Přeskočit na obsah

Ruwenzori

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ruwenzori
Ruwenzori
Ruwenzori

Nejvyšší bod5109 m n. m. (Ngaliema, též Margherita či Mount Stanley)
Délka120 km
Šířka65 km
Rozloha1 000 km²

Nadřazená jednotkaVelká příkopová propadlina
Sousední
jednotky
Virunga

SvětadílAfrika
StátKonžská demokratická republikaKonžská demokratická republika Konžská demokratická republika
UgandaUganda Uganda
Map
Horninyžula, vyvřeliny
PovodíKongo, Horský Nil
Souřadnice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Sir Henry Morton Stanley

Ruwenzori (psáno také Rwenzori, český též Měsíční hory[1]) je rovníkové, východoafrické pohoří ležící na hranicích Konžské demokratické republiky a Ugandy. Masiv leží v západní větvi Velké příkopové propadliny, kde vytváří 112 km dlouhý horský val (hrást). Jeho šířka dosahuje až 50 km. Strmé severozápadní úbočí Ruwenzori se zvedá nad hladinou řeky Semliki a z nakloněné vrcholové plošiny vystupuje nejvyšší vrchol pohoří, ledovcem pokrytý Mount Stanley (5 109 m).

Geologie a vznik

[editovat | editovat zdroj]

Masiv Ruwenzori tvoří převážně žula a krystalinikum, kde místy mezi ně pronikly vyvřeliny. Na východních svazích pohoří jsou masivní ložiska měděných rudchalkopyritu. Uganda zde těží pyrit s obsahem kobaltu (0,14 %). K vyzdvižení tohoto pohoří došlo rozpínáním riftového údolí, narušeného několika paralelními zlomy. Poté nápadně poklesly dvě zemské kry do hlubokých propadlin. V jedné z nich leží jezero George, v druhé zvané Semliki teče stejnojmenná řeka. Tyto dvě kry mezi sebe vtěsnaly kru třetí (masiv Ruwenzori), kterou postupně vytlačily ze dna riftového údolí jako ukloněnou hrást.

Charakteristika

[editovat | editovat zdroj]

Kromě Mount Stanley se v jeho blízkosti vypíná ještě mnoho dalších vysokých, zaledněných vrcholů a na mírně nakloněném úbočí leží největší ledovcová a sněžná masa Afriky. Ruwenzori je jediné vysoké pohoří v Africe, jež není tektonického původu.

Nejvyšší vrcholy

První zmínky o pohoří byly známy již ve 4. století př. n. l. Aristoteles se zmiňoval o jakýchsi Stříbrných horách a Ptolemaios psal, že v Měsíčních horách pramení Nil.

První Evropan, který došel první do této oblasti byl cestovatel Henry Morton Stanley v roce 1888.

Další expedice, tentokrát italská, pod vedením hraběte z Abruzzi – Luigiho di Savoia, pořídila roku 1906 mapu pohoří a také jeho první fotografie.

V roce 1939 se vydala do hor Ruwenzori polská expedice, která jeden ze zdolaných dosud bezejmenných vrcholů nazvala Tatra Peak.

Bohatý prales plný lobelií

Mimořádně příznivý pro růst rostlin je mrholivý déšť v nižších polohách, vznikající zachytáváním vzdušného proudění a tvorbou velké oblačnosti. Rostliny zde dosahují obřích rozměrů. Obzvláště pak lobeliím, dosahujícím až 5 metrů, se zde daří. Mohutné rostliny rodu starček (Senecio) zde dorůstají k 8 metrům a některé druhy vřesů jsou až 12 metrové. Tyto velké rostliny se nacházejí nad hranicí lesa, kde je půda velmi bohatá na humus. Obří žížaly zde dorůstají až metrové délky. V nižších polohách pohoří roste rákos, papyrus či bambus.

Díky rozmanitosti a až bizarní velikosti rostlin připomínají, pověry o Ruwenzori, nadpřirozený svět. Místní kmen Bangadů žil dlouhá staletí v domnění, že tu mají svůj domov duchové. Dalším přírodním jevem je chameleon třírohý. Lesy obývá také levhart, který se vydává až k hranici sněhu. Asi nejpodivnější zdejší tvor je daman stromový, který je podobný králíkovi. Má ale místo drápů kopyta a je ze všech živočichů nejpříbuznější slonovi. Sloni se v Ruwenzori vyskytují v nižších polohách.

Ugandská vláda si uvědomuje unikátnost místní fauny i flóry a proto se rozhodla chránit pohoří Ruwenzori vyhlášením národního parku Rwenzori Mountains. Ten se rozkládá na téměř 100 000 ha v západní Ugandě a tvoří hlavní část pohoří Ruwenzori. Sousedí s národním parkem Virunga v Demokratické republice Kongo.[2]

  1. SCHOCH, Robert; MCNALLY, Robert Aquinas. Cesty stavitelů pyramid. 1. vyd. Ostrava: Oldag, 2004. 312 s. ISBN 80-86508-49-8. S. 60. 
  2. GORILYUGAN. Měsíční hory [online]. 2021-10-13 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]