Humus

• L = spad nerozložené hmoty
• F = drť (kostry listů, zbytky jehličí i větviček) částečně rozložené, lze poznat z čeho se skládá
• H = měl – vše rozloženo, nelze poznat původ, částečná příměs minerální půdní složky z horizontu A

Z hlediska kvality může být nadložní humus:

• Mor – nekvalitní surový humus, hromadící se ve velkých vrstvách. Vzniká v chladném humidním klimatu.
• Tangel – vypadá jako mor, ale je daleko příznivější; jedná se o vrstvy jehličí kosodřeviny na vápnitém podkladě.
• Moder – přechod mezi tangelem a mullem, jsou z něj vyluhovány velmi nepříznivé fulvokyseliny, které uvolňují z půdy hliník a železo, což vede k procesu podzolizace.
• Mull – opak moru, suché aridní (teplé) klima, velmi rychlý rozklad uvolňují se z něj velmi příznivé šedé humínové kyseliny. Je to jediný geologicky zachovatelný humus a proto se nazývá trvalý humus.

Humifikace je přeměna organických látek v humus.

V první fázi dochází díky bakteriím, houbám, plísním, vodě, teplotě, mrazu atd. k rozkladu na jednoduché anorganické látky, např. H₂O, CO₂, H₂S, NH₃ (proces se nazývá mineralizace).

Následně pak dochází díky biologické aktivitě ke vzniku velmi složitých organických sloučenin např. humusových kyselin – fáze humifikace. Tyto dvě fáze jsou spolu úzce propojeny a navzájem se prolínají.

• Akumulace – hromadění organických látek
• Erozní procesy – způsobuje voda, vítr, mráz, biologická aktivita, chemická aktivita roztoků; dochází např. k odnosu, ale i vyluhování částic z půdy
• Translokační procesy – přesouvání látek mezi půdními horizonty
  • eluviace (ochuzení, vyplavení, vybělení)
  • ilimerizace – průnik jílu
• Transformace – přeměna primárních nerostů na sekundární, díky zvětrávání
• Humifikace – velmi složitý proces, přeměna organické hmoty

•   Obrázky, zvuky či videa k tématu humus na Wikimedia Commons
•   Slovníkové heslo humus ve Wikislovníku