Přeskočit na obsah

Bianca Andreescuová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bianca Andreescuová
Bianca Andreescuová ve Wimbledonu 2017
Bianca Andreescuová ve Wimbledonu 2017
PřezdívkaBibi
StátKanadaKanada Kanada
Datum narození16. června 2000 (24 let)
Místo narozeníMississauga, Kanada[1]
BydlištěThornhill, Kanada[1]
Výška170 cm[1]
Profesionál od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek9 417 223 USD
Dvouhra
Poměr zápasů195–94
Tituly3 WTA, 1 WTA 125K, 5 ITF
Nejvyšší umístění4. místo (21. října 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2019, 2021, 2023)
French Open3. kolo (2023, 2024)
Wimbledon3. kolo (2023, 2024)
US Openvítězka (2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistryňzákladní skupina (2019)
Olympijské hry2. kolo (2024)
Čtyřhra
Poměr zápasů31–19
Tituly0 WTA, 3 ITF
Nejvyšší umístění147. místo (16. července 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open1. kolo (2019)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Openfinále (2023)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20241021a21. října 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bianca Vanessa Andreescuová, nepřechýleně Andreescu, (* 16. června 2000 Mississauga) je kanadská profesionální tenistka rumunského původu. Titulem z US Open 2019 se stala prvním kanadským vítězem grandslamové dvouhry a první teenagerkou od Marie Šarapovové z roku 2006, jíž se podařilo ovládnout grandslam. Na Canada Masters 2019 triumfovala jako první Kanaďan po padesáti letech.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála tři singlové turnaje, když první z nich ovládla na kalifornském Indian Wells Masters 2019. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře. Jednu singlovou trofej přidala v sérii WTA 125K.[2]

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v říjnu 2019 na 4. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2018 na 147. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše na 3. místě během února 2016. Trénuje ji Kanaďan Sylvain Bruneau.[1]

V juniorské kategorii zvítězila spolu s Američankou Carson Branstineovou ve čtyřhře Australian Open 2017 a French Open 2017.

V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2017 v utkání základního bloku 1. skupiny americké zóny proti týmu Venezuely, v němž vyhrála dvouhru i čtyřhru. Kanaďanky zvítězily 2:1 na zápasy. Do roku listopadu 2024 v soutěži nastoupila k deseti mezistátním utkáním s bilancí 8–4 ve dvouhře a 3–0 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se roku 2000 v kanadském městě Mississauga, součásti aglomerace Velkého Toronta, do rodiny rumunských imigrantů.[4] Otec, profesí inženýr, nastoupil v Kanadě do zaměstnání krátce po dokončení studií na Transylvánské univerzitě v Brašově.[5] Matka, která absolvovala Univerzitu v Craiově, začala pracovat na pozici chief compliance officer v torontské společnosti Global Maxfin Investments.[6]

Tenis začala hrát v sedmi letech v Pitești, pod vedením Gabriela Hristache, kdy se rodina vrátila zpět do Rumunska.[4][7] O několik let později přesídlila znovu do Kanady. Mladá hráčka trénovala v tenisovém oddílu Ontario Racquet Club v Mississauze.[4] V jedenácti letech byla přijata do Národního tréninkového programu v Torontu, organizovaného tenisovým svazem Tennis Canada.[4]

Na Rogers Cupu 2016 ji podpořila v přechodu k profesionálkám Simona Halepová a poskytla rady.[8]

Bydlí v Torontu. Střední jméno Vanessa získala po herečce a zpěvačce Vanesse Williamsové.[9] V důsledku časové zaneprázdněnosti tenisem dokončila středoškolské vzdělání na torontské Bill Crothers Secondary School dálkově prostřednictvím internetu.[10] Přezdívána je jako „Bibi“. Plynně hovoří rumunsky a anglicky. Její výchovu v Kanadě vedly rumunské babičky.[6]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V juniorském tenisu ovládla Orange Bowl 2014 v kategorii 16letých po finálové výhře nad Dominique Schaeferovou jako čtvrtá Kanaďanka v řadě.[11] O rok později přidala na témže turnaji titul mezi 18letými. Po Mary Joe Fernandezové[12] a Chris Evertové se stala třetí juniorkou, která dokázala vyhrát dvakrát za sebou v různých věkových kategoriích.[10] Semifinále juniorské dvouhry si zahrála na Australian Open 2017 a ve čtyřhře triumfovala s Američankou Carson Branstineovou.[13] Červnová juniorka French Open 2017 znamenala další deblovou trofej s Branstineovou a čtvrtfinálovou účast ve dvouhře.[14]

