Mao Ce-tung

Narodil se ve vesnici Šao-šan v poměrně bohaté rolnické rodině v provincii Chu-nan, kde jeho rodičům patřilo asi 1,2 hektarů zemědělské půdy, což bylo na tehdejší poměry v Číně velmi mnoho. Mao měl šest sourozenců, ale jen on a dva bratři překonali dětské nemoci a dožili se dospělosti. Mao měl citově blízko ke své matce, oddané buddhistce, jejíž láska, jak později napsal, „objímala všechny, sahala daleko i blízko.“ Z Maova dětství existuje jen pár kusých informací. S otcem neměl blízký vztah a zdá se, že většinu dětství prožil u prarodičů, protože jeho otec sloužil dlouhá léta jako voják provinční armády a býval často pryč.

Ve čtrnácti letech Mao – který dokázal číst a používat počítadlo – odešel ze školy, aby se otci staral o účetnictví, ale nevycházeli spolu. „První kapitalista, proti kterému jsem bojoval, byl můj otec,“ prohlásil před americkým žurnalistou Edgarem Snowem v roce 1963. V roce 1908 (1907?) uzavřel manželství, předem dohodnuté otci, s dívkou Luo-š' (* 20. října 1889) ze sousedního rodu. S manželkou však nežil a ta, společensky zneuctěna, bydlela u jeho rodičů. Zemřela na úplavici 11. února 1910.^[11][12] Oženil se ještě třikrát. Druhou manželku, s níž měl dvě děti, nechal popravit, protože již uzavřel manželství se třetí, a protože se odmítla veřejně zříci jeho a komunistické strany. Se třetí ženou, oddanou komunistkou, s níž měl pět dětí, mu byl soudruhy povolen rozvod, pokud se čtvrtá žena bude držet mimo politiku – byla zámožná. Se souhlasem ústředního výboru strany tedy uzavřel sňatek s herečkou Ťiang Čching v době, kdy byl ještě ženatý. Měli spolu dceru (*1940).

Vzdělání se mu dostalo v Čchang-ša. Mao se následně věnoval vyučování a novinařině. V roce 1918 začal pracovat v knihovně Pekingské univerzity a na rozdíl od svých současníků nevyužil možnosti studovat v zahraničí. V Pekingu se seznámil s myšlenkami marxismu a v roce 1921 pomáhal budovat Komunistickou stranu Číny.

Jako revolucionář se věnoval organizování rolníků v politickou sílu a roku 1927 se zúčastnil povstání, po jehož neúspěchu se uchýlil do sovětu v Ťiang-si. Obklíčení této oblasti Čankajškovými silami vedlo k tomu, že Mao spolu s dalšími soudruhy zahájili takzvaný Dlouhý pochod – právě během něj se Mao prosadil jako vůdce. V polovině 30. let, kdy jeho zdecimované síly dorazily do Jen-anu, byl Mao již schopen bránit se Stalinovu tlaku na dosazení prosovětského vedení. V této době vytvořil kult osobnosti a vyvinul i vlastní politickou filosofii, tzv. Mao Ce-tungovo myšlení (maoismus).

Spojenectví s Kuomintangem během války proti Japoncům a pomoc Sovětského svazu mu umožnily vybudovat značnou vojenskou sílu a rozšířit síť partyzánských jednotek. Schopnost udržet stranu při životě i v těch nejtěžších podmínkách a rozhodná vítězství během občanské války mu po vytvoření Čínské lidové republiky 1. října 1949 přinesly věhlas.

Maovi systém sovětského stylu, vytvořený po roce 1949, nevyhovoval. Proto se v roce 1958 rozhodl přistoupit k Velkému skoku vpřed, který měl zemi rychle přiblížit komunistické utopii. Avšak následující hladomor přinesl smrt dvaceti až čtyřiceti milionům lidí. Fiasko Velkého skoku bylo pro Maa těžkou ranou a ponížením. Ve snaze obnovit svou prestiž a moc, s účelem eliminovat nepřátele, zahájil v roce 1966 Kulturní revoluci, během níž byli postiženi všichni členové strany, které podezříval z neposlušnosti.

V roce 1959 Mao narušil vztahy se Sovětským svazem a Čínu odřízl od většiny zemí komunistického bloku. Byl přesvědčen, že se neodvratně blíží atomová válka se Sovětským svazem. Proto zemi uvrhl do stavu horečného zbrojení, které do jeho smrti téměř úplně zruinovalo hospodářství. Ochlazení vztahů se SSSR napomohla také invaze do Československa v roce 1968, kterou Mao ostře odsoudil.^[13] V roce 1969 proběhlo též několik pohraničních potyček na hranicích se SSSR na řece Ussuri.

