Senzualismus

Senzualismus (z latinského sensus — smysl, počitek) je filosofický směr, který uznává počitky za jediný zdroj poznání.^[1] Senzualismus je zvláštní formou empirismu.^[2] a významný hlavně ve Francii 18. století.^[zdroj?] Existuje senzualismus materialistický (Holbach, Helvétius, Feuerbach) a idealistický (George Berkeley, David Hume, Kant, Ernst Mach, Richard Avenarius, Bogdanov).^[3]

Sensualismus je silně ovlivněn empirismem, zvláště dílem Johna Locka Rozprava o lidském rozumu (1690), kde se tvrdí, že původ všech našich idejí je v počitcích. Stejně jako empirismus se sensualismus vymezuje hlavně proti karteziánskému racionalismu a jeho vrozeným idejím, ale stejně tak proti Malebranchovi a Leibnizovi.

Nejvlivnějšími zástupci sensualismu jsou Étienne Bonnot de Condillac a Claude-Adrien Helvétius.

Sensualismus jde dále než Lockův empirismus: tvrdí nejen to, že neexistují vrozené ideje, ale že neexistují ani vrozené duševní schopnosti. Vjem a vědomí jsou ztotožněny.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sensualisme na francouzské Wikipedii.

• , 1985. Filozofický slovník: O-Z (původním názvem: Philosophisches Wörterbuch). Redakce : Georg Klaus, Manfred Buhr; překlad : Karel Berka, Vladimír Čechák, František Čížek aj. 1. vyd. Praha: Svoboda. 481 s. Kapitola „Senzualismus“, s. 205–206. 
• , 1955. Stručný filosofický slovník (původním názvem: Краткий философский словарь). Redakce : Pavel Judin, Mark Rozental; překlad : J. Bauer aj. 1. vyd. Praha: SNPL. Kapitola „Sensualismus“, s. 443–444.