Na srpnovém Citi Open 2017 ve Washingtonu, D.C. si zahrála, vyjma grandslamu, první hlavní soutěž v rámci okruhu WTA Tour

V rámci událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2015, když na turnaj v kanadském Gatineau s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. Ve dvouhře prošla až do finále, když na její raketě postupně dohrály 429. žena klasifikace Elizabeth Halbauerová, 288. hráčka světa Barbora Štefková, 206. v pořadí Šúko Aojamová a 275. singlistka žebříčku Victoria Rodríguezová. V boji o titul ji zdolala 155. žena klasifikace Alexa Glatchová ze Spojených států.[15] Navazující týden získala další divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu 2015, kde se vůbec poprvé objevila na túře WTA. V úvodní fázi podlehla Bělorusce Olze Govorcovové.[2]

Na okruhu WTA Tour debutovala ve Wimbledonu 2017. Vyjma grandslamu pak odehrála první hlavní soutěž na srpnovém Citi Open 2017 ve Washingtonu, D.C., kam obdržela divokou kartu. Premiérového vítězného zápasu dosáhla nad Italkou Camilou Giorgiovou. Ve druhé fázi vyřadila třináctou hráčku žebříčku Kristinu Mladenovicovou, čímž se stala první tenistkou narozenou v roce 2000 a později, která porazila členku elitní světové dvacítky.[16] Ve čtvrtfinále dohrála na raketě Němky Andrey Petkovicové po třísetovém průběhu.[17]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel v ženském singlu Wimbledonu 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na její raketě postupně dohrály Kayla Dayová, Akiko Omaeová a Viktória Kužmová. V úvodním kole dvouhry však nenašla recept na další Slovenku Kristínu Kučovou.[1]

2019: Vítězka US Open a členka první světové pětky

[editovat | editovat zdroj]

Sezónu otevřela debutovým startem na aucklandském ASB Classic jako 152. hráčka žebříčku, kde postoupila z kvalifikace. Na její raketě postupně dohrály Němka Laura Siegemundová, nejvýše nasazená a členka první světové desítky Caroline Wozniacká, turnajová šestka Venus Williamsová a třetí nasazená Sie Šu-wej.[18] Až ve finále nestačila na obhájkyni trofeje Julii Görgesovou, přestože získala úvodní sadu.[19][20] Druhý grandslamový start v hlavní soutěži přišel na Australian Open, kde jí v kvalifikačním kole skrečovala Tereza Smitková. Premiérové grandslamové výhry dosáhla nad Američankou Whitney Osuigweovou, startující na divokou kartu, aby ji ve druhém kole vyřadila lotyšská turnajová třináctka Anastasija Sevastovová.

Z Austrálie odletěla do Spojených států. Debutovou trofej v sérii WTA 125K pak vybojovala na nově zařazeném Oracle Challenger Series, konaném v závěru ledna v Newport Beach.[21] Po finálovém vítězství nad Jessicou Pegulaovou učinila průlom do elitní světové stovky žebříčku WTA, když se v jeho vydání z 28. ledna 2019 posunula ze 106. na 68. místo. Přeskočila i Bouchardovou a poprvé se stala kanadskou jedničkou.[1][22] Do semifinále prošla na únorovém Abierto Mexicano Telcel v Acapulku, kde ji stopku vystavila Američanka Sofia Keninová.[23] Po skončení soutěže se posunula na nové kariérní maximum, 60. místo světové klasifikace.[24]

