Přeskočit na obsah

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Be-60 Bestiola
Be-60 Bestiola na letišti (výr. č. 2)
Be-60 Bestiola na letišti (výr. č. 2)
Určenílehký turistický a sportovní letoun
PůvodČeskoslovensko
VýrobceBeneš-Mráz
ŠéfkonstruktérPavel Beneš
První let10. července 1935
Zařazeno1936
Charaktervyřazen ze služby
UživatelČeskoslovensko
Výroba1935-1936
Vyrobeno kusů23
Další vývojBe-62/Be-64 (nerealizované projekty)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola byl lehký sportovní, turistický a víceúčelový letoun vyráběný v Československu v 30. letech 20. století byl učen pro aerokluby a letecké školy. Byl to první projekt od 1. dubna 1935 nově založené továrny Ing. P. Beneš, ing. J. Mráz, továrna na letadla Choceň.[1]

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, prototyp s motorem Walter Mikron I (1935)

Vznik a vývoj

[editovat | editovat zdroj]

Typ vznikl jako první konstrukce nově vzniklé letecké továrny Beneš-Mráz v Chocni.[2]:s.194 Ing. Pavel Beneš počátkem roku 1935 odešel z továrny Praga (předtím ještě byl konstruktérem v Avii) a společně s ing. Jaroslavem Mrázem, který podnikal v opravách parních lokomotiv a ve výrobě chladicích zařízení, založili v dubnu 1935 novou firmu v Chocni, jejíž hlavní náplní se stala výroba sportovních letadel. Za Pavlem Benešem přišli z Avie Letňany konstruktéři ing. Zdeněk Rublič a ing. Jan Kryšpín. Společně začali připravovat stavbu letounu navrženého ing. Pavlem Benešem, Beneš-Mráz Be-60 Bestiola.[3]

První prototyp poprvé vzlétl 10. července 1935 pilotován továrním zkušebním pilotem Josefem Koukalem[2]:s.194 Zkušební lety odhalily menší nedostatky. Letoun měl špatnou stoupavost a byl "těžký na hlavu". Upravený prototyp s prodlouženým trupem a širším rozpětím křídla byl opětovně zalétán 13. srpna 1935. Takto upravený letoun úspěšně prošel 29. srpna 1935 úřední zkouškou Ministerstva veřejných prací (MVP) a 13. září 1935[4] byl zanesen do leteckého rejstříku s imatrikulací OK-BEA.[1] Druhý, 3. října 1935 dokončený, prototyp (OK-BEC, imatrikulován 9. října 1935)[5] již zcela odpovídal později vyráběným sériovým strojům. Letoun absolvoval zkoušky ve Vojenském technickém a zkušebním ústavu (VTLÚ) a na jejich základě byla ještě navržena záměna zahraničních přístrojů tuzemskými. Ministerstvo národní obrany (MNO) si na to objednalo sérii 20 strojů.

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, prototyp s motorem Walter Mikron I (zezadu)

MVP v roce 1935 převzalo první 3 vyrobené stroje (1-3) a MNO od července do září 1936 zbývajících 19 letadel (4-22). Letouny převzaté MNO létaly s imatrikulacemi udělenými od července do prosince 1936. Všechny letouny byly poskytnuty československým aeroklubům (9 v Čechách, 6 na Moravě a 3 na Slovensku) a pobočkám Masarykovy letecké ligy (Košice, Užhorod) pro výcvik pilotů. Poslední vyrobený stroj s imatrikulací OK-BEM sloužil v továrně Beneš-Mráz.[6]

Celkem bylo vyrobeno 23 letounů Be-60.[7]

Typ měl být následován plánovanými verzemi Be-62 s motorem Walter Minor 4, a Be-64 s motorem Pobjoy R,[2]:s.195 ale k jejich stavbě nedošlo, vzhledem k tomu, že přednost dostal vývoj dolnoplošníků, zahájený typem Be-50 Beta-Minor.[3]

Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na Národním letu RČs. (Letectví, září 1935

Popis letounu

[editovat | editovat zdroj]

Jednalo se o celodřevěný, mírně "zavalitý", jednomotorový hornoplošník (mimo částí křídla a kormidel potažených plátnem)[2]:s.194 s uzavřeným prostorem osádky pro dvě osoby sedící vedle sebe, dozadu sklopnými křídly[2]:s.194 vyztuženými ocelovými vzpěrami a s pevným samonosným podvozkem ostruhového typu. Ostruha byla otočná kolem svislé osy. Robustní podvozek s rozchodem kol 1,9 m byl řešen tak, aby při eventuální nehodě trup zůstal nepoškozen a aby letadlo na něj bezpečně dosedlo.[8]

