Kamil Lhoták

Kamil Lhoták
Kamil Lhoták na fotografii Karla Kuklíka, portrét 60. léta
Narození	25. července 1912 Bubeneč Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. října 1990 (ve věku 78 let) Praha Československo Československo
Alma mater	Právnická fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	grafický designér, spisovatel, malíř, kreslíř poštovních známek, ilustrátor, grafik a výtvarník
Rodiče	Kamil Josef Lhoták
Ocenění	medaile Za zásluhy 1. stupeň (2019) in memoriam
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kamil Lhoták (25. července 1912 Bubeneč^[1] – 22. října 1990 Praha) byl český malíř, grafik a ilustrátor. Byl jedním ze zakládajících členů Skupiny 42.

Narodil se 25. července 1912 v Bubenči v Praze.^[1] Jeho matka Anna Kouglová již od dětství milovala divadlo a její společenská povaha ji na jednom ze Žofínských plesů pomohla k seznámení s mladým medikem, pozdějším profesorem medicíny Kamilem Josefem Lhotákem (1876–1926), jehož celé jméno znělo rytíř Kamil Lhoták ze Lhoty. Z dlouhodobého vztahu mezi mladou herečkou a lékařem se narodil syn Kamil.

Společensky nerovný vztah a hlavně obava z poškození kariéry dohnaly rytíře ze Lhoty k zatajení dítěte. S jeho matkou se nikdy neoženil, i když celý život svého syna a jeho matku finančně podporoval. Přestože se s nimi málo stýkal a úzkostlivě dbal na utajení veškerých návštěv, podařilo se mu v době války nakazit svého syna infekcí dětské obrny. Následkem bylo celoživotní poškození chlapce tím, že kulhal. Komplex zapíraného dítěte, který mu kamarádi v dětství dávali pocítit, dovedl malého Kamila k citlivosti a pochopení se stejně postiženými. První z nich byla Anna, Lhotákova budoucí múza a také životní partnerka. Vztah k otci, jemuž s oblibou říkal fotr, byl po celý život velmi komplikovaný a nedokázala ho napravit ani finanční podpora rodině, ani půlmilionový odkaz, který profesor Lhoták po letech svému synovi a jeho matce odkázal.

Milující a na svou dobu velmi vzdělaná Anna Kouglová vedla svého syna k zájmu o umění, především o malířství a literaturu. Vedle Julese Verna s nádhernými xylografickými ilustracemi Edouarda Rioua si Lhoták zamiloval i Toulouse-Lautreca, snad i díky jeho osudu postiženého.

V roce 1923 se Lhoták stal žákem Jiráskova gymnázia v Resslově ulici. Vedle prvních setkání s moderním uměním, které mu zprostředkovali jeho obeznámenější spolužáci, se Kamil nechával unášet vydáváním „jednovýtiskového“ Auto-moto zpravodaje, který se svým spolužákem celý kaligraficky psali a kreslili. Ve vyšších třídách gymnázia vydával se spolužáky časopis Hledání umění a své hledání rozšířil i na pravidelné návštěvy výstav v Aventinu.

Po absolvování gymnázia v sobě Kamil popřel sen o studiu na Akademii a na přání matky šel studovat práva. Studoval poctivě, ale bez zvláštního nadšení. Jeho světem byl především svět umění: Ernst, Arp, Giacometti, Klee, Miró, Filla, Šíma, to byli hrdinové, ke kterým mladý student práv vzhlížel. Z práva nakonec udělal i závěrečnou státní zkoušku, jenom o titul JUDr. příliš nestál. Období jeho života až do války bylo naplněno pilným malováním a vstřebáváním všeho, co předválečná avantgarda přinášela světu.

V roce 1938 se oženil se židovkou Herthou Guthovou,^[2] kráskou, která byla stejně tak jako Lhoták v dětství postižena obrnou. O rok později uspořádal v Beaufortově galerii v Jungmannově ulici svoji první výstavu. Během války vytvořil stovky děl, čímž se stále dle vlastních slov „hledající KL“ stal malířem Kamilem Lhotákem, což prezentoval i podpisem celým jménem na jednom z obrazů z roku 1942. Ve stejném roce vznikla i slavná Skupina 42,^[3] jejímiž členy byli mimo Lhotáka i Jiří Kolář, Františkové Gross a Hudeček, Jan Smetana, Karel Souček, Jan Kotík, fotograf Miroslav Hák, Bohumír Matal či sochař Ladislav Zívr. Společná výstava skupiny v roce 1943 se pak stala zřejmě nejdůležitější událostí, která malíře Lhotáka představila jako výraznou a nezaměnitelnou osobnost českého umění. Na výstavě byl mimo dalších 30 prací i obraz s názvem Dcera velkoměsta, který si o pár let později na výstavě českého umění v Paříži se zájmem prohlížel Pablo Picasso.

Rok 1954 a seznámení se spisovatelem Adolfem Branaldem otevřelo Lhotákovi další etapu života. Svoji dlouholetou lásku ke všemu, co má kola či vrtuli, shrnul ilustracemi pro knihu Dědeček automobil, dle vlastních slov nejlepších, které za život dělal. O rok později již spolupracoval s Branaldem jako poradce při natáčení stejnojmenného filmu. Po smrti Kamila Lhotáka napsal vzpomínkovou knihu Můj přítel Kamil.^[4]

V šedesátých letech potkalo Kamila Lhotáka další osudové setkání. Anna Endrštová, kterou jako kluk nakreslil do školního sešitu, se stala jeho modelem a jeho životní družkou. Stejně jako on byla poznamenána fyzickým handicapem a možná právě proto se v její přítomnosti cítil malíř uvolněně. Anča, jak jí přátelé říkali, se stala Lhotákovou hospodyní, kuchařkou a také jakousi tajemnicí, která vytvářela pro malířovu práci klid a zázemí.