Průlom v kariéře přišel na březnovém BNP Paribas Open v Indian Wells, turnaji z kategorie Premier Mandatory. V úvodním klání zdolala ve třech sadách Rumunku Irinu-Camelii Beguovou, poté vyřadila dvacátou druhou nasazenou Dominiku Cibulkovou, kvalifikantku Stefanie Vögeleovou a turnajovou osmnáctku Wang Čchiang. Ve čtvrtfinále přehrála Garbiñe Muguruzaovou a ani mezi poslední čtveřicí ji nezastavila světová šestka Elina Svitolinová.[25] Ve finálovém duelu zdolala, přes křeče ve třetím setu, německou turnajovou osmičku Angelique Kerberovou a na okruhu WTA Tour si připsala premiérové turnajové vítězství. Z pozice šedesáté hráčky světa se v Indian Wells stala první šampionkou startující na divokou kartu a v osmnácti letech také nejmladší vítězkou od triumfu Sereny Williamsové v roce 1999. Bodový zisk ji katapultoval na 24. příčku žebříčku.[26][27][28]

Na navazujícím Miami Open jí los do úvodního kola přisoudil opět Beguovou, jíž znovu porazila, tentokrát ovšem až po odvrácení mečbolu. Ve druhé fázi oplatila acapulskou porážku Keninové a v rozmezí několika dnů následně opět vyřadila světovou čtyřku Kerberovou.[29] Po ztrátě první sady v osmifinále proti turnajové jedenadvacítce Anett Kontaveitové, utkání v úvodu druhého setu skrečovala pro poranění pravého ramene. Skončila tak její 10zápasová neporazitelnost.[30]

V důsledku zranění ramene byla nucena vynechat většinu antukové sezóny.[31] Vrátila se červnovým grandslamem French Open, kde startovala jako dvacátá druhá nasazená. Po vítězství v třísetové bitvě nad Marií Bouzkovou odstoupila před druhým kolem s Keninovou.[32] Pro nedoléčené zranění pak nehrála ani na travnatých turnajích.[33]

S trofejí pro vítězku US Open 2019

Na torontském Rogers Cupu, turnaji z kategorie Premier 5, postoupila do finále po výhrách nad světovou pětkou Kiki Bertensovou, třetí hráčkou žebříčku Karolínou Plíškovou a Američankou Sofií Keninovou. V závěrečném utkání po čtyřech gemech skrečovala světová desítka Serena Williamsová pro bolest zad. Druhým singlovým titulem se na Canada Masters stala první kanadskou šampionkou od Faye Urbanové a roku 1969.[34] Zápasová bilance výher a proher od ledna 2019 činila 38–4. Bodový zisk ji posunul na nové kariérní maximum, 14. místo žebříčku. Do sezóny přitom vstoupila jako hráčka z poloviny druhé světové stovky a více než čtvrt roku byla nucena vynechat.[35]

Na US Open přijížděla v roli světové patnáctky. Na cestě do finále na její raketě postupně dohrály Katie Volynetsová, Kirsten Flipkensová, Caroline Wozniacká, Taylor Townsendová, Elise Mertensová a Belinda Bencicová. V rozhodujícím duelu o titul pak přehrála americkou světovou osmičku Serenu Williamsovou po dvousetovém průběhu, čímž navýšila sezónní poměr výher proti členkám elitní desítky na 8–0. Stala se tak prvním kanadským vítězem ve dvouhře grandslamu, a to již při čtvrté účasti na turnajích velké čtyřky, čímž vyrovnala rekord Moniky Selešové z French Open 1990 (v roce 2021 překonaný Raducanovou). Jako první v historii zvítězila ve Flushing Meadows při debutu v hlavní soutěži. V 19 letech byla prvním tenistou narozeným v roce 2000 či později, jenž triumfoval v grandslamové dvouhře (muži stále čekali na vítěze narozeného po roce 1990),[36] nejmladším šampionem grandslamu od titulu Světlany Kuzněcovové na US Open 2004 a prvním teenagerem s trofejí ze singlu majoru od Marie Šarapovové na US Open 2006. Premiérově pronikla do elitní světové desítky žebříčku WTA, na 5. místo.[37][38]

