Cena Charlese Léopolda Mayera (1955) Nobelova cena za fyziologii a lékařství (1959) zahraniční člen Královské společnosti (1965) honorary doctorate of the University of Granada (1967) honorary doctorate of the University of Oviedo (1967) … více na Wikidatech
Ochoa hrál důležitou roli při vytváření Španělské společnosti pro biochemii, dnes nazývané Španělská společnost pro biochemii a molekulární biologii. V roce 1963 ji spolu s propagátorem a prvním prezidentem této společnosti biochemikem Albertem Solsem založili.
V roce 1971 bylo v Madridu vytvořeno Centrum molekulární biologie Severo Ochoa, neboť Španělsko chtělo obnovit své vysoké učení a využilo věhlasu svého nositele Nobelovy ceny.
Jeho život byl zfilmován v roce 2001 ve španělské minisérii Severo Ochoa - Dobytí Nobelovy ceny.
Ochoa se narodil 24. září 1905 v Luarca v Asturii. Jeho rodiči byli právník Severo Manuel Ochoa a Carmen de Albornoz (sestra politika a později prezidenta španělské exilové vlády Álvaro de Albornoz). Po smrti svého otce v roce 1912 se s matkou přestěhovali do Malagy, kde dokončil základní studia a střední školu.
Kreatinin - sloučenina vznikající rozpadem kreatinu. Je to odpadní produkt normálního svalového metabolismu a je vylučován močí. Měření kreatininu v moči je nejjednodušší způsob, jak vyhodnotit funkci ledvin.Brzy se začal zajímat o biologii a rozhodl se pro studium medicíny na univerzitě v Madridu. Již během studia se začal zabývat výzkumem. Jeho profesor navrhl jemu a dalšímu studentovi Josému Valdecasasovi, aby pracovali na metodě izolace kreatininu přítomného v moči. Oba studenti vyvinuli metodu měření malého množství svalového kreatininu. O své metodě napsali vědecký článek do časopisu Journal of Biological Chemistry, který byl přijat velmi kladně.
Postgraduální studium pak zahájil v Londýně na London National Institute for Medical Research. Zde se začal zajímat o enzymy.
V roce 1930 se vrátil do Madridu, aby dokončil svou doktorskou práci, kterou obhájil ve stejném roce.
V roce 1931 byl jmenován odborným asistentem Juana Negrina a oženil se s Carmen García Cobián.
V témže roce odcestoval opět do Londýna na London National Institute for Medical Research, kde pracoval s Henrym Daleem na studiu vitaminu B1, enzymu glyoxalasy. Tyto výzkumy byly začátkem jeho zájmu o enzymy a jeho objevy následně znamenaly revoluci ve studiu intermediárního metabolismu.
V září 1936 manželé Ochoovi odešli z válečného Španělska do Německa. Ochoa pracoval v Meyerhofově laboratoři, která v té době byla jedním z nejdůležitějších biochemických zařízení na světě. Zaměřovala se na výzkum procesů, jako je glykolýza a fermentace. Laboratoř čistila a charakterizovala enzymy zapojené do svalové činnosti nebo do fermentace kvasinek. Ochoa zde pracoval až do roku 1938.
V roce 1938 se Ochoa s manželkou přestěhovali do Spojených států.
V roce 1954 pokračoval ve své práci na oxidační fosforylaci a objevil enzym polynukleotidfosforylázu, který byl schopný syntetizovat RNA in vitro z ribonukleosidodifosfátů.
Genetický kód - soubor pravidel, podle kterých se genetická informace uložená v DNA (respektive RNA) převádí na primární strukturu bílkovin (pořadí aminokyselin v řetězci bílkovin)V roce 1955 publikoval v časopise Journal of the American Chemical Society spolu s francouzsko-ruskou biochemičkou Marianne Grunberg-Manago článek o izolaci enzymu z kolibacilu, který katalyzuje syntézu RNA. Objevitelé nazvali enzym polyribonukleonukleotidová nukleotidyltransferáza (nyní PNPáza). Tento objev vedl k přípravě syntetických polynukleotidů různého základního složení, s nimiž skupina Ochoa (paralelně se skupinou Marshalla Nirenberga) dospěla k rozluštění genetického kódu.
V roce 1956 žák Ochoa Američan Arthur Kornberg dokázal syntézu DNA prostřednictvím polymerázy. Oba za to v roce 1959 získali Nobelovu cenu za fyziologii nebo medicínu.
Od roku 1964 se Ochoa věnoval hlavně výzkumu replikačních mechanismů virů, které mají RNA jako genetický materiál a popisoval základní fáze tohoto procesu. Zkoumal také mechanismy syntézy proteinů, se zvláštním důrazem na iniciační proces (u prokaryotických i eukaryotických organismů), přičemž byl průkopníkem v objevu iniciačních faktorů translace.
V roce 1974 se přesunul jako významný výzkumný pracovník do Roche Institute for Molecular Biology v New Jersey.
Od roku 1977 často pobýval v po něm pojmenovaném ústavu Severo Ochoa Molecular Biology Center v Madridu, společném centru Vyšší rady pro vědecký výzkum a Autonomní univerzity v Madridu.
V roce 1985 se definitivně vrátil do Španělska a dále pokračoval ve své práci.
V roce 1986 ve věku jednaosmdesáti let publikoval svou poslední vědeckou práci.
V roce 1987 nastoupil do Královské národní lékařské akademie Španělska a byl jmenován prezidentem Nadace Jiméneze Díaze.
V roce 1993 1. listopadu zemřel a byl pohřben na hřbitově ve svém rodném městě Luarca vedle své ženy Carmen.
Ve své závěti založil Nadaci Carmen a Severo Ochoa.
Enzym E1 - jedna ze součástí pyruvátdehydrogenázového komplexu, který jich obsahuje 20-30.
Vědecký přínos Severo Ochoa byl učiněn především v těchto oblastech:
Objevil dva enzymy citrátsyntetázu a pyruvátdehydrogenázu pomocí výzkumu metabolické enzymologie. Tyto dva enzymy umožnily dokončit popis Krebsova cyklus, který představuje základní biologický proces v metabolismu živých organismů.
Objevil enzym polynukleotid-fosforylázu a popsal syntézu RNA. Tento objev mu spolu s jeho žákem Arthurem Kornbergem vynesl v roce 1959 Nobelovu cenu za medicínu.
Španělsko
multimediální obsah na Commons
Obrázky, zvuky či videa k tématu Severo Ochoa na Wikimedia Commons 