Koza bezoárová
 Koza bezoárová | |
|---|---|
 Koza bezoárová (poddruh C. a. aegagrus) | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 téměř ohrožený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Řád | sudokopytníci (Artiodactyla) |
| Podřád | přežvýkaví (Ruminantia) |
| Čeleď | turovití (Bovidae) |
| Rod | koza (Capra) |
| Binomické jméno | |
| Capra aegagrus Erxleben, 1777 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Koza bezoárová (Capra aegagrus) je přežvýkavý sudokopytník z čeledi turovitých, významný pro člověka jako předek kozy domácí.
Název
[editovat | editovat zdroj]Název kozy bezoárové je odvozen od bezoárů, kulovitých útvarů ze slepené srsti a rostlinných zbytků, které se nacházejí v jejích předžaludcích. V minulosti (v Číně dosud) se bezoárům připisovala magická či léčivá moc a koza pro ně byla hojně lovena.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Koza bezoárová dosahuje hmotnosti 25–40 kg, délky těla 150 cm a výšky v kohoutku asi 100 cm. Její zbarvení je pískové, žlutohnědé až červenohnědé s výrazným „úhořím pruhem“ uprostřed hřbetu. Končetiny, ocas a někdy i okolí tlamy bývají rovněž tmavé. Typickým znakem kozy bezoárové jsou rohy, které mají obě pohlaví, u samců jsou však mnohem silnější a delší. Rohy kozy bezoárové mají na prořezu čočkovitý (oboustranně vypouklý) tvar, na rozdíl od kozy domácí, jejíž rohy jsou vždy z jedné strany zploštělé. Právě tato vlastnost rohů je nejdůležitějším rozpoznávacím znakem mezi kozou bezoárovou a zdivočelou kozou domácí.
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Vyskytuje se v horských oblastech jihovýchodní Evropy, Malé a střední Asii až po Afghánistán. V Evropě se ve volné přírodě dosud vyskytuje na území Řecka, především na Krétě, kde žije zvláštní, poněkud menší poddruh. Kréťané tuto kozu nazývají kri-kri. O kozách bezoárových, žijících na pustých ostrovech Středomoří se píše již v Odyssei.
Způsob života
[editovat | editovat zdroj]_-_53.jpg)
Kozy bezoárové se zdržují nejraději na skalnatých svazích, porostlých křovinatou vegetací středomořského typu. Aktivní jsou ráno a večer, přes den obvykle odpočívají ve stínu skal nebo i v jeskyních. Zatímco samice s mláďaty žijí ve stádech, která mohou mít i více než 100 členů, dospělí samci jsou samotáři. Říje probíhá v zimních měsících. V tomto období kozlové silně páchnou a bojují mezi sebou o samice. Březost u samic trvá průměrně 170 dnů a obvykle rodí jen jedno mládě. Mladí samci zůstávají s matkou jen do podzimu, samičky déle. Koza bezoárová je býložravec. Živí se různými druhy trav, bylinami, včetně aromatických druhů, které jiným býložravcům nechutnají, okusuje však také listy a kůru keřů a stromů. Potřeba pití je u kozy bezoárové nízká, často si vystačí jen s vodou obsaženou v potravě. Velmi ráda však líže sůl, například na mořském pobřeží.
Introdukce v Česku
[editovat | editovat zdroj]Roku 1953 došlo k prvnímu vysazení kozy bezoárové na českém území, konkrétně na Pálavě. Zde vysazené kozy byly zamýšleny jako trofejová zvěř a v průběhu 60. let bylo stádo doplňováno novými zvířaty, dovezenými z tehdejšího SSSR. Okusem, sešlapem i přehnojením kozy však velmi škodily zdejší chráněné vegetaci, a proto bylo celé stádo od roku 1994 postupně odchyceno a odvezeno do obory Vřísek u České Lípy, kde kozy žijí dodnes.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu koza bezoárová na Wikimedia Commons
.jpg)