Sérii vítězství prodloužila třemi výhrami na pekingském China Open na šestnáct utkání, ve čtvrtfinále ale neudržela proti Japonce Naomi Ósakaové náskok setu a zaznamenala tak první prohru v dokončeném zápase od začátku března. Jednalo se i o její první porážku s hráčkou z první desítky hodnocení.[39] Dostatečný bodový zisk jí zajistil premiérovou účast na Turnaji mistryň poprvé konaného v Šen-čenu. Jako turnajová a světová čtyřka v prvním duelu nevyužila na podání mečbol proti Simoně Halepové[40] a po ztrátě prvního setu s Karolínou Plíškovou zápas skrečovala pro poranění levého kolena.[41] Přestože jí pravidla umožňovala dohrát skupinu zápasem se Svitolinovou, kvůli zranění z turnaje odstoupila.[42]

2020: Pokračující zranění a koronavirová pauza

[editovat | editovat zdroj]

Pro přetrvávající zranění kolena z Turnaje mistryň 2019 vynechala první měsíce sezóny včetně účasti na Australian Open. Ani na Indian Wells Masters nebyla připravená obhajovat trofej. Březnový turnaj byl následně zrušen pro pandemii koronaviru a profesionální sezóna přerušena až do začátku srpna.[43][44] V polovině téhož měsíce se jako obhájkyně trofeje odhlásila z US Open pro dlouhodobý výpadek, kvůli němuž se nebyla schopná dostat do zápasového rytmu a vrátit na obvyklou herní úroveň.[45][46] Odhlášením ze závěrečného grandslamu roku French Open zároveň ukončila sezónu,[47] ve které nenastoupila k žádnému soutěžnímu utkání. Díky změně systému žebříčku WTA, kdy od března nebyly odečítány žádné bodové zisky z předchozího roku, však zakončila sezónu na 7. místě.

2021: Návrat na dvorce a další zranění

[editovat | editovat zdroj]
Andrescuová naFrench Open

Na kurty se vrátila po odhlášení z Grampians Trophy až grandslamovým Australian Open. Svůj první soutěžní zápas po více ne�� 15 měsících zvládla, když porazila Rumunku Mihaelu Buzărnescuovou. Ve druhém ji zastavila úřadující světová jednička ze čtyřhry Sie Šu-wej, na níž uhrála jenom pět her. Po brzkém vyřazení z grandslamu přijala divokou kartu do Phillip Island Trophy, taktéž konaného v Melbourne Parku. Po třísetových výhrách nad Brengleovou a Beguovou a skreči Dijasoou postoupila do semifinále, kde nevyužila mečboly proti Marii Bouzkové. Pro zranění nohy se pak odhlásila z podniků v Adelaide, Dauhá a Dubaji.[48]

Znovu se představila až na Miami Open v roli osmé nasazené. Na její raketě postupně dohrály kvalifikantka z druhé světové stovky Tereza Martincová, osmadvacátá nasazená Amanda Anisimovová, světová třináctka Garbiñe Muguruzaová a nenasazená Sara Sorribesová Tormová. V semifinále pak v noční bitvě přehrála Řekyni Marii Sakkariovou až v tiebreaku rozhodující třetí sady, přestože soupeřka podávala v závěru třetí sady na postup. Finálovou soupeřkou byla světová jednička Ashleigh Bartyová. V průběhu zápasu si však Kanaďanka podvrtla kotník za stavu 3–6, 0–4 byla donucena zápas skrečovat.[49]

Do Mutua Madrid Open nenastoupila pro pozitivní test covid-19.[50] Kvůli protipandemickým pravidlům italské vlády musela vynechat i navazující Rome Masters a Emilia-Romagna Open.[51] Jejím jediným přípravným turnajem se tak stal pouze podnik ve Štrasburku. V prvních dvou kolech přehrála 279., respektive 259. hráčky světa Lázarovou Garcíaovou a Zanevskou. Jednalo se o její vůbec první výhry v hlavní soutěži antukové turnaje pořádaného na okruhu WTA. Před čtvrtfinálovým duelem z turnaje odstoupila. V prvním kole French Open ji vyřadila pozdější semifinalistka Tamara Zidanšeková poměrem 7–9 ve třetím setu, přestože ve třetím setu podávala na vítězství a k postupu jí chyběly dva body.[52]

