Nukleomorf
Nukleomorf je redukované buněčné jádro v plastidu, které se objevuje poté, co došlo k sekundární endosymbióze určité fotosyntetizující buňky. Prvním, kdo o jejich vzniku spekuloval a označil termínem nukleomorf, byl A. D. Greenwood.[1]
Nukleomorf byl dosud nalezen u dvou skupin řas, skrytěnek (Cryptophyta) a chlorarachniofyt (Chlorarachniphyta).[1] Představují důkaz, že mnohé plastidy vznikly pozřením jiného eukaryotního organismu, a to konkrétně u skrytěnek pozřením ruduchy a u chlorarachniofyt pozřením zelené řasy.
Nukleomorf bývá umístěn mezi čtyřmi buněčnými membránami, tento počet je způsobem právě několika endosymbiotickými události, které vzniku nukleomorfu předcházely.
Genetická informace
[editovat | editovat zdroj]U buněk, které mají nukleomorf, je tak eukaryotní DNA přítomná nejen ve vlastním jádře daného organismu, ale též uvnitř jejich plastidu. Dále mají tyto organismy samozřejmě jednu plastidovou DNA a také mitochondriální DNA.
Nukleomorfy však mají svou dědičnou informaci značně redukovanou (podobně jako plastidy a mitochondrie), a tak jejich DNA obsahuje jen asi 1 milion párů bází. Zřejmě k tomu částečně došlo horizontálním přenosem genů z nukleomorfu do vlastního jádra.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c ARCHIBALD, John M. Nucleomorph genomes: structure, function, origin and evolution. BioEssays: News and Reviews in Molecular, Cellular and Developmental Biology. 2007-04, roč. 29, čís. 4, s. 392–402. Dostupné online [cit. 2008-08-22]. ISSN 0265-9247. DOI 10.1002/bies.20551.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČEPIČKA, Ivan; KOLÁŘ, Filip; SYNEK, Petr. Mutualismus, vzájemně prospěšná symbióza; Přípravný text – biologická olympiáda 2007–2008. Praha: NIDM ČR, 2007. S. 87.