Přeskočit na obsah

Deira

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Deira
Derenrice
5./6. století654/679 Northumbrie 
Geografie
Mapa
Obyvatelstvo
Státní útvar
Státní útvary a území
Předcházející
Subrománská Británie Subrománská Británie
Následující
Northumbrie Northumbrie

Deira (staroanglicky: Derenrice, Dere) bylo jedno z menších anglosaských[pozn. 1] království, založené v 6. století germánským kmenem Anglů v dobytých oblastech severovýchodní Británie. Později se Deira spojila se sousedním královstvím Bernicie a vytvořila království Northumbrie, které bylo jednou ze zemí tzv. anglosaské heptarchie.[1]

Název království je britonského[pozn. 2] původu z keltského daru znamenající „dub“ (v moderní velštině derw).[1] V tomto případě by název znamenal „lid (řeky) Derwent“. Předpokládá se, že pochází od řeky Derwent protékající touto oblastí a z latinského jména římského města Derventio Brigantium[1][2] (nyní Malton v hrabství Severní Yorkshire).

Rozsah území

[editovat | editovat zdroj]
Anglosaská království

Území Deiry sahalo od ústí řeky Humber k řece Tees a od pobřeží Severního moře až po západní konec Yorkshirského údolí (Vale of York).[3] Tato oblast se nachází v současném distriktu East Riding of Yorkshire.

První písemná zmínka o království Deira se dochovala v latinském spise Historia Brittonum, za jehož autora je pokládán velšský mnich Nennius, a týká se Ællova předka Sœmela (Sœmila), jenž „byl první, kdo Deiru odtrhl od Bernicie“, což podle historiků může znamenat, že vymanil Deiru z britonské moci.[4] Toto je vlastně jediná zmínka o královské dynastii v Deiře před 7. stoletím.

Prvním vládcem Deiry známým podle jména byl Ælla, o němž benediktinský mnich Beda Ctihodný píše ve svém díle Chronica Majora z roku 725 jako o jejím králi v době příchodu misie sv. Augustina v roce 597.[5] Jeho nástupcem byl král Æthelric. V roce 604 napadl Deiru bernicijský král Æthelfrith, zabil krále Æthelrika, vypudil Ællova syna Edwina do exilu a oženil se s Edwinovou sestrou Achou.[5] Edwin našel útočiště u krále Východní Anglie Rædwalda, který ho přesvědčil, aby přijal křesťanství. Potom mu pomohl vrátit se na deirský trůn, když porazil krále Æthelfrithe v bitvě u řeky Idle.[5] Edwin se také stal vládcem Bernicie. Jeho vláda byla úspěšná a skončila až bitvou na Hatfield Chase, kde byl král Edwin poražen spojenými vojsky Mercie, vedenými králem Pendou, a Gwyneddu, vedenými králem Cadwallonem ap Cadfanem.[6]

Edwinovou smrtí skončilo také spojení Bernicie s Deirou. Po Edwinovi se stal vládcem Deiry jeho bratranec, Æthelrikův syn Osric.[6] Po jeho smrti v bitvě s gwyneddským králem Cadwallonem byly trůny Bernicie a Deiry opět v rukou jednoho vládce – Æthelfrithova syna Oswalda.[6] Král Oswald byl roku 641/642 zabit v bitvě u Maserfieldu mercijským králem Pendou. Oswaldův bratr a nástupce král Oswiu měl potíže s udržením moci nad Deirou, která se nakonec vrátila k Ællovu potomku králi Oswinovi.[6] Nicméně bernicijský král Oswiu se neustále pokoušel znovu získat moc nad Deirou, a když to nešlo jinak, nařídil Oswinovu vraždu.[7] Navzdory tomu se mu úplně nepodařilo chopit se v Deiře moci a nepomohlo ani to, že se oženil s Edwinovou dcerou Eanfled.[7] Vládcem Deiry se jako závislý vládce stal jeho synovec Œthelwald. Po bitvě u řeky Winwæd, ve které podkrál Œthelwald stál na straně poraženého mercijského krále Pendy, se král Oswiu znovu krátce stal vládcem Deiry. Nebyl tam však oblíbený a rozhodl se proto obnovit závislé království pod vládou svého syna Aldfritha.[7] Podkrál Aldfrith však měl separatistické tendence, což bylo patrné zejména v náboženské otázce, když se rozhodl upustit od iroskotské liturgie ve prospěch liturgie latinské dříve, než to udělal jeho otec na synodu ve Whitby.[7] Král Oswiu odstavil Aldfritha od moci a jeho další osud není znám.