Travnatý berlínský turnaj přinesl porážku ve druhém kole od Alizé Cornetové. Ve stejné fázi pak skončila v Eastbourne po porážce od Anett Kontaveitové. Wimbledon pak znamenal další prohru v prvním kole majoru, když po dvou týdne opět podlehla Cornetové, když tentokrát uhrála jen tři hry. Následně oznámila, že se nezúčastní olympijského turnaje.[53]

Finále na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Ženská dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2019 US Open tvrdý USA Serena Williamsová 6–3, 7–5

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalistka 2023 French Open antuka Nový Zéland Michael Venus Japonsko Miju Katová
Německo Tim Pütz 		6–4, 4–6, [6–10]

Finále na okruhu WTA Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 D)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (2–1 D)
Premier / WTA 500 (0)
International / WTA 250 (0–3 D, 0–1 Č)

Dvouhra: 7 (3–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 6. ledna 2019 Auckland, Nový Zéland tvrdý Německo Julia Görgesová 6–2, 5–7, 1–6
Vítězka 1. 17. března 2019 Indian Wells, Spojené státy tvrdý Německo Angelique Kerberová 6–4, 3–6, 6–4
Vítězka 2. 11. srpna 2019 Toronto, Kanada tvrdý USA Serena Williamsová 3–1skreč
Vítězka 3. 7. září 2019 US Open, New York, Spojené státy tvrdý USA Serena Williamsová 6–3, 7–5
Finalistka 2. 3. dubna 2021 Miami, Spojené státy tvrdý Austrálie Ashleigh Bartyová 3–6, 0–4skreč
Finalistka 3. 25. června 2022 Bad Homburg, Německo tráva Francie Caroline Garciaová 7–6(7–5), 4–6, 4–6
Finalistka 4. 16. června 2024 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva   Ljudmila Samsonovová 6–4, 3–6, 5–7

Čtyřhra: 1 (0–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 17. září 2017 Québec, Kanada koberec (h) Kanada Carson Branstineová Maďarsko Tímea Babosová
Česko Andrea Hlaváčková 		3–6, 1–6

Finále série WTA 125

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (1–0 D)

Dvouhra: 1 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 27. ledna 2019 Newport Beach, Spojené státy tvrdý USA Jessica Pegulaová 0–6, 6–4, 6–2

Finále na okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 9 (5–4)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 2. srpna 2015 Gatineau, Kanada tvrdý USA Alexa Glatchová 4–6, 3–6
Vítězka 1. 14. srpna 2016 Gatineau, Kanada tvrdý USA Elizabeth Halbauerová 6–2, 7–5
Finalistka 2. 23. října 2016 Saguenay, Kanada tvrdý (h) USA CiCi Bellisová 4–6, 2–6
Vítězka 2. 26. února 2017 Rancho Santa Fe, Spojené státy tvrdý USA Kayla Dayová 6–4, 6–1
Vítězka 3. 2. dubna 2017 Santa Margherita di Pula, Itálie antuka USA Bernarda Peraová 6–7(8–10), 6–2, 7–6(10–8)
Finalistka 3. 1. dubna 2018 Kōfu, Japonsko tvrdý Thajsko Luksika Kumkhumová 3–6, 3–6
Finalistka 4. 8. dubna 2018 Kašiwa, Japonsko tvrdý Thajsko Luksika Kumkhumová 3–6, 6–7(4–7)
Vítězka 4. 24. října 2018 Florence, Spojené státy tvrdý Japonsko Mari Ósakaová 6–4, 2–6, 6–3
Vítězka 5. 28. listopadu 2018 Norman, Spojené státy tvrdý Kolumbie María Camila Osorio Serranová 6–1, 6–0

