku 986 zemřel Lothar a o rok později i jeho syn Ludvík V., oba podpořili Hugo Kapeta, který byl pak zvolen králem Francie a ukončil tak vládu dynastie Karlovců.

Adalberon označil Gerberta svým nástupcem. Když však v červnu 988 zemřel, Hugo Kapet jmenoval místo něho Arnulfa, levobočka krále Lothara. V roce 991 byl Arnulf pro údajnou zradu vůči králi sesazen a na přání Hugo Kapeta byl Gerbert zvolen jako jeho následník. Jeho zvolení však vyvolalo takový odpor, že papež Jan XV. poslal do Francie legáta, který ho dočasně zbavil biskupské hodnosti. Gerbert se snažil dokázat, že toto rozhodnutí bylo nezákonné, ale synoda v roce 995 prohlásila Arnulfovo sesazení za neplatné.

Na pozvání Oty III. se Gerbert v červenci 995 odebral do Magdeburku a stal se učitelem tohoto, v té době patnáctiletého, mladíka. V roce 996 se zúčastnil jeho korunovace v Římě a papež Řehoř V., Otův bratranec, ho pak v dubnu 998 jmenoval arcibiskupem ravennským. Po smrti Řehoře V. byl 2. dubna 999 s podporou císaře zvolen papežem – stal se prvním Francouzem v tomto úřadě. Zvolil si jméno Silvestr II. (podle papeže Silvestra I., rádce císaře Konstantina Velikého).

Silvestr II. zavrhl všechno, co dříve jako Gerbert hájil, stal se horlivým zastáncem papežských práv a potvrdil svého soupeře Arnulfa za arcibiskupa remešského. Roku 1000 učinil dva důležité akty v duchu programu „obnovy Říše“ (Renovatio Imperii): potvrdil polskému knížeti Boleslavu Chrabrému zřízení arcibiskupství v Hnězdně (ustaveného nad hrobem sv. Vojtěcha) a knížeti Štěpánovi Uherskému poslal královskou korunu (původně určenou pro Polsko), čímž povýšil Uhersko na království; zároveň Uhrám potvrdil též zřízení arcibiskupství v Ostřihomi.

Když v následujícím roce vypuklo v Římě povstání proti císaři, Ota a Silvestr byli nuceni utéci do Ravenny. Ota vedl dvě neúspěšné výpravy, aby znovu získal kontrolu nad městem, ale zemřel při třetí výpravě 24. ledna 1002. Silvestr se vrátil do Říma brzy po smrti Oty, ačkoli vzbouřená šlechta měla stále moc. Zemřel 12. května 1003 a byl pochován v bazilice svatého Jana v Lateráně.

Gerbert z Aurillacu je považován za jednoho z největších učenců své doby. Byl především významným matematikem, je autorem řady matematických prací. Seznámil se s arabskými číslicemi používanými ve Španělsku a dokázal z hlavy provádět výpočty, které byly velice obtížné pro ty, kteří uvažovali pomocí římských číslic. Do Evropy znovu vrátil abakus. Popsal mechanické hodiny, nikoli však kyvadlové. V Remeši sestrojil hydraulické varhany,^[zdroj?] které předčily všechny do té doby známé nástroje, kde vzduch musel být pumpován ručně. Může být též autorem popisu astrolábu, který byl vydán Hermannem Contractem o nějakých 50 let později. V dopise z roku 984 žádá Lupita z Barcelony o překlad arabských astronomických děl.

Zabýval se také tzv. horologií, což souvisí s problematikou měření času a vytvářením hodin. Pro sestavení (nejen) slunečních hodin Gerbert potřeboval provést různé propočty ohledně dělení světa na zemská časová pásma.^[1] Někdy okolo roku 996 pak vyrobil pro město Magdeburg mechanické hodiny – první přístroj tohoto typu, o němž se zachovaly záznamy.^[2]

Jako papež zahájil rozhodný boj proti široce rozšířeným praktikám svatokupectví a konkubinátu mezi duchovenstvem, trvaje na tom, že jenom schopný a bezúhonný muž se může stát biskupem. Toho se týká dogmatické pojednání De corpore et sanguine Domini.

