Baalbek

Baalbek بعلبك
Poloha
Souřadnice	34°0′22″ s. š., 36°12′31″ v. d.
Nadmořská výška	1 170 m n. m.
Časové pásmo	východoevropský čas
Stát	Libanon Libanon
Baalbek
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha	37,4 km²
Počet obyvatel	81 052 (2008)
Hustota zalidnění	2 166 obyv./km²
Správa
Vznik	1000
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Baalbek
Světové dědictví UNESCO
Sloupy Jupiterova chrámu
Smluvní stát	Libanon Libanon
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	i, iv
Odkaz	294 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	1984 (8. zasedání)

Baalbek, Balabakk (arabsky بعلبك, vyslovováno Baʿlabakk) je městečko nacházející se ve východním Libanonu (65 km východně od Bejrútu), v údolí Bikáa mezi pohořím Libanon a Antilibanon. Nachází se ve výšce 1170 m n. m. a je známo svými chrámovými stavbami pocházejícími z 1. až 3. století n. l. V roce 1984 byly zapsány do seznamu světového dědictví UNESCO.

Baalbek byl založen ve 3. tisíciletí př. n. l. V jeho názvu se objevuje jméno boha Baala. V roce 64 n. l. byl Baalbek dobyt Římany. V době římské nadvlády měl Baalbek římskou posádku a byl nazýván Heliopolis.

Po rozpadu Římské říše se stal součástí Byzantské říše a v roce 637 n. l. byl dobyt Araby, kteří akropoli přeměnili na citadelu. V roce 1516 se stal součástí Osmanské říše. V roce 1759 postihlo město zemětřesení, které značně poškodilo antické památky.

Od roku 1918 leží Baalbek na území Libanonu. V roce 1984 byl zařazen na seznam Světového dědictví UNESCO.

Jupiterův chrám byl nejrozsáhlejší z chrámů v Baalbeku. Byl zasvěcen bohu římskému Jupiterovi (Jupiter Heliopolitanus^[1] a pochází z 1. století n. l. Skládá se ze dvou velkých nádvoří a vlastní svatyně. První nádvoří má 60 m na šířku a 76 m na délku a tvar šestiúhelníku, proto se nazývá Hexagonální. Druhé je 135 m dlouhé a 113 široké a nazývá se Velké. Obě nádvoří byla původně lemována dvěma řadami sloupů a měla zdobený vchod, který se skládal z vysokého, trojitého portálu s širokým schodištěm.

Zbytky vlastního chrámu stojí v zadní části druhého nádvoří na západní straně. Chrám byl 89 m dlouhý a 49 m široký. Jeho střecha spočívala na 54 sloupech, ze kterých se do dnešní doby zachovalo pouze šest. Tyto sloupy jsou 22 m vysoké a stojí na 2 m vysokých podstavcích. Na nich se nachází 2 m vysoké hlavice v korintském slohu. Průměr sloupů je 2,2 m.

Pro vybudování základů tohoto chrámu byly použity veliké kamenné kvádry. Některé mají rozměry 20 m na délku, jsou 4 m široké a 4 m vysoké. Tři největší se nachází na západní straně.

Nedaleko chrámu, v lomu kde se těžil kámen na stavbu tohoto chrámu se nachází stále jeden kamenný blok s rozměry 21,5×4×4,5 m a hmotností 1100 tun, nazývaný ﺣﺠﺮ ﺍﻠﺤﺒﻠﻰ (ḥaǧar al-ḥublā – kámen těhotné ženy). Tento název vznikl zkomolením původního názvu hadžar al-qubla – Jižní kámen. Jedná se pravděpodobně o největší kamenný blok na světě opracovaný lidskou rukou.

Chrám byl za byzantských dob pobořen křesťany, kteří využili jeho kamene ke stavbě baziliky. Jeho poškozování pokračovalo i v době vlády Arabů a zkázu dokonalo zemětřesení v roce 1759.^[2]

Bakchův chrám se nachází na jih od Jupiterova chrámu. Dříve byl nazýván Chrám boha slunce. Podstava má obdélníkový tvar s rozměry 69 × 36 metrů a k chrámu vede 33 schodů.^[3] Jeho vstupní brána je ozdobena vytesanými vinnými listy, hlavičkami makovic a stébly ječmene. Je to jeden z nejzachovalejších antických chrámů na světě.^[2] Do dnešní doby se zachovaly všechny čtyři vnitřní stěny a na jeho obvodu více než polovina z původních 50 sloupů korintského slohu.^[4]

Kousek dál od dvou hlavních chrámů stojí zbytky velmi malého chrámu z 3. století n. l., jehož půdorys je oválný. Byl zasvěcen bohyni Venuši.

• 
  Pohled na Baalbek na konci 19. století
• 
  Jupiterův chrám z Velkého nádvoří
• 
  velké nádvoří
• 
  Bakchův chrám
• 
  Vstup do Bakchova chrámu
• 
  Propyleje u vstupu do Bakchova chrámu
• 
  Pilíře bývalé mešity
• 
  Celkový pohled na Bakchův chrám
• 
  Pohled na Baalbek z období 1890–1900

• Bari, Itálie
• L'Aquila, Itálie
• Thrákie, Řecko

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Baalbek na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Baalbek v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Fotoprocházka Baalbekem Archivováno 5. 6. 2008 na Wayback Machine.