Čtyřhra: 4 (3–1)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 14. srpna 2016 Gatineau, Kanada tvrdý Kanada Charlotte Robillard-Milletteová Japonsko Mana Ajukawová
Spojené království Samantha Murrayová 		4–6, 6–4, [10–6]
Finalistka 1. 22. října 2016 Saguenay, Kanada tvrdý (h) Kanada Charlotte Robillard-Milletteová Rumunsko Elena Bogdanová
Rumunsko Mihaela Buzărnescuová 		4–6, 7–6(7–4), [6–10]
Vítězka 2. 29. října 2017 Saguenay, Kanada tvrdý (h) Kanada Carol Zhaová USA Francesca Di Lorenzová
Nový Zéland Erin Routliffeová 		bez boje
Vítězka 3. 22- července 2018 Gatineau, Kanada tvrdý Kanada Carson Branstineová Čínská Tchaj-pej Hsu Chieh-yu
Mexiko Marcela Zacaríasová 		4–6, 6–2, [10–4]


Finále na juniorce Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Čtyřhra juniorek: 2 (1–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2017 Australian Open tvrdý USA Carson Branstineová Polsko Maja Chwalińská
Polsko Iga Świąteková		 6–1, 7–6(7–4)
Vítězka 2017 French Open antuka USA Carson Branstineová Rusko Olesja Pervušinová
Rusko Anastasja Potapovová		 6–1, 6–3

Chronologie výsledků na Grand Slamu

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 2024 SR V–P
Australian Open A 1Q 2. kolo A 2. kolo A 2. kolo A 0 / 3 3–3
French Open 1Q 3Q 2. kolo[a] A 1. kolo 2. kolo 3. kolo 3. kolo 0 / 5 6–4
Wimbledon 1. kolo 3Q A NH 1. kolo 2. kolo 3. kolo 3. kolo 0 / 5 5–5
US Open 1Q 1Q Vítěz A 4. kolo 3. kolo A 1 / 3 12–2
výhry–prohry 0–1 0–0 9–1 0–0 4–4 4–3 5–3 4–2 1 / 16 26–14

Vysvětlivky

  1. ↑ Odstoupení před 2. kolem French Open 2019 nebylo započítáno jako porážka.
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Turnaj rok dosažení popis rekordu sdílení zdroj
US Open 2019 vítěz dvouhry při první účasti v hlavní soutěži (open éra) Emma Raducanuová [54]

