Přeskočit na obsah

Kladrubce

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kladrubce
Kaple svaté Anny
Kaple svaté Anny
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecKasejovice
OkresPlzeň-jih
KrajPlzeňský kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel76 (2021)[1]
Katastrální územíKladrubce (5,91 km²)
PSČ335 44
Počet domů44 (2021)[2]
Kladrubce
Kladrubce
Další údaje
Kód části obce65293
Kód k. ú.665291
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kladrubce jsou vesnice a část města Kasejovice v okrese Plzeň-jih v Plzeňském kraji.

Název vesnice odvozuje své jméno od rubání klád, čili porážení lesa.

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1227.[3] Již ve 13. století ves náležela ke statku kláštera svatého Jiří na Pražském hradě. V roce 1305 byla vyměněna spolu s jinými okolními vesnicemi za jiné, klášteru bližší obce.[zdroj⁠?!] Ve 14. století byla v Kladrubcích vystavěna tvrz, která se pak stala původištěm Sádlů z Kladrubec, vladycké rodiny rozšířené v jižních Čechách. K jejich předkům patřil Jošt z Kladrubec, jenž prodal roku 1380 popluží Oldřichovi, Janovi a Lvovi z Kladrubec. Syny prvních dvou byli Otík a Jindřich.[4]

Otík z Kladrubec daroval roku 1412 hvožďanskému kostelu kopu grošů. Po smrti Jana (1410) spadl statek do rukou krále, který jej daroval Mstidruhovi z Adlaru (1409–1438; byl čeledínem u krále Václava[zdroj⁠?!]), který byl ještě roku 1414 pánem na Kladrubcích.[4] V roce 1418 byl Mikuláš, kněz z Kladrubec, patronem kostela v Budislavicích. V roce 1490 Kladrubce náležely už jiné vladycké rodině.[zdroj⁠?!] V roce 1505 držel Kladrubce Jan Cukr z Tamfeldu (měl manželku Annu z Hodušic), po něm v letech 1527–1532 Ratiboř z téhož rodu. Johanka Dašická z Tamfeldu je prodala Janu Běškovci z Běškovic. Po tomto následoval Jan Strojetický ze Strojetic, jenž zemřel v roce 1543[5] a jehož synové Václav a Bořivoj prodali Kladrubce roku 1546 Petrovi Trautenbergéři ze Tří Dvorů.[4] Roku 1557 jej měli bratři Jindřich a Sigmund, a roku 1579 Jindřich sám.[zdroj⁠?!] Jeho dcera byla Dorota, která Kladrubce zapsala manželu svému Krištofu Oldřichovi z Burgsdorfu. Ten je vydal roku 1603 směnou[zdroj⁠?!] za dům na Hradčanech, Volfovi Novohradskému z Kolovrat, pánu na Lnářích.[4] Od té doby zůstali Kladrubce při lnářském panství až do roku 1850.

Bývalé rytířské sídlo bylo ještě v roce 1675 v dosti dobrém stavu.[zdroj⁠?!] Bylo zbudované z kamene a se šindelovou střechou. Uvnitř bylo několik světnic,[4] z nichž byla poté učiněna ratejna.

O místních rybnících jsou první zmínky z roku 1661: „Ohrazenice na 10 kop, Chocholouš na 6 kop a jiný nad Chocholoušem a Kladrubecký na 30 kop. Pod „velkým“ stál již v roku 1617 mlýn, zvaný Dobšův. Druhý mlýn, zvaný Nový, byl vystavěn někdy na počátku 18. století. Později byl mlýn zrušen a zůstala pouze pila.“

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]
Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[6][7]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 306 289 280 303 292 257 267 181 160 134 98 76 60 61 76
Počet domů 45 47 47 50 49 48 47 44 53 37 29 37 39 39 44

Obecní správa

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v letech 1850–1975 Kladrubce byly samostatnou obcí, se kterým patřily nejprve do okresu Blatná, ale od roku 1960 v okrese Plzeň-jih. Od 1. ledna 1976 do 31. prosince 1979 byly částí obce Životice v okrese Plzeň-jih. Od 1. ledna 1980 jsou částí města Kasejovice v okrese Plzeň-jih. Poté se Životice opět osamostatnily, ale Kladrubce již zůstaly součástí Kasejovic. V letech 1961–1975 k obci patřil Přebudov.[8]

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]
  • Kaple svaté Anny
  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 304. 
  4. a b c d e SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XI. Prácheňsko. Praha: František Šimáček, 1897. 326 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze na Lnářsku, s. 264. 
  5. Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 24. Staroženské-Šyl. Praha: J. Otto, 1906. 901 s. Dostupné online. Heslo Strojetický, s. 264–265. 
  6. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  7. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  8. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 229, 681, 458. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]