Dochované spisy Gerberta z Aurillacu vydal Migne v 139. svazku Patrologia latina.

• Matematické spisy
  • Libellus de numerorum divisione
  • De geometria
  • Epistola ad Adelbodum
  • De sphaerae constructione
  • Libellus de rationali et ratione uti
• Církevní spisy
  • Sermo de informatione episcoporum
  • De corpore et sanguine Domini
  • Selecta e concil. Basol., Remens., Masom., etc.
• Dopisy
  • Epistolae ante summum pontificatum scriptae (218 dopisů, včetně dopisů císaři, papeži a různým biskupům)
  • Epistolae et decreta pontificia (15 dopisů různým biskupům včetně Arnulfa, opatům, jeden dopis uherskému králi Štěpánovi I., jeden pochybný dopis Ottovi III., pět krátkých básní)
• Ostatní
  • Acta concilii Remensis ad S. Basolum
  • Leonis legati epistola ad Hugonem et Robertum reges

Gerbertova pověst znalce magických umění byla zdrojem legend, které ho vykreslovaly jako čaroděje ve spolku s Ďáblem.

Jedna z legend tvrdila, že vlastnil knihu kouzel, kterou ukradl arabskému filozofovi ve Španělsku. Kouzelník ho pronásledoval a mohl ho sledovat podle hvězd, ale Gerbert se skryl zavěšen pod dřevěným mostem, kde mezi nebem a zemí byl pro kouzelníka neviditelný.

Jiné legendy tvrdily, že vyrobil bronzovou hlavu, která dokázala odpovídat na jeho otázky ano nebo ne; že byl ve spolku s démonkou jménem Meridiana, která se objevila, když byl odmítnut pozemskou láskou a s jejíž pomocí se mu podařilo nastoupit na papežský trůn (podle jiných legend získal papežství ve hře v kostky s Ďáblem). Meridiana (nebo bronzová hlava) řekla Gerbertovi, že pokud někdy bude sloužit mši v Jeruzalémě, Ďábel si pro něj přijde. Gerbert potom zrušil cestu do Jeruzaléma, ale když sloužil mši v kostele svaté Marie Jeruzalémské (také nazývaný „Jeruzalémský kostel“) v Římě, brzy onemocněl a když umíral, požádal své kardinály, aby rozřezali jeho tělo a rozházeli ho po městě. V jiné verzi byl dokonce napaden Ďáblem, když sloužil mši, Ďábel ho zohavil a dal jeho oči démonům, aby si s nimi hráli. Litující Silvestr si pak uřezal ruce a jazyk.

Nápis na jeho hrobce čtený v části Iste locus Silvestris membra sepulti venturo Domino conferet ad sonitum („Toto místo, při příchodu Pána, vydá zvuku [poslední polnice] pohřbené tělo Silvestra“, špatně překládáno jako „vydá zvuk“) dal vzniknout podivné legendě, že jeho kosti budou chrastit v hrobce těsně před smrtí papeže.

Legendy o Gerbertovi z Aurillacu jako čaroději vznikaly během staletí po jeho smrti. Existovali i jiní papežové, kteří byli podezíráni z čarodějnictví, například Jan XXI. a Benedikt XII. Řehoř XII. byl vyslýchán kvůli magickým praktikám na koncilu v Pise v roce 1409.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Silvestr II. na Wikimedia Commons

• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Silvestr II.

• OTISK, MAREK. Papežovo ďábelské vědění. Věda a filosofie v době Gerberta z Aurillacu. Ostrava : Montanex, Ostravská univerzita, 2010.
• OTISK, MAREK. Matematické listy Gerberta z Remeše. Praha, 2014. [Překlad společně s R. Psíkem.
• OTISK, MAREK. Horologium Gerberta z Remeše a časová klimata v raném středověku. Pro-Fil. 2009, roč. 10, č. 2, s. 23-44. Dostupné online.