Ceny

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bianca Andreescu na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Bianca Andreescuová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20191020a20. října 2019
  2. ↑ a b Bianca Andreescuová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20200830a30. srpna 2020
  3. ↑ Bianca Andreescuová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20200830a30. srpna 2020
  4. ↑ a b c d Bianca Andreescu: confident, driven and ready to take flight [online]. Tennis Canada, 6-5-2015 [cit. 2015-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 09-09-2018. 
  5. ↑ EXCLUSIV | Poveste de vis la Wimbledon cu o puștoaică din România care reprezintă Canada! Antrenată de celebra Nathalie Tauziat, verișoara lui Deschamps, Bianca Andreescu e una dintre cele trei jucătoare de 17 ani din Top 200 WTA. "Se investesc 250.000 de dolari pe an" [online]. www.prosport.ro, 2017-07-04 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (rumunsky) 
  6. ↑ a b Cine este Bianca Andreescu. Jucătoarea canadiană de origine română a început să joace tenis la Pitești [online]. www.libertatea.ro, 2019-01-04 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (rumunsky) 
  7. ↑ Povestea Biancai Andreescu: Motivul pentru care a plecat din Romania si reprezinta Canada [online]. Ziare [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (rumunsky) 
  8. ↑ Bianca Andreescu: „Am început tenisul în Romania și m-am îndrăgostit de acest sport” [online]. www.treizecizero.ro, 2019-01-04 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (rumunsky) 
  9. ↑ MYLES, Stephanie. Injuries the biggest opponent for Canada's junior tennis star. Toronto Star. 26-01-2016. Dostupné online [cit. 24-06-2016]. 
  10. ↑ a b MCINTYRE, Mike. A Glimpse into the Future. Ontario Tennis. Ontario Tennis Association, jaro 2016. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-01-2019. 
  11. ↑ Andreescu crowned U16 Orange Bowl champion [online]. Tennis Canada, 13-12-2014 [cit. 2015-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-01-2016. 
  12. ↑ HARWITT, Sandra. Andreescu earns second junior Orange Bowl victory [online]. International Tennis Federation, 14-12-2015 [cit. 2015-12-14]. Dostupné online. 
  13. ↑ Drawsheet: Australian Open Junior Championships [online]. ITFTennis.com [cit. 2017-01-27]. Dostupné online. 
  14. ↑ Drawsheet: Roland Garros Junior French Championships [online]. ITFTennis.com [cit. 2017-06-10]. Dostupné online. 
  15. ↑ Drawsheet: $25,000 Gatineau [online]. International Tennis Federation [cit. 2015-08-01]. Dostupné online. 
  16. ↑ Andreescu and Raonic reach Washington quarters [online]. Tennis Canada [cit. 2017-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-08-2017. 
  17. ↑ Andreescu thrilled to play at home at Rogers Cup [online]. [cit. 2017-08-06]. Dostupné online. 
  18. ↑ Dream Andreescu run continues to Auckland final with Hsieh win [online]. 05-01-2019 [cit. 2019-01-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Görgesová v Aucklandu zastavila Andreescuovou a poprvé obhájila titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 
  20. ↑ Goerges seals Auckland double, ends Andreescu’s fairytale run [online]. 6-01-2019 [cit. 2019-01-08]. Dostupné online. 
  21. ↑ Canada's Bianca Andreescu wins 1st WTA title [online]. 28-01-2019 [cit. 2019-02-10]. Dostupné online. 
  22. ↑ 1st WTA title vaults Canada's Bianca Andreescu to No. 68. CBC. 28-01-2019. Dostupné online [cit. 18-02-2019]. 
  23. ↑ Kenin outlasts Andreescu in Acapulco semifinal thriller. WTA. 02-03-2019. Dostupné online [cit. 02-03-2019]. 
  24. ↑ WTA Rankings 2019 Update: Kenin, Andreescu hit career highs [online]. 04-03-2019 [cit. 2019-03-05]. Dostupné online. 
  25. ↑ Audacious Andreescu dismisses Muguruza to make Indian Wells semifinals [online]. 14-03-2019 [cit. 2019-03-14]. Dostupné online. 
  26. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Osmnáctiletá Andreescuová vybojovala první titul a hned z Indian Wells! [online]. TenisPortal.cz, 2019-03-17, rev. 2019-03-18 [cit. 2019-03-26]. Dostupné online. 
  27. ↑ Andreescu surprises Svitolina to reach biggest final of her career at Indian Wells [online]. WTA Tennis. Dostupné online. 
  28. ↑ Andreescu conquers Kerber to win first title in Indian Wells [online]. 17-03-2019 [cit. 2019-03-18]. Dostupné online. 
  29. ↑ Andreescu outlasts Kerber again late into Miami night [online]. 24-03-2019 [cit. 2019-03-24]. Dostupné online. 
  30. ↑ Kontaveit ends Andreescu streak, BNP Paribas Open champ retires in Miami [online]. 25-03-2019 [cit. 2019-03-25]. Dostupné online. 
  31. ↑ Bianca Andreescu set to miss Rome due to ongoing shoulder injury [online]. 09-05-2019 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  32. ↑ Andreescu withdraws from Roland Garros due to shoulder injury. [online]. 29-05-2019 [cit. 2019-08-09]. Dostupné online. 
  33. ↑ Shoulder injury sidelines teenage sensation Bianca Andreescu from Wimbledon [online]. 26-06-2019 [cit. 2019-05-09]. Dostupné online. 
