Mora (lingvistika)

Mora (plurál mory, přídavné jméno: morový^[1]; symbol μ) je fonologická jednotka určující váhu slabiky. V některých jazycích určuje důraz nebo trvání.

Definice mory se různí. Americký jazykovědec James D. McCawley ji roku 1968 například definoval jako „to, čeho má dlouhá slabika dvě a krátká slabika jedno“. Slabika tedy může být dlouhá čili silná s trváním dvou mor nebo krátká čili slabá s trváním jedné mory.^[2]

O morách můžeme mluvit například ve slovenštině, kde se uplatňují při popisu tzv. rytmického zákona. Oproti tomu v češtině popis pomocí mor nemá význam.^[2]

Termín mora je z latinského slova, které znamená „prodlení“.

Dalším jazykem, v němž je výhodné mluvit o morách, je japonština. Moru v ní tvoří samohláska (které může a nemusí předcházet souhláska), morová nazála (/N/) nebo morová obstruenta (/Q/). Význam mor v japonštině je patrný mimo jiné z uspořádání symbolů v japonských slabičných abecedách, zvaných souhrnně kana. Téměř každý znak kany totiž reprezentuje právě jednu moru.^[3]

Koncept mory se uplatní i v japonské poezii. Například tradiční básně haiku jsou tvořeny sedmnácti morami, kterým se v tomto kontextu říká on. Bývají rozepsány na třech řádcích, z nichž druhý má sedm mor a první a třetí mají po pěti morách. Jako příklad haiku lze uvést Bašóovu Žábu:^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mora (linguistics) na anglické Wikipedii.

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.