Raymond Aron

Raymond Aron
Raymond Aron
Rodné jméno	Raymond Claude Ferdinand Aron
Narození	14. března 1905; 6. pařížský obvod
Úmrtí	17. října 1983 (ve věku 78 let); 4. pařížský obvod
Příčina úmrtí	infarkt myokardu
Místo pohřbení	Hřbitov Montparnasse
Povolání	novinář, filozof, spisovatel, politolog, sociolog, profesor a ekonom
Alma mater	École normale supérieure; Condorcetovo lyceum; Pařížská univerzita; Pařížský institut politických věd; Hocheovo lyceum
Témata	mezinárodní vztahy
Ocenění	Ambassadors' Prize (1962); Goethova cena (1979); Erasmova cena (1983); společník Americké akademie umění a věd; Řád za zásluhy v oblasti umění a věd
Politická příslušnost	Shromáždění francouzského lidu (od 1947); Francouzská sekce dělnické internacionály (od 1925)
Manžel(ka)	Suzanne Aronová
Děti	Dominique Schnapper
Rodiče	Gustave Aron
Příbuzní	Adrien Aron (sourozenec)
Vlivy	Charles Louis Montesquieu; Alexis de Tocqueville; Karl Marx; Max Weber; Wilhelm Dilthey; … více na Wikidatech
Podpis
	multimediální obsah na Commons
	citáty na Wikicitátech
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raymond Aron [rémoⁿ aroⁿ], celým jménem Raymond-Claude-Ferdinand Aron (14. března 1905, Paříž – 17. října 1983, tamtéž) byl francouzský filosof, sociolog a politolog, obhájce liberalismu. Věnoval se hlavně dějinám sociologie, filosofii dějin, kritice totalitarismu a analýze moderní společnosti.

Život

Narodil se v pařížské židovské rodině, v letech 1924–1928 studoval na École normale supérieure a v letech 1930 až 1933 v Německu, v Kolíně nad Rýnem a v Berlíně. Roku 1938 promoval pracemi o filosofii dějin a o současné teorii dějin v Německu. Po pádu Francie odešel za de Gaullem do Velké Británie, kde redigoval časopis „Svobodná Francie“. Po válce se vrátil do Paříže a psal politické komentáře pro Combat, Le Figaro a L’Express a přednášel na École nationale de l'administration a Institut d'études politiques. Pro svůj kritický postoj k marxismu byl teprve roku 1955 jmenován profesorem na Sorbonně. Roku 1968 přešel na École des hautes études en sciences sociales (EHESS), kde byl jeho asistentem Pierre Bourdieu. Roku 1970 byl povolán na College de France. Roku 1978 byl vyznamenán Goethovou cenou ve Frankfurtu nad Mohanem.

Aron napsal přes 40 knih a množství esejů a článků. Mezi nejdůležitější patří:

Úvod do filosofie dějin (1938)
Člověk proti tyranům (1944)
Opium intelektuálů (1955) – nejznámější dílo věnované ideologii marxismu. Popisuje tři „mýty“ (levice, revoluce, proletariát), kriticky analyzuje historický materialismus a hledá důvody, proč intelektuály tato ideologie tolik fascinuje. Název je parafrází citátu Karla Marxe, že náboženství je opium lidstva.
Mír a válka mezi národy (1962)
Třídní boj (1964)
Esej o svobodách (1965)
Demokracie a totalitarismus (1965)
Etapy sociologického myšlení (1967)
Dějiny a dialektika násilí (1973)
Obrana dekadentní Evropy (1977)
Poslední léta století (1984)
Marxův marxismus (2002)

R. Aron, Angažovaný pozorovatel, Praha: Mladá fronta 2003
R. Aron, Demokracie a totalitarismus, Brno: Atlantis 1993
R. Aron, Esej o svobodách: zkoumání moderní civilizace, Bratislava: Archa 1992
R. Aron, Historie XX. století, Praha: Academia 1999
R. Aron, Opium intelektuálů, Praha: Mladá fronta 1999
R. Aron, Opium intelektuálů, Praha: Academia 2019

Obrázky, zvuky či videa k tématu Raymond Aron na Wikimedia Commons
Osoba Raymond Aron ve Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Raymond Aron
(francouzsky)
Centre des recherches politiques Raymond Aron (EHESS)