  34. ↑ CHIDLEY-HILL, John. Bianca Andreescu wins Rogers Cup after tennis icon Serena Williams retires from final. www.cbc.ca. CBC Sports, 11-08-2019. Dostupné online [cit. 11-08-2019]. 
  35. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Andreescuová ovládla domácí Toronto. Serena ve finále po čtyřech gamech vzdala [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-11 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 
  36. ↑ ‘You’ve made history’: Twitter celebrates 19-year-old Bianca Andreescu’s incredible US Open triumph [online]. Scroll.in, 2019-09-07 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. ↑ Mathieu Wood. Bianca Andreescu defeats Serena Williams to win US Open women’s singles title [online]. Sky Sports, 7-9-2019 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  38. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK. Neuvěřitelná sezona Andreescuové pokračuje. Devatenáctiletá Kanaďanka přehrála Serenu a má první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2019-09-08 [cit. 2019-09-09]. Dostupné online. 
  39. ↑ MALLORY, Jace. China Open 2019: Bianca Andreescu falls to Naomi Osaka in first-ever meeting between two young stars. Sporting News [online]. 2019-10-04 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  40. ↑ 2019 WTA Finals highlights: Halep holds off Andreescu [online]. WTA Tennis [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ CARAYOL, Tumaini. Karolina Pliskova wins as Bianca Andreescu retires: WTA Finals – as it happened. The Guardian [online]. 2019-10-30 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. ISSN 0261-3077. 
  42. ↑ Bianca Andreescu withdraws from WTA Finals due to injury [online]. CTV News, 2019-10-31 [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ MALLORY, Jace. How long is Bianca Andreescu out? Injury timeline, return date, latest updates on Canadian tennis star [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  44. ↑ WTA and ATP announce further suspension of tours [online]. 01-04-2020 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  45. ↑ Andreescuová nebude na US Open obhajovat, už deset měsíců léčí koleno. iDNES.cz [online]. 2020-08-13 [cit. 2020-08-26]. Dostupné online. 
  46. ↑ Andreescu won't defend US Open title due to coronavirus fears [online]. France 24, 2020-08-13 [cit. 2020-08-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Andreescuová si dává čas na doléčení kolena, letos už se na kurty nevrátí [online]. TenisPortál.cz, 2020-09-22 [cit. 2020-10-21]. Dostupné online. 
  48. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Andreescuová vynechá také Dauhá a Dubaj, v Dauhá bude chybět i Halepová. TenisPortal.cz [online]. 2021-02-23 [cit. 2021-03-01]. Dostupné online. 
  49. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Miami dobyla opět Bartyová. Na úvod čelila mečbolu, ve finále jí Andreescuová vzdala. TenisPortal.cz [online]. 2021-04-03 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  50. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Andreescuová měla po příletu do Madridu pozitivní test na Covid-19. Místo na kurty musí do karantény. TenisPortal.cz [online]. 2021-04-26 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  51. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Negativní test Italům nestačí. Andreescuová kvůli covidovým pravidlům nedorazí na turnaj do Říma, bojí se další izolace. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-10 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  52. ↑ Zidansek overcomes Andreescu in epic; Kenin downs Ostapenko. Women's Tennis Association [online]. 2021-05-31 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Na olympiádě v Tokiu nebude startovat ani světová pětka Andreescuová. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-13 [cit. 2021-08-10]. Dostupné online. 
  54. ↑ Nina Pantic. Baseline: The top fast facts from Andreescu's US Open win [online]. 07-09-2019 [cit. 2019-09-08]. Dostupné online. 
  55. ↑ Heart Award winners announced [online]. FedCup.com [cit. 2017-04-24]. Dostupné online. 
  56. ↑ Bianca Andreescu is 2017 Tennis Canada Female Player of the Year [online]. Tennis Canada [cit. 2017-12-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 07-12-2017. 
  57. ↑ 2019 WTA Newcomer of the Year: Bianca Andreescu [online]. WTA Tennis, 11-12-2019 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online. 
  58. ↑ Bianca Andreescu adds Lou Marsh Trophy as Canada's top athlete to U.S. Open, Rogers Cup titles. CBC. 9 December 2019. Dostupné online [cit. 31 December 2019]. 
  59. ↑ STRONG, Gregory. Bianca Andreescu named Canadian Press female athlete of the year. CBC. 26-12-2019. Dostupné online [cit. 31-12-2019]. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
US Open – Vítězky ženské dvouhry v otevřené éře
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Bianca_Andreescuová&oldid=24334566“