Dřevěná kostra čtyřhranného trupu byla v přední části kryta hliníkovými (dural) plechy a zbytek trupu byl potažen překližkou. Dřevěné křídlo bylo tvořeno skříňovými podélníky a mřížovými žebry z části potažené plátnem a z části kryto dýhou. Křidélka byla ovládána lany a táhly. Díky vyztužení vzpěrami bylo křídlo sklopné podle vertikální osy vytvořené závěsem zadního podélníku a závěsem vzpěr z profilových ocelových trubek.[8] Zavěšeno bylo na horní straně trupu. Po sklopení křídla, v době nepřesahují 1 minutu, se šířka letounu zmenšila na 3,2 m. Ocasní plochy byly potaženy plátnem, výškové kormidlo bylo ovládáno lany. Vodorovná ocasní plocha byla samonosná, vcelku s trupem.[9]

Provedení větrané kabiny s polohovatelnými opěradly sedadel a zdvojeným řízením (s jedinou rozvidlenou řídící pákou - kniplem a společnou přístrojovou deskou) umožňovalo dostatečný výhled obou členů posádky vpřed (předním průhledným štítem) i na obě strany průhlednou částí obou dvířek. Po stažení okének byl umožněn výhled vzad i směrem dolů pod letoun.[10]

Pohonnou jednotku prototypů představoval čtyřválcový invertní motor Walter Mikron I o výkonu 45-50 k (33-37 kW).[2]:s.194 V sériové výrobě pak byla použita silnější verze motoru Walter Mikron 4-II o výkonu 60-65 k (44-48 kW) s převrtanými válci a zvýšeným kompresním poměrem.[2] Motorový kryt byl vyroben z duralového plechu, jehož odklopitelné části umožňovaly snadný přístup k součástem motoru. Palivová nádrž o objemu 46 l benzínu byla umístěna v trupu za protipožární stěnou. Olejová nádržka o objemu 5 l byla umístěna pod motorem na přední přepážce trupu. Spotřeba benzínu činila 7 kg/100 km.[9]

Replika Be-60 se složenými křídly, exponát v Leteckém muzeu Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi

Již v září 1935 se první vyrobený letoun OK-BEA zúčastnil Národního letu Republiky Československé a posádka F. Kládek - dr. Rückl, v něm dosáhla šestého místa. Pilot F. Kládek z Aeroklubu RČs. za svůj výkon získal věcné ceny, skleněný pohár města Bratislavy a věcnou cenu fy. Walter pro nejlepší letce s motorem Walter.[11]

A 11. října 1935 odstartovala Bestiola k propagačnímu letu do Jugoslávie, ale přes bez sebemenšího problému za letu a přes úspěšný průběh ukázek se nepodařilo získat nějaké objednávky.[2]:s.195 Na jaře 1936 bylo letadlo vystaveno společně s dalšími choceňskými resp. československými typy na jarním veletrhu v expozici Aeroklubu RČs., který se konal od 8. do 15. března v Praze na výstavišti a výstavu navštívilo přes 90 000 lidí mezi nimiž nechyběl ani prezident republiky dr. Edvard Beneš s chotí.[12]

Letadlo Be-60 Bestiola dosáhlo pozoruhodných výkonů, které je řadí mezi nejzdařilejší hornokřídlé jednoplošníky se slabším motorem. Dosahovalo rychlosti 145—150 km za hodinu, mělo poměrně krátký rozběh a krátce přistávalo. Jeho vlastnosti v letu byly hodnoceny jako vesměs příznivé, takže došlo značné obliby v jednotlivých aeroklubech.[13]

Během částečné mobilizace v květnu a úplné v září 1938 převzalo 18 letounů československé letectvo a letouny byly zařazeny v kurýrních letkách. Stroje nenesly žádnou výzbroj. Po zániku Česko-Slovenska 15. března 1939 zůstaly 3 letouny na Slovensku[14] a 15 jich měla ve stavu Luftwaffe pro výcvik v leteckých školách.[1]

V roce 2016 byla postavena ing. Petrem Taxem létající replika tohoto letounu s motorem Suzuki. Letoun létá s původní imatrikulací OK-BEC a je trvale vystaven v mladoboleslavském Leteckém muzeu Metoděje Vlacha.[15]

Uživatelé

[editovat | editovat zdroj]
Replika letounu Beneš-Mráz Be-60 Bestiola

Specifikace

[editovat | editovat zdroj]
Třípohledový nákres Be-60 z L'Aérophile, červen 1936

Údaje podle[2][16]