Po Oswiuově smrti převzal vládu v Northumbrii jeho syn Ecgfrith. Rozhodl se znovu oddělit Deiru jako závislé království a její trůn svěřil svému mladšímu bratru Ælfwinovi. Král Ecgfrith ho tímto krokem chtěl pravděpodobně připravit jako svého nástupce, neboť sám byl bezdětný.[8] Když byl podkrál Ælfwine zabit mercijským vojskem vedeným králem Æthelredem v bitvě na řece Trent roku 679, obě království se znovu spojila pod vládou jednoho krále, krále Ecgfritha.[8]

Rok 679 je považován za skutečný počátek sjednocené Northumbrie, protože už nikdy potom neměly Bernicie a Deira samostatné vládce.[pozn. 3][8]

Králové Deiry

[editovat | editovat zdroj]
Doba vlády Držitel úřadu Poznámky
Deirská dynastie
559/560–589 Ælla (Aelli) Yffův syn
589/599–604 Æthelric (Aedilric)
Bernicijská dynastie
593/604?–616 Æthelfrith rovněž král Bernicie, zabit v bitvě
Deirská dynastie
616–632 Edwin Ællův syn, vládl také v Bernicii; zabit v bitvě gwyneddským králem Cadwallonem a mercijským králem Pendou; Svatý Edwin
633–634 Osric
Bernicijská dynastie
633–642 Oswald Æthelfrithův syn, vládl také v Bernicii; zabit v bitvě mercijským králem Pendou; Svatý Oswald
642–644 Oswiu Æthelfrithův syn, vládl také v Bernicii
Deirská dynastie
644–651 Oswine Osrikův syn, zavražděn
Bernicijská dynastie
651–654/655 Æthelwold Oswaldův syn
654–670 Oswiu znovu
656–664 Alchfrith podkrál pod svým otcem Oswiuem
664–670 Ecgfrith podkrál pod svým otcem Oswiuem, po jehož smrti se stal králem celé Northumbrie
670–679 Ælfwine podkrál pod svým bratrem Ecgfrithem, králem Northumbrie. Zabit v bitvě na řece Trent mercijským králem Æthelredem
  1. termín „anglosaský“ se v tomto článku vztahuje především ke kmeni Anglů.
  2. Pro původní obyvatele římské a pořímské Británie moderní angličtina souhrnně používá termín „Britons“, tedy „Britoni“, na rozdíl od současných Britů, tedy „Brits/British“; termín „Britoni“ v češtině zdomácněl jenom částečně, někdy je používán jako ekvivalent slova „Britoni“ běžnější termín „britští Kelti“.
  3. Někdy se bere počátek Oswaldovy vlády, rok 634, jako rok založení Northumbrie.

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Deira na polské Wikipedii, Deira na anglické Wikipedii a List of monarchs of Northumbria na anglické Wikipedii.

  1. a b c SNYDER, Christopher Allen. The Britons, The peoples of Europe. 1. vyd. [s.l.]: John Wiley & Sons, 2003. 331 s. Dostupné online. ISBN 0-631-22260-X. S. 210–212. (anglicky) 
  2. HIGHAM, Nicholas John. The Kingdom of Northumbria AD 350–1100. 1. vyd. Stroud: Sutton Publishing, 1993. 320 s. Dostupné online. ISBN 0-86299-730-5. S. 81. (anglicky) 
  3. CANNON, John; HARGREAVES, Anne. The kings & queens of Britain. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. 404 s. Dostupné online. ISBN 0-19-955922-8. S. 33. (anglicky) 
  4. YORKE, Barbara. Królowie i królestwa Anglii w czasach Anglosasów. Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2009. 272 s. ISBN 978-83-01-16169-9. S. 109. (polsky) 
  5. a b c YORKE, Barbara. Królowie i królestwa Anglii w czasach Anglosasów. Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2009. 272 s. ISBN 978-83-01-16169-9. S. 112. (polsky) 
  6. a b c d YORKE, Barbara. Królowie i królestwa Anglii w czasach Anglosasów. Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2009. 272 s. ISBN 978-83-01-16169-9. S. 113. (polsky) 
  7. a b c d YORKE, Barbara. Królowie i królestwa Anglii w czasach Anglosasów. Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2009. 272 s. ISBN 978-83-01-16169-9. S. 114. (polsky) 
  8. a b c YORKE, Barbara. Królowie i królestwa Anglii w czasach Anglosasów. Varšava: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2009. 272 s. ISBN 978-83-01-16169-9. S. 115. (polsky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]