Papežové
Seznam papežů
1.–4. století	Petr Linus Anaklét Klement I. Evaristus Alexandr I. Sixtus I. Telesforus Hyginus Pius I. Anicetus Soter Eleutherus Viktor I. Zefyrinus Kalixt I. Urban I. Poncián Anterus Fabián Kornélius Lucius I. Štěpán I. Sixtus II. Dionýsius Felix I. Eutychianus Caius Marcellinus Marcellus I. Eusebius Miltiades Silvestr I. Marek Julius I. Liberius Damasus I. Siricius Anastasius I.
5.–8. století	Inocenc I. Zosimus Bonifác I. Celestýn I. Sixtus III. Lev I. Veliký Hilarius Simplicius Felix II. Gelasius I. Anastasius II. Symmachus Hormisdas Jan I. Felix III. Bonifác II. Jan II. Agapetus I. Silverius Vigilius Pelagius I. Jan III. Benedikt I. Pelagius II. Řehoř I. Veliký Sabinianus Bonifác III. Bonifác IV. Deusdedit Bonifác V. Honorius I. Severinus Jan IV. Theodor I. Martin I. Evžen I. Vitalianus Adeodatus Donus Agatho Lev II. Benedikt II. Jan V. Konon Sergius I. Jan VI. Jan VII. Sisinius Konstantin Řehoř II. Řehoř III. Zachariáš Štěpán II. Pavel I. Štěpán III. Hadrián I. Lev III.
9.–12. století	Štěpán IV. Paschal I. Evžen II. Valentin Řehoř IV. Sergius II. Lev IV. Benedikt III. Mikuláš I. Veliký Hadrián II. Jan VIII. Marinus I. Hadrián III. Štěpán V. Formosus Bonifác VI. Štěpán VI. Roman Theodor II. Jan IX. Benedikt IV. Lev V. Sergius III. Anastasius III. Lando Jan X. Lev VI. Štěpán VII. Jan XI. Lev VII. Štěpán VIII. Marinus II. Agapetus II. Jan XII. Lev VIII. Jan XIII. Benedikt VI. Benedikt VII. Jan XIV. Jan XV. Řehoř V. Silvestr II. Jan XVII. Jan  XVIII. Sergius IV. Benedikt VIII. Jan XIX. Benedikt IX. Silvestr III. Benedikt IX. Řehoř VI. Klement II. Benedikt IX. Damasus II. Lev IX. Viktor II. Štěpán IX. Mikuláš II. Alexandr II. Řehoř VII. Viktor III. Urban II. Paschalis II. Gelasius II. Kalixt II. Honorius II. Inocenc II. Celestýn II. Lucius II. Evžen III. Anastasius IV. Hadrián IV. Alexandr III. Lucius III. Urban III. Řehoř VIII. Klement III. Celestýn III. Inocenc III.
13.–16. století	Honorius III. Řehoř IX. Celestýn IV. Inocenc IV. Alexandr IV. Urban IV. Klement IV. Řehoř X. Inocenc V. Hadrián V. Jan XXI. Mikuláš III. Martin IV. Honorius IV. Mikuláš IV. Celestýn V. Bonifác VIII. Benedikt XI. Klement V. Jan XXII. Benedikt XII. Klement VI. Inocenc VI. Urban V. Řehoř XI. Urban VI. Bonifác IX. Inocenc VII. Řehoř XII. Martin V. Evžen IV. Mikuláš V. Kalixt III. Pius II. Pavel II. Sixtus IV. Inocenc VIII. Alexandr VI. Pius III. Julius II. Lev X. Hadrián VI. Klement VII. Pavel III. Julius III. Marcellus II. Pavel IV. Pius IV. Pius V. Řehoř XIII. Sixtus V. Urban VII. Řehoř XIV. Inocenc IX. Klement VIII.
17. století–současnost	Lev XI. Pavel V. Řehoř XV. Urban VIII. Inocenc X. Alexandr VII. Klement IX. Klement X. Inocenc XI. Alexandr VIII. Inocenc XII. Klement XI. Inocenc XIII. Benedikt XIII. Klement XII. Benedikt XIV. Klement XIII. Klement XIV. Pius VI. Pius VII. Lev XII. Pius VIII. Řehoř XVI. Pius IX. Lev XIII. Pius X. Benedikt XV. Pius XI. Pius XII. Jan XXIII. Pavel VI. Jan Pavel I. Jan Pavel II. Benedikt XVI. František
Nejsou zde uvedeni vzdoropapežové. Papežové vyznačení tučně jsou katolickou církví titulováni jako svatí.