Přeskočit na obsah

Karel Malina

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Malina
Narození21. února 1931
Praha
Úmrtí2. února 2015 (ve věku 83 let) nebo 30. ledna 2015 (ve věku 83 let)
Praha
Povolánírozhlasový moderátor a sportovní novinář
TitulPhDr.[1]
OceněníCena Václava Jíry
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Karel Malina (21. února 1931 Praha – 2. února 2015 Praha) byl český rozhlasový sportovní reportér.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Karel Malina se narodil v Praze, sám o sobě říkal, že pochází ze Žižkova.[2] Jako chlapec se věnoval sportu, zejména fotbalu, volejbalu nebo stolnímu tenisu.[2] Absolvoval obchodní školu[2] a hned po maturitě nastoupil do zaměstnání v Československém rozhlase, kde pracoval nejprve jako stenotypista.[3] Později začal vytvářet reportáže ze sportovních akcí a pracoval tak vedle reportérů Josefa Laufera nebo Otakara Procházky. U sportu v rozhlase zůstal i po vzniku sportovní redakce.[4]

Po rozhlasových vlnách zprostředkovával posluchačům v Československu největší úspěchy sportovců v 60. letech včetně účasti fotbalistů v semifinále mistrovství světa 1962 v Chile (společně s Oskarem Manou) nebo zlatých olympijských medailí gymnastky Věry Čáslavské.[3] Její sestavu na bradlech na olympijských hrách 1968 v Mexiku komentoval těmito emotivními slovy: „Věrka se dostává na horní žerď, kmih, nespadla, Ježíši Maria, přátelé. To bylo nádherné a stůj, stůj, výborně, zlato patří Československu.“[4]

Vynikal sametovou barvou svého barytonu,[5] pohotovostí[4] i vysokou jazykovou úrovní, ke které ho dovedl v začátcích jeho zkušenější kolega Otakar Poláček.[2] Ze svých zážitků napsal se spoluautory několik knih, zejména soubor rozhlasových reportáží Letadlo do Pisy obsazeno. Napsal také biografickou publikaci o Josefu Lauferovi.

Působil rovněž např. v Radě expertů, poradním orgánu ředitele Antidopingového výboru ČR.[6]

Byl ženatý, měl dva syny – Karla, který byl sportovním redaktorem ČTK,[7] a Jana, který hrál volejbal a je volejbalovým trenérem.[8]

Klub fair play

[editovat | editovat zdroj]

V 70. letech začal Karel Malina v pondělním pořadu Československého rozhlasu Studio mladých vysílat rubriku „Zlatá za neděli – fair play“.[1] Ta se stala základem budoucích Cen fair play a Malina se stal i jedním ze zakladatelů Československého klubu fair play (nyní Český klub fair play při Českém olympijském výboru).[3] Klub existoval od roku 1975, přičemž v roce 1978 byl formálně začleněn do struktury olympijského výboru.[9] V roce 1998 byl Malina zvolen místopředsedou klubu.[10] Členem klubu zůstal až do své smrti v roce 2015.[11]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 obdržel od Mezinárodního olympijského výboru cenu Sport and Media.[5] V roce 2010 byl za propagaci olympijských myšlenek oceněn Cenou Oty Pavla, kterou uděluje Český olympijský výbor.[12] O rok později ho Českomoravský fotbalový svaz vyznamenal Cenou Václava Jíry.[13] Za rozvoj českého hnutí fair play se stal laureátem ceny Mezinárodního klubu fair play při UNESCO.[3]

Knižní dílo

[editovat | editovat zdroj]
  • S mikrofonem na olympijských hrách (s Gabem Zelenayem; Praha, Orbis, 1969)
  • U mikrofonu byli… (s Miloslavem Holmanem; Praha, Novinář, 1977)
  • Letadlo z Pisy obsazeno (s Miloslavem Holmanem; Praha, Reportér, 1981)
  • Co se nevešlo do mikrofonu (s Miloslavem Holmanem; Praha, Panorama, 1983)
  • Rozhlasový reportér Josef Laufer (Praha, Novinář, 1985, edice Osobnosti české a slovenské žurnalistiky)
  • S mikrofonem za zdravím (s Antonínem Pečenkou; Praha, Videonpress, 1985)
  • Co jsme do mikrofonu neřekli (s Miloslavem Holmanem; Plzeň, Letokruhy, 1993)
  • S mikrofonem za sportem (s Miloslavem Holmanem; Kladno, Delta, 1997)

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b HOLAS, Josef. Fair play jako jádro etiky sportu. Praha, 2009. 45 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Fakulta tělesné výchovy a sportu, Katedra základů kinantropologie a humanitních věd. Vedoucí práce PhDr. Miloš Bednář, Ph.D. s. 21. Dostupné online.
  2. ↑ a b c d MALINA, Karel a ROSÁK, Jan. Karel Malina – sportovní redaktor. Rozhlas.cz [online]. 2011-05-03 [cit. 19.10.2022]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b c d ČTK a ČT sport. Zemřela rozhlasová legenda Karel Malina. ČT sport [online]. 2015-02-02 [cit. 19.10.2022]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b c POKORNÝ Štěpán a BUREŠ, Vojtěch. Legendární sportovní redaktor Karel Malina oslavil osmdesátiny. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-02-21 [cit. 19.10.2022]. 
  5. ↑ a b KOLÁŘ, František. Karel Malina slaví osmdesáté narozeniny!. Olympic.cz [online]. 2011-02-21 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  6. ↑ Rada expertů [online]. Praha: Antidopingový výbor ČR, © 2011–2014 [cit. 2015-02-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-03. 
  7. ↑ JEŘÁBEK, Luboš. Český a československý fotbal: lexikon osobností a klubů. Praha: Grada, 2007. ISBN 8024763508. Kapitola Malina, Karel, s. 118. 
  8. ↑ ČTK. Zemřel Karel Malina, legendární rozhlasový reportér. iSport [online]. 2015-02-02 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ HOLAS, Josef. Fair play jako jádro etiky sportu, s. 22.
  10. ↑ HOLAS, Josef. Fair play jako jádro etiky sportu, s. 24.
  11. ↑ ČECH, David. Zemřel propagátor fair play Karel Malina. In: Český olympijský tým [online]. 03.02.2015 [cit. 19. 10. 2022]. Dostupné z: https://www.olympijskytym.cz/article/zemrel-propagator-fair-play-karel-malina
  12. ↑ KADEŘÁBEK, Petr. Časlavská [sic!] se dočkala své planetky a zavzpomínala na Samaranche. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2010-04-28 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 
  13. ↑ BENEŠOVÁ, Alena. Ceny Václava Jíry dostali Dobiaš, Kopecký a Malina. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-04-20 [cit. 2022-10-19]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Malina&oldid=23449873“