Hummus

studený pokrm z cizrny
Možná hledáte: humus.

Hummus je studený pokrm levantského původu (oblast Libanonu a okolních států), kaše či dip z rozmačkané uvařené cizrny smíchané s tahinou (sezamovou pastou), olivovým olejem, citronovou šťávou, solí a česnekem.[1] Je oblíbený zejména v oblasti Středního východu, v kuchyních původem z této oblasti se používá celosvětově.

Hummus
Základní informace
Místo původuBlízký východ
Složení
cizrna a olivový olej
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Hummus

Etymologie

editovat

Název hummus pochází z tureckého slova humus, které zase pochází z arabského حمّص ḥummuṣ, odvozeného z ḥimmaṣ – cizrna.[2] Celý název pokrmu zní v arabštině حمّص بطحينة ḥummuṣ bi ṭaḥīna – cizrna s tahini. V hebrejštině se pokrm nazývá חומוס (chumus).

Historie

editovat

Základní složky hummusu – cizrna, sezam, citróny a česnek – jsou v oblasti původu hummusu konzumovány již po tisíciletí.[3] Rozmačkaná studená cizrna se však na zdejším jídelníčku nevyskytovala až do doby vlády dynastie Abbásovců.[4]

Nejstarší recept na pokrm podobný současnému hummusu (ovšem bez tahini a česneku) pochází ze 13. století z Egypta z knihy Kitāb al-Wusla ilā l-habīb fī wasf al-tayyibāt wa-l-tīb.[4] Nejstarší záznam o hummusu v současné podobě pochází z pozdního 19. století, v té době však zřejmě hummus nebyl znám nikde mimo Damašek.[1]

Výživová hodnota

editovat

Hummus má velký obsah železa, vitamínu C, kyseliny listové a vitamínu B6.[5] Díky cizrně má vysoký obsah proteinů a vlákniny, což je zároveň dobře doplněno methioninem obsaženým v sezamu v tahini. Hummus má své uplatnění ve vegetariánské a veganské kuchyni, kde při konzumaci (typicky s pečivem) může sloužit jako celkový zdroj proteinů.

Externí odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hummus na anglické Wikipedii.

  1. a b James Grehan (2007). Everyday Life and Consumer Culture in Eighteenth-Century Damascus, s. 107. ISBN 029598676X.
  2. Maan Z. Madina, Arabic-English Dictionary of the Modern Literary Language, 1973, s.v. ح م ص
  3. Tannahill, Reay, Food in History, Stein and Day 1973, ISBN 0-517-57186-2, s. 25, 61
  4. a b Lilia Zaouali, Medieval Cuisine of the Islamic World, University of California Press, 2007, ISBN 978-0-520-26174-7, translation of L'Islam a tavola (2004), s. 65
  5. Bricklin, Mark (1994), Prevention Magazine's Nutrition Advisor: The Ultimate Guide to the Health-Boosting and Health-Harming Factors in Your Diet, Rodale, ISBN 0-87596-225-4, 9780875962252, s. 115.

Související články

editovat