Mao Ce-tung je zodpovědný za smrt 40 až 70 milionů lidí, kteří byli popraveni nebo zemřeli hladem nebo při nucených pracích. Na počátku 50. let při „pozemkové reformě“ přikázal zavraždit – veřejně popravit – téměř v každé čínské vesnici alespoň jednoho vlastníka půdy (statkáře, farmáře), obvykle však několik, což si vyžádalo odhadem dva až pět milionů lidských životů.^[14]

V roce 1969 vyhlásil devátý sjezd strany Mao Ce-tunga neomezeným vůdcem Číny a jeho manželka Ťiang Čching byla zvolena členem politbyra KS Číny. Desátý sjezd strany v roce 1973 postavení Maa a Ťiang Čching potvrdil, ale Mao Ce-tung už s přibývajícím věkem pomalu ztrácel svůj mocenský vliv. O politiku se příliš nestaral a většinu času trávil se svými mladými milenkami. Mao Ce-tung zemřel 9. 9. 1976 ve věku 82 let. Teprve poté se zlepšily vztahy se SSSR.

Po jeho smrti vypukl boj o moc mezi zastánci pragmatického proudu a radikální skupinou, známou jako gang čtyř, která se vytvořila kolem vdovy Ťiang Čching. Ta byla později odsouzena k smrti, nakonec však dostala doživotí.

Jeho ostatky jsou uloženy v mauzoleu na centrálním náměstí Tchien-an-men (též náměstí Nebeského klidu) v Pekingu.^[15] Na tomto náměstí na bráně Nebeského klidu zůstává i obří Maova fotografie. Podle průzkumů veřejného mínění si 85 % Číňanů myslí, že Maovy zásluhy převažují nad jeho chybami. Stejný náhled má i současné vedení KS Číny.^[16]

V angličtině je jméno Mao Ce-tung uváděno různě: Mao Tse-tung, Mao Tse Tung, Mao Zedong aj.

• DRŠKA, Václav et al. Tajemství slavných: podivuhodné příběhy světových dějin. II. 2. vyd. Praha: Akropolis, 2009. 186 s. ISBN 978-80-7304-113-7.
• HÁLA, Martin. Velký vůdce a jeho malí generálové. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 209–236.
• CHANG, Jung and HALLIDAY, Jon. Mao: The Unknown Story. London: Jonathan Cape, 2005, s. 7. ISBN 978-0-224-07126-0.
• CHANG, Yong a HALLIDAY, Jon. Mao: příběh, který možná neznáte. 1. vyd. Praha: Beta, 2006. 719 s., [32] s. obr. příl. ISBN 80-7306-272-0.
• CHUA LINSAN. Potírání čtyř starých. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 289–293.
• KAO YUAN. Rudý od narození. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 275–287.
• LIANG, Heng. Dítě revoluce. [V rámci bloku „Čína za Kulturní revoluce“.] Revolver revue. 1993, č. 23, s. 237–274.
• MAO, Zedong. Citáty z díla předsedy Mao Ce-tunga. Kolín: Beth-Or, 2011. 382 s. ISBN 978-80-270-6216-4.
• PANTSOV, Alexander V. and LEVINE, Steven I. Mao: The Real Story. New York and London: Simon & Schuster, 2012, s. 25, 28. ISBN 978-1-4516-5447-9.

• Dějiny Čínské lidové republiky
• Kulturní revoluce
• Maoismus
• Velký skok vpřed

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu Mao Ce-tung na Wikimedia Commons
•   Galerie Mao Ce-tung na Wikimedia Commons
•   Osoba Mao Ce-tung ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Mao Ce-tung

• Seznam maoistických stran (EN)
• Čínský komunismus (CZ/EN) Archivováno 30. 6. 2006 na Wayback Machine.
• Předseda Mao (CN/EN) Archivováno 9. 11. 2005 na Wayback Machine.
• Předměty z období kulturní revoluce na culturegems.com (EN)
• Maova Čína (EN)
• 1, 2, 3 – čínské plakáty Maa
• Rozhovory o Maovi na BBC – 中国丛谈特辑（上） a 中国丛谈特辑（下） (CN, zjednoduš. zápis)
• Den, kdy začala čínská kulturní revoluce, pořad Slavné dny na Stream.cz^{[nedostupný zdroj]}
• Real Time History: Why Japan's Invasion of China Helped Mao na YouTube (anglicky)