Celá šedesátá a sedmdesátá léta byla pro Lhotáka typická velikou pracovní aktivitou. Každoročně vytvořil několik desítek obrazů (přátelé vzpomínají na jeho osobní závazek čtyř obrazů za měsíc), pořádal výstavy, ilustroval knihy. Přesto dokázal malíř reflektovat i moderní světové umění. Nejdříve reagoval na tvorbu Roye Lichtensteina, který mu svým stylem jenom potvrdil, že vlastní cesta, kterou nastoupil už před válkou, byla správná. O několik let později reagoval Lhoták na světové op-artové hnutí svým krajinami s terči.

Závěrečné roky Kamila Lhotáka se vyznačují co do počtu děl menší, ale stále kvalitní tvorbou. Jeho poslední autorská výstava („Grafika“) se konala v prosinci 1989 v pražské galerii Fronta (úvodní slovo a text katalogu Jaromír Pelc). V roce 1990 namaloval svůj poslední obraz s názvem Meteor padá do moře a 22. října zemřel. Urnu s malířovým popelem rozprášil jeho syn Kamil z kopce Číčov u Libčevsi, tak jak si to Kamil Lhoták přál.^[5]

Kamil Lhoták byl výřečný a měl smysl pro humor. Navíc velmi pohotově dovedl glosovat a na jeho typickou, ale neútočnou ironii vzpomínají všichni, kdož ho znali. Jeho pojetí historie bylo jedinečné a nezbývá než citovat pamětníka:

Jako student o Lhotákovi natočil Karel Vachek v roce 1959 krátký filmový portrét Malíř Kamil Lhoták.^[7]

Lhoták byl nositelem několika vyznamenání: např. cena Václava Hollara (1967), zasloužilý umělec (1967), mezinárodní cena Johanna Gottfrieda Herdera (Rakousko, 1980).^[8]

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Lhoták byl samouk s výrazným malířským rukopisem. Tematické rozpětí jeho díla je velmi široké. Typické je pro něho okouzlení moderní technikou: na jeho obrazech se tak objevují různé horkovzdušné balony, vzducholodě, letadla, bicykly nebo staré automobily, závodiště, kouřící komíny nebo nádraží. Inspirací mu byly i různé obrázkové časopisy a reklamní prospekty. Po vzoru kolegů ze Skupiny 42 hledá náměty i v ohradách a zákoutích pražské periferie, které dokáže zobrazit se snovým, básnickým nádechem.

Umělcovo dílo bývá častým cílem padělatelů, doložené jsou stovky takových případů.^[9]

• Krajina s domem a tricyklem (1940)
• Krajina XX. století (1942, tímto obrazem industriální, městské krajiny krajiny s telefonními dráty a letadlem na obloze vyjádřil svou přináležitost ke Skupině 42)^[8]
• Na závodní dráze (1941, obraz znázorňující dynamiku cyklistického závodu na dřevěném velodromu)
• Lidé v krajině – s motorizovaným bicyklem, můj portrét (1950, originálně pojatý malířův autoportrét, zasazený do rozlehlé krajinné scenérie s oblačnou oblohou)
• Závodní motocykly (1957)
• Kopec – krajina s plátěným drakem (1966, jedna z nejrozměrnějších Lhotákových olejomaleb, spojující motiv „Zeleného Irska“ s reálií terénu Českého středohoří)
• Terč a motocykl (1966)
• Červený jehlan v krajině (1984)

Teprve posmrtně, v roce 2013, bylo vystaveno jedno z vrcholných Lhotákových děl, cyklus čtyř set kreseb z roku 1951 s názvem Amerika (text katalogu Jaromír Pelc, vydány rovněž dvě sady pohlednic).^[10] Cyklus byl s úspěchem vystaven i v USA (Consulate General of the Czech Republic, Chicago, Illinois, 2014, Anderson Gallery, Cedar Rapids, Iowa, 2015).

Svými ilustracemi přispíval například do časopisu Světová literatura, ale také do knih. Ilustroval například dílo Karla Sýse Nadechni se a leť!,^[11] básnické sbírky Jaromíra Pelce, romány Julesa Verna Vynález zkázy a Robur Dobyvatel, trilogii Ludvíka Součka Cesta slepých ptáků, romány Marka Twaina a mnoho dalších. Hodně se věnoval tvorbě pro děti, ilustroval např. známé Pohádky o mašinkách.

Spolupracoval rovněž s animovaným filmem, mj. s Jiřím Trnkou.

• Kolo, motocykl, automobil
• Balon, křídla, vrtule
• Z dějin ponorky, torpeda a potápěcích přístrojů
• Stanica železných koní

Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

• 2019 Kamil Lhoták a jeho svět, Alšova jihočeská galerie, Zámecká jízdárna, zámek Hluboká nad Vltavou, 23. 6. 2019 – 6. 10. 2019, kurátor Libor Šteffek.^[12]

• VYKOUPIL, Libor. Ecce homo : z rozhlasových fejetonů. Brno: Julius Zirkus, 2004. 312 s. ISBN 80-903377-0-8. 

• Skupina 42
• Seznam českých malířů

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Lhoták na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Kamil Lhoták
• Kamil Lhoták – Grafické dílo v kontextu ostatní tvorby
• Fotografie Kamila Lhotáka od Václava Chocholy
• Umělcovo grafické dílo
• Zpráva o výstavě díla Kamila Lhotáka v Poštovním muzeu v Praze
• Profil Kamila Lhotáka na Artbohemia.cz
• Kamil Lhoták v informačním systému abART