Technické údaje

[editovat | editovat zdroj]
  • Posádka: 1
  • Kapacita: 1 cestující
  • Rozpětí: 11,25 m
  • Délka: 6,25 m
  • Výška: 1,81 m
  • Nosná plocha: 15,33 m2
  • Plošné zatížení křídla: 34,25 kg/m2
  • Prázdná hmotnost: 300 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 525 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × vzduchem chlazený invertní čtyřválcový řadový motor Walter Mikron 4-II
    • jmenovitý, nominální výkon: 44,2 kW / 60 k při 2600 ot/min
    • maximální, vzletový výkon: 47,8 kW / 65 k při 2800 ot/min
  • Vrtule: dvoulistá dřevěná
  • Maximální rychlost: 150 km/h
  • Cestovní rychlost: 125 km/h
  • Přistávací rychlost: 55 km/h
  • Délka rozjezdu: 90 m
  • Délka dojezdu: 60 m
  • Dolet: 470 km
  • Dostup: 3 400 m
  • Stoupavost: do 1000 m 9 min, do 2 000 m za 21 min

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Beneš-Mráz Be-60 Bestiola na anglické Wikipedii.

  1. a b c ČÍŽEK, Martin. Letadla zrazeného nebe - Československá vojenská letadla v roce 1938. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 2015. 255 s. ISBN 978-80-206-1576-3. S. 143–145, 224. 
  2. a b c d e f g h i NĚMEČEK, Václav. Československá letadla 1 (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 368 s. S. 193–195, 264–265, 272–273, 295–298, 302, 304–305, 307–309, 311, 313–314. 
  3. a b PAVLŮSEK, Alois. Sportovní a cvičná letadla. I. vyd. Brno/Praha: CPress v Albatros Media, 2016. 128 s. ISBN 978-80-264-1146-8. S. 46. 
  4. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Be-60 - OK-BEA [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  5. RUSEK, Tomáš. Imatrikulace Be-60 - OK-BEC [online]. Československé letectví - web o historii letectví u nás, 2020-03-26 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  6. Civil Aircraft Register - Czechoslovakia [online]. airhistory.org.uk [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 
  7. RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939.. I. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. S. 117–187. 
  8. a b Sportovní a turistické typy továrny inž. Beneše a inž. Mráze. Letectví. Únor 1936, roč. XVI. (1936), čís. 2, s. 60–61. Dostupné online. 
  9. a b Sportovní kabinové letadlo Be 60. s motorem Walter Mikron o 50 k. s.. Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 339–341. Dostupné online. 
  10. Nová sportovní letadla konstrukce ing. P. Beneše. Letectví. Srpen 1935, roč. 15. (1935), čís. 8, s. 289–290. Dostupné online. 
  11. A., J. Národní let Republiky Československé. Letectví. Září 1935, roč. 15. (1935), čís. 9, s. 327–332, 352. Dostupné online. 
  12. REZLER, J. Úspěch výstavy sportovního letectví při jarním veletrhu. Letectví. Březen 1936, roč. XVI. (1936), čís. 3, s. 86–87. Dostupné online. 
  13. Letadla Be továrny ing. P. Beneš - ing. J. Mráz v Chocni. Letectví. Květen-červen 1937, roč. XVII. (1937), čís. 5–6, s. 245–248. Dostupné online. 
  14. SABO, Ivan. Stavy aeroplánov na Slovensku 1939 - 1945 [online]. Bratislava - Vajnory: gonzoaviation.com, 2013-02-06 [cit. 2020-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-26. 
  15. -, jjk. Nový život malé zelené bestie [online]. letistecr.cz, 2016-09-11 [cit. 2020-03-29]. Dostupné v archivu. 
  16. FLIEGER, Jan. Beneš-Mráz Be-60 Bestiola [online]. Nelahozeves: Občanské sdruženi valka.cz, 2004-02-03 [cit. 2020-03-29]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Jane's all the world's aircraft. [s.l.]: Jane's Information Group, 1936. (anglicky) 
  • NĚMEČEK, Václav. Československá letadla (1918-1945). III. vyd. Praha: Naše vojsko, 1983. 361 s. Kapitola Choceňská továrna Beneš-Mráz, s. 193–205. 
  • RAJLICH, Jiří; SEHNAL, Jiří. Vzduch je naše moře: Československé letectví 1918-1939. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1993. 188 s. ISBN 80-206-0221-6. Kapitola Na obranu republiky (1934–1939), s. 117–187. 
  • MARJÁNEK, P.: Beneš-Mráz Be-60 Bestiola, Letectví a kosmonautika, roč. 1976, č. 12, s. 27-29

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]